Bulharsko jistě v minulosti patřilo a i dnes stále patří k jedné z oblíbených destinací našich dovolenkových cílů. Zlaté písky, Sluneční pobřeží, Primorsko, Albena, obrovské a klimatizované hotelové komplexy se službami na nejvyšší úrovni.
Nemohu posoudit, tuto tvář Bulharska neznám. Ale dovolil jsem si Vás v několika článcích pozvat k návštěvě míst, kam noha davového turisty většinou nevkročí. Jsou to pravoslavné monastýry a jižní černomořské pobřeží.
Letos v srpnu jsem strávil několik dní u přátel v městě Kazanlak. Nachází se v centrálním Bulharsku nedaleko Staré Zagory. Přátelé jsou čeští salesiánští misionáři, kteří zde již téměř dvacet let pracují s mladými lidmi. A tak jsem přijal jejich pohostinnost a čas využil k návštěvě výše zmíněného Sokolského monastýru.
Ten den bylo v Kazanlaku teplo. Slunce hřálo, obloha byla modrá a teploměr ukazoval 28 stupňů. Přátelé měli namířeno do Gabrova a tak slovo dalo slovo a vzali mě sebou. Kousek před jejich cílem jsme odbočili v městečku Etera směrem do hor Staré planiny a po osmi kilometrech jsem již sám stál před branami Sokolského monastýru.
Oblečení dostatečné pro rozpálený a vyhřátý Kazanlak se zde ukázalo jako naprosto nevyhovující. Mlha a chlad panující čas od času v místních horách přišly nečekaně. Jedinou útěchou byl automat na kafe umístěný hned za branami kláštera.
Sokolský monastýr je pravoslavný ženský klášter, který byl založen biskupem Josifem Sokolským v 19. století. Postava zakladatele je vždy významná, ale jeho je navíc i velmi zajímavá. Lze-li to tak říci, jeho původním zaměstnáním bylo zbojnictví. Tak jako mnozí před ním i po něm, prý bohatým bral a chudým dával. Nakolik byla pravdou i poslední část tvrzení, zůstává otázkou.
V určitém životním období prožil zlom, který ho přivedl ke studiu teologie a nakonec byl vysvěcen na pravoslavného kněze. Při zakládání kláštera prý chyběly dostatečné peněžní prostředky a nejistá, snad i lživá (ale kdo to ví jistě) pověst praví, že se dočasně opět uchýlil k osvědčenému způsobu jejich získání.
Pravdou ale je, že další osud tohoto muže byl velmi pohnutý. Myšlenkovým i vnitřním vývojem se nakonec stal východním katolíkem a dokonce byl i vysvěcen na biskupa. To bylo ovšem trnem v oku pravoslavné církvi, a přestože byl i mezinárodně uznávaným diplomatem, byl nakonec unesen a umístěn v jakémsi ukrajinském pravoslavném klášteře, kde žil ještě zhruba dvacet let až do své smrti.
Josif již není, ale klášter jako místo klidu a pokoje zůstal. Je nádherným místem s ještě krásnějším chrámem, který je zvenčí i zevnitř pokryt nejrůznějšími freskami zobrazující nejrůznější biblické příběhy. Budete-li mít štěstí, zažijete v průběhu vaší návštěvy například křest dítěte. Je to nádherný obřad, který je ve východním ritu mnohem barvitější, plný zpěvů a romantiky.
V areálu kláštera je i pramen s uzdravující vodou a všichni z ní pijí a čerpají do barelů. Až se dostatečně pokocháte a zklidníte z rušného světa, můžete se vydat cestou po silnici zpět do Etery. Zde objevíte krásný skanzen, který rozhodně stojí za návštěvu.
Bulharsko jistě v minulosti patřilo a i dnes stále patří k jedné z oblíbených destinací našich dovolenkových cílů. Zlaté písky, Sluneční pobřeží, Primorsko, Albena, obrovské a klimatizované hotelové komplexy se službami na nejvyšší úrovni.
Nemohu posoudit, tuto tvář Bulharska neznám. Ale dovolil jsem si Vás v několika článcích pozvat k návštěvě míst, kam noha davového turisty většinou nevkročí. Jsou to pravoslavné monastýry a jižní černomořské pobřeží.
Letos v srpnu jsem strávil několik dní u přátel v městě Kazanlak. Nachází se v centrálním Bulharsku nedaleko Staré Zagory. Přátelé jsou čeští salesiánští misionáři, kteří zde již téměř dvacet let pracují s mladými lidmi. A tak jsem přijal jejich pohostinnost a čas využil k návštěvě výše zmíněného Sokolského monastýru.
Ten den bylo v Kazanlaku teplo. Slunce hřálo, obloha byla modrá a teploměr ukazoval 28 stupňů. Přátelé měli namířeno do Gabrova a tak slovo dalo slovo a vzali mě sebou. Kousek před jejich cílem jsme odbočili v městečku Etera směrem do hor Staré planiny a po osmi kilometrech jsem již sám stál před branami Sokolského monastýru.
Oblečení dostatečné pro rozpálený a vyhřátý Kazanlak se zde ukázalo jako naprosto nevyhovující. Mlha a chlad panující čas od času v místních horách přišly nečekaně. Jedinou útěchou byl automat na kafe umístěný hned za branami kláštera.
Sokolský monastýr je pravoslavný ženský klášter, který byl založen biskupem Josifem Sokolským v 19. století. Postava zakladatele je vždy významná, ale jeho je navíc i velmi zajímavá. Lze-li to tak říci, jeho původním zaměstnáním bylo zbojnictví. Tak jako mnozí před ním i po něm, prý bohatým bral a chudým dával. Nakolik byla pravdou i poslední část tvrzení, zůstává otázkou.
V určitém životním období prožil zlom, který ho přivedl ke studiu teologie a nakonec byl vysvěcen na pravoslavného kněze. Při zakládání kláštera prý chyběly dostatečné peněžní prostředky a nejistá, snad i lživá (ale kdo to ví jistě) pověst praví, že se dočasně opět uchýlil k osvědčenému způsobu jejich získání.
Pravdou ale je, že další osud tohoto muže byl velmi pohnutý. Myšlenkovým i vnitřním vývojem se nakonec stal východním katolíkem a dokonce byl i vysvěcen na biskupa. To bylo ovšem trnem v oku pravoslavné církvi, a přestože byl i mezinárodně uznávaným diplomatem, byl nakonec unesen a umístěn v jakémsi ukrajinském pravoslavném klášteře, kde žil ještě zhruba dvacet let až do své smrti.
Josif již není, ale klášter jako místo klidu a pokoje zůstal. Je nádherným místem s ještě krásnějším chrámem, který je zvenčí i zevnitř pokryt nejrůznějšími freskami zobrazující nejrůznější biblické příběhy. Budete-li mít štěstí, zažijete v průběhu vaší návštěvy například křest dítěte. Je to nádherný obřad, který je ve východním ritu mnohem barvitější, plný zpěvů a romantiky.
V areálu kláštera je i pramen s uzdravující vodou a všichni z ní pijí a čerpají do barelů. Až se dostatečně pokocháte a zklidníte z rušného světa, můžete se vydat cestou po silnici zpět do Etery. Zde objevíte krásný skanzen, který rozhodně stojí za návštěvu.
