
Fenomén táboření a vůbec pobyt v přírodě je v tuzemsku hojně zakořeněný, ale zároveň z hlediska ochranných křídel legislativy je na tom spíše jako silně nechtěný potomek.
Táboření, tramping a nocování pod širákem byla v našich končinách podle okolností činnost jednou mlčky trpěná, jindy přísně zakazovaná. Přesto vychovala v mnoha lidech blízký vztah k okolní přírodě a k životnímu prostředí. V posledních dvou dekádách se však v tomto směru nic moc pozitivního neobjevilo. Tábořit v lese je zákonem zakázáno (kromě vyhrazených míst) a rozdělávat oheň jakbysmet. Jedině bivakovat (tedy přespat pod širákem) tu člověk může, aniž by něco porušil, ale i přístřešek je už brán jako táboření. Také ve většině NP, CHKO a v mnoha místních vyhláškách bylo do letoška zakázáno i pouhé přespávání.
Postupně se u nás začínají objevovat legální piknikoviště, místa k přenocování, samoobslužné kioskz a lesní bary. Zajímavý článek jsme našli na webu Svět outdooru.
Zdroj: Svět Outdooru
Sponzorované odkazy:
K zprávičce zatím nejsou žádné názory.