Názory ke zprávičce: Bezbariérové chodníky v Tatrách

Letošní dovolenou jsme si s manželem naplánovali do Vysokých Tater hned poté, co jsem na internetu zjistila, že i v Tatrách jsou už pro vozíčkáře turistické chodníky. Byla jsem moc zvědavá a chtěla jsem projet nám vozíčkářům, dostupné doliny.
Vybrali jsme si oblast Západních Tater. Kontaktovala jsem vedení TANAPu. Ochotně mi obratem poslali informační brožuru se značenými chodníky. Upozorňovali mě ale na nutnost doprovodu.
Zkušenost ukázala, že ti jsou důležití hlavně kvůli bariérovosti horských chat, nepřítomnosti bezbariérových wc na stezkách, parkovištích. Parkoviště pro vozíčkáře jsou v celé oblasti bezplatná. Ubytování jsme měli v soukromí, v starodávné chalupě, která nebyla zcela bez bariér. Najít zcela bezbariérové ubytování v dané oblasti dle našich potřeb se mi nepodařilo. Cestou na Popradské pleso jsem potkávala hodně turistů, kteří se v okolních lázeňských domech doléčovali po úrazech. Mnozí 5km trasu po krásném, novém asfaltovém koberci, který byl převážně stoupající, šli o holích a často s ortézou. Pro mech.vozík je zde třeba skutečně zdatného doprovodu, doporučuji vzít s sebou Tatranky – energii sbalenou na cesty, než přijdete k občerstvovací stanici v chatě u Popradského plesa, které leží v nadmořské výšce 1500mnm. Tam je možnost se občerstvit, dle mě za rozumné ceny, a po překonání schodů použít bariérové wc. Cestou po Roháčské dolině, která vede ze Zuberce a je též asfaltová, jsem pro změnu potkávala rodiny s dětmi, matky s kočárky. Trasa vede po široké asfaltové cestě až k Ťatliakové chatě, je dlouhá 7km, a mírně stoupající. Vede krásnou krajinou se štíty kterým dominuje Roháč .K Roháčskému vodopádu, jehož padající hukot vody je slyšet již zdaleka se dostane (za odměnu) pouze doprovod! Roháčskou dolinu zvládne mechanický vozík s doprovodem celkem pohodově. Také jsem projela pro vozíčkáře neznačenou Žiarskou dolinu. Asfaltová cesta je místy značně rozbitá a navíc je třeba dávat pozor na koloběžkáře vracející se zpět, dolů od cíle – Žiarské chaty. Tato dolina mě úplně dostala, je krásná, fascinující. Štíty máte všude kolem sebe, jste v objetí hor, není zde velký pohyb lidí, můžete si vychutnat chvíle jen se sebou samým. Velmi mě zklamala pro vozíčkáře značená cesta ze Starého Smokovce na Hrebienok. Očekávala jsem od ní více. Vedla po asfaltové cestě. Celá její 1/3 byla vyznačená pro koloběžkáře vracející se z Hrebienku. Po zbylých 2/3 cesty jezdily dosti často auta. Chtělo to velkou obezřetnost. Cestu jsem si vůbec neužila. Na Hrebienku máte výhled na Slavkovký a Lomnický štít a můžete navštívit blízkou Bilíkovu chatu(vstup do ní bariérový), nebo Rainerovu chatu, zde zkušenost nemám. Hotel Hrebienok je bariérový. Také jsme navštívili střední část Tater v okolí Štrbského plesa. Za sebe mohu říct, že tato oblast je dost poznamenaná přírodní katastrofou z roku 2004. Potrvá to mnoho, mnoho let než oblast dostane zpět svoji tvář. Štrbské pleso a jeho okolí je v současné době ve stavu veliké výstavby. Vysoké Tatry jsou stále velmi žádané. Hlavně v centrální oblasti je velmi čilý turistický ruch. Moc mě to překvapilo, neboť jsem se u nás na Šumavě a v Jizerkách s takovým davem lidí na stezkách nikdy nesetkala. Přesto všechno bychom moc rádi příští rok navštívili východní část Tater, Pieniny. Po dobu pobytu bylo nádherné letní počasí, pohybovali jsme se stále ve výšce 1500–1200mnm v tričku a kraťasech. Načerpali jsme oba spoustu energie! Věřím, že s obnovou Vysokých Tater zmizí spousta bariér. Síť chodníků v dolinách měří 31km a bylo by škoda zůstat jen u nich! Projekt“Tatry bez bariér“ má před sebou, dle mne, ještě dlouhou cestu než vznikne zázemí vozíčkářům hlavně v oblasti sociální a ubytovací.

Hodně zdaru!