Příroda a krajina - Téma

Ostrov ledu a ohně, jak bývá Island nazýván, je známý především svojí unikátní krajinou vulkánů, lávových pouští, ledovců, ledovcových řek a jezer. Ve srovnání s těmito úžasnými geologickými fenomény se zdejší živá příroda zdá být poněkud méně zajímavá. Možná už jen proto, že ta neživá tu bývá často až příliš živá.

Láká vás přespat v divočině? Nebojíte se divoké zvěře, temných vřesovišť ani močálů? Je na čase vyrazit mimo civilizaci. Díky síti nouzových nocovišť můžete legálně přespat přímo v srdci šumavských lesů.

Pokud se někdy budete chtít odreagovat od starostí všedních dní, projít krásnou přírodou, nadýchat se čerstvého vzduchu a načerpat energii, určitě navštivte přírodní rezervaci Povydří. Tato oblast Vás nadchne ještě dříve, než překročíte první turistickou značku.

Kdo se chystá navštívit jihozápadní část Norska, určitě by neměl vynechat výlet po kopcích Lysefjordu v blízkosti města Stavanger. Tato hračka přírody vypadá, jako kdyby ledový nůž udělal do kopcovitého pobřeží 42kilometrový úzký zářez a nechal do něho natéct moře.

Maramagambo. Slovo znějící jako zaklínadlo, jež otevírá kouzelné světy. Nám otevřelo jednu naprosto unikátní vulkanickou jeskyni, nádherný přírodní útvar, o němž jsme neměli během našeho putování africkým národním parkem Queen Elizabeth v Ugandě nejmenší tušení.

Křemešník je významným poutním místem, obklopují jej krásné lesy s pozoruhodnými prameny, na vrcholu stojí rozhledna a nedaleko je pěkné lanové centrum. Zavítáte-li na Pelhřimovsko, rozhodně stojí za návštěvu. Určitě se bude líbit dospělým, rodinám i dětským oddílům.

Konstantně pomalým tempem nás loďka unášela hlouběji do pralesa po přítoku řeky Amazonky, Pacaye. Souznění břehů, u kterých se tetelila pestrobarevná motýlí křídla, lián mangrovníků žíznivě ponořených do koryta řeky, hukotu pralesa, který nás obklopoval z obou stran, a pralesního ptactva působilo okouzlujícím a harmonickým dojmem.

Malé lucemburské Švýcarsko se nalézá v kantonu Echternach, který pokrývá celých 7% plochy Lucemburska. Tato část Lucemburska je velmi populární, zejména pro kempery sjíždějící se z přilehlé Belgie, Německa, Francie a Holandska. Oblast je rovněž velmi oblíbená mezi evropskými motorkáři, kteří přijíždějí „provětrat“ své nablýskané a úzkostlivě opečovávané stroje.

O návštěvě Afriky a jejích národních parků jsem snila od dětství, kdy mě zcela pohltily film a knížka Volání divočiny. I když se to zdálo i mně zprvu neuvěřitelné, nakonec jsem skutečně odletěla a poznala tak obě tváře kouzelného černého kontinentu – krásnou přírodu i neskutečnou chudobu. A to vše skrz workcamp v jihozápadní Keni.

Až na severu Skotska, v oblasti horských velikánů a krajiny několika se rozléhajících jezer má údajně žít proslulá Nessie. Často nazývána jako Ness, Lochneská příšera či dokonce Lochneská nestvůra. Byl by určitě obrovský hřích navštívit Skotsko a nevydat se po stopách tajuplného stvoření. Nezbývá, než zamířit do oblasti Highlands, kde se nachází nejen samotné jezero Loch Ness, ale i malebně se rozprostírající horské masivy a údolí.

Kdyby kdokoliv z Čechů dostal nabídku, že si může vybrat dovolenou kdekoliv na světě, tak pravděpodobně uslyšíte názvy jako Egypt, Španělsko, Itálie, Řecko, Spojené arabské emiráty, Seychely a další oblíbené destinace českých turistů. Nejsem si jistá, zda by tam zazněl Pákistán.

„Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngong Hills…“, takto začíná kniha Vzpomínky na Afriku od dánské spisovatelky Karen Blixen. Na okraji Nairobi dodnes stojí dům, ve kterém strávila 18 let svého života a kde se odehrává také příběh stejnojmenného oskarového filmu s Meryl Streepovou a Robertem Redfordem v režii Sydnyho Pollacka.

Bylo vždy zajímavé toulat se malebnou, romantickou Šumavou. Ať už to bylo za mých mladých let, kdy jsem se svými rodiči často zajížděl do toho nádherného koutu naší zemičky, či v letech pozdějších, když zmizely drátěné zátarasy, hraniční pásmo a nesmyslná omezení. Vždy tu člověk našel něco zajímavého, krásného.

Havajské ostrovy mohou na neznalce působit jako monotónní místo k cestování. Jen samé pláže a válení. Ale opak je pravdou. Hned první ostrov, který jsme navštívili, nám nabídl výběr vskutku různorodý. Na své si přijde milovník mořských aktivit či opalování a povalování u moře, horský turista, ale i dobrodruh. Nejlepší je ochutnat od všeho trochu.

Rčení „To je ale Havaj!“ nabírá po pobytu na tomto „pohodářském“ souostroví vše vysvětlující rozměr. Člověk si tady opravdu může užít božskou pohodičku, pokud ovšem nezatouží vytěžit z havajského menu co nejvíce. Stejně jako naše šestičlenná posádka.

Všude okolo nás se nacházela poměrně hustá vegetace často tvořená obrovskými stromy sahajícími do výšky až 50 m. Tropické stromy jsou charakteristické mohutným kmenem, který je při bázi zesílen a formován do všelijakých překladů a listů, umocňujících tak upevnění stromu ve věčně vlhké půdě.

Mou destinací byla vesnička Sarteneja na severu Belize v Corozal Bay. Už tady jsem zjistila, že samotné cestování v Belize je zážitek. Zvolila jsem letadlo, kterým jsem se dostala přímo do této vesničky. Zní to fantasticky pokrokově, ale přistáli jsme uprostřed buše, kde nebylo nic, jenom buš.

Finsko není jen bílým místem na mapě, které je známé svými nekonečnými pralesy s věčně zmrzlou půdou a psími spřeženími prohánějícími se po zamrzlých pláních na severu v Laponsku, či tisíci jezery se sauničkami rozprostřenými na jejich pobřežích ve střední a jižní části země. Ale je i místem, které poskytuje dostatek volnosti, soukromí a klidu.

A konečně na pevnině! Již kolem 8 hodiny ráno jsme se teple se oblékli a naskákali do člunů směr Mikkelsen Harbour. Průvodce nás napřed povozil kolem ledovcových stěn a potom jsme již vystoupili na pevninu mezi hnízda tučňáků Gentoo. Byla jich tu celá kolonie roztroušena kolem vody a na kopci.

Z můstku byl opravdu pěkný výhled na divoký oceán a masivní vlny které bezpečně proráží naše loď. Kromě velkého množství různých ptáků, z kterých poznávám jen albatrosy, jsme dnes viděli skákat ve vodě podél lodi i čtyři tučňáky. Objevit by se brzo měli i velryby.

Po dvou kilometrech cesty nastává problém, který překvapuje i místní. Celý den pršelo a přes cestu se valí proud vody. Nikdo se to neodvažuje projet. Občas spadnou na cestu i nějaké kameny. Všichni čučí na proud vody, my taky. Nevypadá to vůbec bezpečně.

Odlet byl již v březnu, návrat pak počátkem dubna. A musím říci, že jsem dlouho vyháněl z hlavy myšlenku, že je to zkrátka ještě moc brzy na návštěvu Kypru. Tuto domněnku také utvrzoval fakt, že asi týden před odletem jsem u nás ještě odhraboval sníh. Ani pohled na předpověď počasí na Kypru ve mně nevzbudila příliš optimistické myšlenky.

Viktoriino jezero a Kakamega forest, to byly dva hlavní cíle dalšího výletu na západ Keni. Viktoriino jezero je největší africké jezero a čtvrté na světě. Kakamega forest je rezervace, která uchovává poslední zbytky deštného pralesa v Keni.

Cesta se vinula mezi Emeradovým jezerem a jezerem Ducha, což jsou dvě nádherně zbarvená jezera, lákající k zastavení a odpočinku. Jasná barva jejich vod je výsledkem odrazu světla od hlubokých nánosů jemných usazenin zbytků miliard škeblí sladkovodních měkkýšů.

Člověk by ani neřekl, že tak blízko rušné metropole Paříže by mohl nalézt hluboké lesy a četné skalní převisy. Asi po hodině jízdy autem z centra Paříže jsme se dostali do oblasti zvané La Foret de Fontainebleau, neboli do lesíka Fontainebleau. Přírodní park leží asi 50 km jihovýchodně od Paříže v regionu zvaném Seine-de-Marne.

Zima na horách má mnoho podob. Od těch romanticky zasněžených, přes třeskutě mrazivé až po skoro jarní, sněhu téměř zbavené. Suverénně nejvíce zim jsme trávili na milované Šumavě, a přestože si člověk užil dost sněhových radovánek i v Krkonoších, Jeseníkách, Krušných Horách, přesto se ty nejkrásnější zimní zážitky pojí právě se Šumavou. V zimě nejvíce navštěvovanou, a pro nás téměř srdeční záležitostí, se stala zapadlá šumavská osada Horská Kvilda.

Rádi bychom Vás pozvali na cestu krátkou, ale o to zajímavější. Na cestu šumavským krajem do samotného srdce krásné Šumavy. Když dýchavičný motoráček opustí klatovské nádraží, obklopuje trať ještě stále rovinatý kraj a jen na obzoru o sobě dává vědět Šumava. Teprve, když kola motoráčku ustanou v pravidelném rytmu a zastaví se na nádraží v Nýrsku, dýchne na nás ta pravá Šumava.

Dnes se sem nešplháme za dalekými výhledy na okolní kopce, ani se nechceme podívat na údolí Vydry pěkně z nadhledu. Žene nás sem touha poznat okolí plavebního kanálu a místa, kde žili a dnes už většinou nežijí lidé. První místem k zastavení je bývalá osada, která vlastně dala jméno nedalekému plavebnímu kanálu.

Ať už jste člověk věřící, zarytý ateista, či něco mezi tím, doporučuji Vám navštívit jedno z nejvýznamnějších poutních míst na Moravě – Svatý Hostýn. Najdete zde spoustu zajímavých objektů, a to církevních i světských. Hora Hostýn, jenž dala jméno Hostýnským vrchům, je tvořena dvěma vrcholy – severním a západním.

Pro milovníky hor, krásné a v mnohých ohledech ještě divoké přírody lze Bjelasici, ale vůbec všechna pohoří na území Černé hory jen doporučit. V létě zde navíc panuje velmi příjemné podnebí, které je oproti středoevropským horám charakteristické především větším počtem slunečních dnů. Naproti tomu v zimě jsou zdejší hory pokryty až několika metrovou sněhovou vrstvou.

Když tak sedím za volantem a nedočkavě, nevím už po kolikáté, vyhlížím důvěrně známý obrys šumavských pohraničních hor, přemítám nad tím, proč sem už dlouhé roky mířím v každé volné chvilce. Co mě sem tak táhne? Je to snad příroda, která byť těžce poznamenaná kůrovcovými kalamitami, zachovává si svůj nezaměnitelný půvab?

Posledních pár let připomínala Brněnská přehrada málem už od jara něco jako celosvětové úložiště špenátové polévky. Padlo tedy rozhodnutí přehradu vyčistit. Na jaře letošního roku proto začalo velké vypouštění a hladina byla nakonec snížená o deset metrů pod normální stav. I přes to, že návštěvníků vypuštěné přehrady zvlášť od jarních měsíců ubylo, stojí za to se sem zajít podívat.

Norsko je jednou z nejvíce navštěvovaných zemí v Evropě. Turisty lákají především nesčetné fjordy, ledovce a minimálně dotčená příroda včetně výborných podmínek pro sportovní rybolov. Velká část turistů co do Norska zavítala a co se o Norsko zajímá uvádí Lofoty a Vesterály jako nejhezčí část Norska. Z tohoto důvodu jsme si Lofoty a Vesterály vytyčili za cíl naší malé norské expedice.

V úterý 23. června zvolila porota dvanáct stromů, které postupují do celostátní ankety Strom roku 2009 vyhlašované programem Strom života Nadace Partnerství a Ministerstvem životního prostředí. Oblíbenost ankety, v níž se setkávají příběhy stromů a lidí, rok od roku stoupá. Anketu podporuje společnost Skanska.

O vítězi celorepublikové ankety Strom roku 2009 již bude rozhodovat sama veřejnost od 1. srpna do 10. října prostřednictvím dárcovských SMS zpráv nebo zpoplatněných hlasovacích archů. Vybrané peníze poputují do veřejné sbírky a budou přerozděleny na výsadby stromů a pokácených alejí nebo zvelebování veřejných prostranství.

Přírodní park Česká Kanada se rozkládá na území mezi Jindřichovým Hradcem, Novou Bystřicí, Slavonicemi, Českým Rudolcem a Kunžákem. Hluboké lesy s osamocenými žulovými útvary, louky zpestřené borovicovými remízky, nespočet rybníků, plno historických skvostů, čistého vzduchu a mnoho dalšího, jí dává magické kouzlo, které vás zaručeně uchvátí.

Arthur´s pass je nejvýše položeným bodem silničního i železničního přejezdu horského pásma Jižních Alp, nejvyšším a největším pohořím Nového Zélandu. Přes Arthur´s pass vedla spojnice východního a západního pobřeží již v daleké minulosti, kdy toto sedlo užívali domorodí Maurové, později tato spojnice posloužila také zlatokopům, kteří se přesouvali na západní pobřeží za zlatem.

Pokud čas od času organizujete s kamarády výjezdy do přírody, tak pro vás máme skvělé doporučení na to, jak vyplnit čas mezi večerní nevázanou zábavou. Druhý prodloužený víkend v květnu jsem se s partou dalších 16 lidí jela oddávat aktivnímu odpočinku na Šumavu.

Vydejte se na 4 km dlouhou procházku, na které uvidíte krásné Jurkovičovy stavby na Pustevnách, vyfotíte se u sochy pohanského boha Radegasta a rozhlédnete se po kraji z vrcholu hory Radhoště. Pak vás ovšem čekají opět 4 km zpátky na parkoviště.

Cornwall, nejjižnější cíp Britských ostrovů, je sice díky své poloze a tím teplejšímu klimatu, nedotčené přírodě a unikátním památkám neméně oblíbenou destinací, přesto však budí dojem tajemné „neprobádanosti“, krajiny skryté a zapomenuté a tím nanejvýš záhadné a pozoruhodné.

Národní park Abel Tasman je nejmenším a jedním z nejnovějších národních parků na území Nového Zélandu. NP Abel Tasman se nachází na severu Jižního ostrova, poblíž města Nelson. Je oblíbeným místem zejména pro mořský kayaking, a to především díky svému pobřeží, kde se střídají zlatavé písčité pláže se skalními útvary a bujnou vegetací.

NP Kubah je jedním z nejpřístupnějších národních parků malajského státu Sarawak na Borneu. Na šesti turistických stezkách, které procházejí parkem, naleznete vzácné kapradiny, divoké orchideje a především 93 různých druhů palem, což je největší koncentrace těchto rostlin na světě.

Praděd je se svými 1490 m.n.m nejvyšší horou Jeseníků ba dokonce i celé Moravy. Nachází se na území Hrubého Jeseníku, na jih od města Jeseník a na východ od Vrbna pod Pradědem. Je ideální jak pro letní, tak i zimní výstup.

Křišťálově čistá voda, malebné alpské vrcholky, příjemná rekreační střediska a snadno dosažitelná nenarušená příroda, to vše nabízí málo známe korutanské jezero Weissensee.

„Ná, vitajte! Neokúňajte sa a pojte bližej. Šak ket uš ste tu.“ Takto nejako by Vás privítali na myjavských kopaniciach ešte pred pár rokmi kopaničiari v krojoch. Dnes už ľudia nie sú takí bezprostrední ako kedysi a bežne kroje nenosia. Avšak svojské nárečie, ktoré má svoje nezameniteľné charakteristické črty, tu možno počuť i dnes a to bez ohľadu na vek, pohlavie či dokonca povolanie.

Jako správný Američan jsem se teprve nedávno dozvěděl, že Kanada je země. Prý mají vlastní vlajku i území, a těží se tam ropa. Když jsem zjistil, že hovoří téměř srozumitelným jazykem a platí také dolarem, zahořel jsem touhou tuto záhadnou zemi na severu navštívit. Pro svou návštěvu jsem si vybral národní park Banff. Strávil jsem zde bratru tři neděle a stálo to za to.

Písek z Klokočských skal se dostane i do zavřené konzervy. Tvrdí to alespoň čeští trampové, kteří svého času uskutečnili pokus, za jehož provedení by se skoro nemusela stydět ani renomovaná vědecká laboratoř.

Klokočské skály spolu s nedalekými Betlémskými skalami tvoří od roku 1985 základ přírodní rezervace. Je zde k vidění množství pseudokrasových jevů včetně jedné z největších jeskyní Českého ráje, Postojny. Významnou památkou zdejší oblasti je skalní hrad Rotštejn, ze kterého se nám do dnešní doby zachovala pouze zřícenina. K hrádku Rotštejnu i Klokočským skalám se váže i množství pověstí. Povídá se o pokladech ukrytých ve skalách, tajné chodbě vedoucí z Rotštejna do Postojny a mnoho dalších.

Filmová pohádka o princi Bajajovi je jeden z filmů, který patří do období české kinematografie, které by se s trochou nadsázky dalo nazvat pískovcovým. Podstatná část filmu o statečném princi se natáčela na zámku Hrubá skála, na Kopicově statku a ve skalách mezi Hrubou skálou a Valdštejnem. Nejrozsáhlejší skalní město Českého ráje je od roku 1998 vyhlášeno přírodní rezervací. Určitou protiváhu Hrubé skále tvoří hrad Valdštejn, který je nejen jedním z nejstarších hradů Českého ráje, ale také jednou z prvních památek zpřístupněných veřejnosti. Zdejší měkké a dobře opracovatelné pískovcové skály také ode dávna sváděly k vytváření různých sochařských děl přímo v terénu.

Prodloužený víkend nám naservíroval žhavé letní počasí a já to páteční ráno měla chuť vyrazit někam do přírody. Vjíždíme do nejstaršího státního parku v Kalifornii a druhého nejstaršího v celých USA vůbec – Anza Boreggo Desert State Park. Po pár mílích zastavujeme. Jsme ve výšce 2.000 stop a před námi se rozprostírá kalifornská poušť v celé své kráse.

Co je malé, to je milé. To platí i o blankytně modré pomněnce, která vešla nejen do říkanec a herbářů, ale i do divadelní hry. Odkaz na zapomínání najdeme nejen v její slovenském názvu nezábudka (zabudnout – zapomenout), ale i „cimrmanovském“ Vyšetřování ztráty třídní knihy…

V rámci Evropského dne parků, který se slaví 24. května probíhá celá řada akcí. Nezahálejí ani hrady a jiné památky, které se snaží přilákat na výstavy a netradiční prohlídky.
Výběr tipů na výlety

Lýkovec je z hlediska určení velmi příjemný druh. Zejména na jaře, kdy jeho silně vonící fialové květy vyrazí dříve, než listy, takže záměna s jiným keříkem je takřka nemožná. Jde o 30 – 150 cm vysoký keř rostoucí na lesních světlinách.

Pamatuju dobu, kdy šerif trampské osady ukázal na statný strom, evidentně jehličnan bez jehličí, a se slovy „tohle je souška, to bude dobře hořet“ ho porazil. Byl únor a slušný „jehličnan“ by jehličí mít měl. Ovšem to neplatí pro modřín.

Sečská přehrada byla vystavěna v letech 1925 až 1934, aby ochránila dolní tok Chrudimky před povodněmi. Kolem nádrže to vypadá jako kolem každé vodní plochy v ČR, tj. je to osázené rekreačními objekty různé kapacity, stylu a stáří, nicméně – dle mého názoru – to tam není až tak moc zahuštěné a příroda má také svůj prostor.

Jarní tipy na výlety z magazínu Cestovatel.cz.
Počasí už konečně vypadá jako jarní a příroda láká k prvním výletům a vandrům. Za 10 let existence jsme v magazínu Cestovatel.cz vydali již stovky tipů na výlety. V tomto článku připomínáme některé z nich.

Jednodenní výlet, na kterém uvidíte kousek sopečné geologie, nenápadnou zříceninu dávno opuštěného hradu, krásnou rozhlednu a zámek – to je trasa z Těchlovic na Ústecku do Děčína. Stačí se držet červené značky.

Jedním ze symbolů jara jsou babičky postávající na nárožích a nabízející k prodeji sněženky a bledule. Byť tím porušují zákon (a to dokonce i v případě, že si je natrhaly na vlastní zahrádce) jsou bílé květy jasným důkazem, že jaro je tu. Občas dokonce vykoukne bledule zpod zbytků sněhu.

První doušek Vám málem utrhne pusu. V létě osvěží, v zimně zahřeje. Sdružuje lidi. Příjemně naladí. Krásná zlatá barva dozdobená čerstvou bylinnou snítkou. Podává se nejlépe v ulepené skleničce, pokud možno ještě zabalené v papíře, abyste se nespálili.

Na exkurse sem chodí studenti i poučení chtiví laici z řad botaniků, zoologů i geologů. Romantiku a krásné rozhledy na sluncem prohřátých skalách tady nalézají milenecké dvojice. Já osobně jsem se ke třem křížům vysápal s lahvinkou vína z místních vinohradů a foťákem. Porta Bohemica má totiž své kouzlo takřka pro každého.

Sedněte si, zklidněte svůj činností vydrážděný tep, zavřete oči a představte si… Jiskřivě čistý a osvěžující vzduch objímající špičaté horské velikány, jejichž vrcholy se celý rok choulí v bílém kabátci sněhu. Zelené louky hýřící pestrobarevným kvítím, na nichž se s důstojností odpovídající hospodářskému významu popásají stáda krav, dávající svým majitelům výtečné mléko a lahodné maso. Roztomilé červené vláčky šinoucí si to pohádkově dokonalou horskou krajinou…