Mystická, kultovní a poutní místa - Téma

Křemešník je významným poutním místem, obklopují jej krásné lesy s pozoruhodnými prameny, na vrcholu stojí rozhledna a nedaleko je pěkné lanové centrum. Zavítáte-li na Pelhřimovsko, rozhodně stojí za návštěvu. Určitě se bude líbit dospělým, rodinám i dětským oddílům.

Letos v srpnu jsem strávil několik dní u přátel v městě Kazanlak. Nachází se v centrálním Bulharsku nedaleko Staré Zagory. Přátelé jsou čeští salesiánští misionáři, kteří zde již téměř dvacet let pracují s mladými lidmi. A tak jsem přijal jejich pohostinnost a čas využil k návštěvě Sokolského monastýru.

Na Solovkách jsou na turisty zvyklí a místní hned po přistání nabízejí ubytování. K nám se taky někdo žene, ale není mu moc rozumět, a tak ho necháváme, ať si najde někoho jiného. Přichází k nám další „hoteliér“, prý má jeho matka chaloupku, kde můžeme bydlet a už nás odvádí. Paní, u které budeme bydlet, je stará babka, chce nás ubytovat hned na verandě, nám se to moc nelíbí.

Lurdy, malinké městečko proslulé několika zjeveními Panny Marie, kam každoročně proudí tisíce věřících i nevěřících poutníků, leží v podhůří Pyrenejských hor téměř u francouzských hranic. Posvátná atmosféra sálá ze všech koutů a uliček, které člověka pohltí ve dne, natož pak v noci při svitu mnoha a mnoha svíček. Jak se však může změnit pohled na toto místo, když sem nejedete pouze navštívit světově proslulá místa, ale ubytujete se v nejbližším kempu se skupinou francouzských skautů, jejichž heslem je „služba“.

Z fotografií, které jsem si kdysi přivezla ze Skotska, je ještě teď cítit ten nepříjemný, vlezlý chlad a atmosféra dnů v nekonečných deštích a poryvech větru, pod hrozivou tíhou stínů hor a skal. Přesto mě vždycky zahřejí na duši a na tváři vyloudí úsměv. Byli jsme čtyři, dva páry lidí znuděných městským životem, prahnoucích po dobrodružství, a náš malý karavan, naleštěný a zvyklý neopouštět příliš často prostor naší garáže.

Ať už jste člověk věřící, zarytý ateista, či něco mezi tím, doporučuji Vám navštívit jedno z nejvýznamnějších poutních míst na Moravě – Svatý Hostýn. Najdete zde spoustu zajímavých objektů, a to církevních i světských. Hora Hostýn, jenž dala jméno Hostýnským vrchům, je tvořena dvěma vrcholy – severním a západním.

Historii lidstva provází od samého počátku potřeba víry. Touha něčeho, co nás přesahuje a dává smysl našemu každodennímu snažení. Všechny naše radosti i strasti tak bývají prožívány z jiné, hlubší perspektivy. Koncentrovanými místy takových tužeb bývala odedávna poutní místa. Na území naši vlasti jich je velké množství. Některá jsou známá, jiná méně. A některá stojí za to navšívit. Jiřetín pod Jedlovou mezi ně rozhodně patří.

Chavínská kultura existovala na území dnešního Peru téměř dva tisíce let před slavnou říší Inků a uctívala především kočkovité šelmy – jaguára či pumu. Její pozůstatky se zachovaly právě na místě zvaném Chavín de Huántar.

Cornwall, nejjižnější cíp Britských ostrovů, je sice díky své poloze a tím teplejšímu klimatu, nedotčené přírodě a unikátním památkám neméně oblíbenou destinací, přesto však budí dojem tajemné „neprobádanosti“, krajiny skryté a zapomenuté a tím nanejvýš záhadné a pozoruhodné.

Inca Trail neboli Incká stezka je bezesporu nejznámější a nejpopulárnější horskou túrou Jižní Ameriky. Během čtyř dnů si můžete prohlédnout celou řadu zajímavých inckých ruin, projdete údolími, překonáte vysokohorské průsmyky a skrz džungli mlžného horského pralesa se dostanete k vytouženému cíli, ztracenému městu Inků Machu Picchu, jednomu ze sedmi novodobých divů světa.

Nevím už, jak téma vzniklo, každopádně jsem podotkla, že oslavy Dne mrtvých jsou mexickým nejdůležitějším svátkem. Manžel mě pohoršené ujistil o tom, že jsem na omylu, že něco jiného je nejznámější svátek a něco jiného nejdůležitější. Přiznávám. Z pohledu cizince je asi všechno trošku jinak, než z pohledu rodilého Mexičana. Den mrtvých je sice dokonce uznán UNESCO jako kulturní dědictví a Mexičané ho slaví s velkým zápalem (jako ostatně všechno), ale svátek, který každoročně obrátí celé Ciudad de México vzhůru nohama, které donutí tisíce a tisíce obyvatel nejen Mexika, ale i Střední Ameriky a možná i Ameriky Jižní, vyrazit směr Guadalupská bazilika, aby jejich patronce společně zazpívali a vzdali hold, jsou ve skutečnosti „narozeniny“ Svaté panenky Guadalupské, které se slaví 12. prosince.

Teotihuacán je zřejmě nejznámější archeologické naleziště, když ne v celé Americe, tak v celém Mexiku určitě. Nachází se přibližně 50 km severo-východně po dálnici od hlavního města (Ciudad de México) ve státě Estado de México. Zmíněná dálnice vede sice mezi kopci obsypanými jedněmi z těch nejchudších a nejubožejších obydlí hlavního města, ale je poměrně velmi dobře značená a celkem bezpečná. Bohužel se jedná o placenou dálnici.

Teotihuacán je opravdu úctyhodně veliký a tak má hned několik hlavních vchodů. Řekla bych, že většina turistů vstupuje tím, jenž je označen jako číslo 5, ale nejsem si jistá, zda-li vás autobusové společnosti zajištující dopravu na Teotihuacán nevyloží spíše u brány číslo 1. V podstatě v tom, ale není moc velký rozdíl. V každém případě doporučuji pro lepší orientaci zakoupit si, nebo si předem stáhnout z Internetu malou mapku.

Člověka z toho mrazí, když si představí jak úžasné příběhy se psaly na těchto místech. A to mluvíme o těch, které máme aspoň nějak potvrzené. Ale Teotihuacán je město bohů, magické místo, kde se zrodilo Páté Slunce…

Jako ve většině zemí světa, i v Etiopii je náboženství důležitou součástí života. Neprojel jsem na cestě Etiopií rozhodně všechny kostely a kláštery, ale několik ano a o těch bych vám rád povyprávěl.

Původně středoafrický kmen Himbů dnes najdeme zejména v severní Namibii. Himbové jsou proslulí svým unikátním zdobením a barvením těla, ale také neutuchajícím vztahem ke svým tradicím a neochotou přizpůsobit se civilizovanému světu. Přes velký tlak zůstávají tito lidé svobodní a nezávislí.

…Zdejší šaman nás na okamžik zahlédl a nám bylo ihned jasné, že tím naše návštěva končí.
Nenávistně zlostný pohled a neuvěřitelná, nepopsatelná vnitřní síla nás sežehla od základů a hnala daleko pryč…

Abych mohl napsat pár řádků o mé cestě do Nepálu a zejména do Tibetu, musím se vrátit k mé prvé cestě do Lhasy před 12 léty. Tenkrát se mně podařilo spatřit ještě část staré, původní Lhasy s uličkami, obydlenými jen Tibeťany, volně otevřený a zcela zaplněný poutníky hlavní templ Joknang a zbytky původní zástavby na úpatí Potaly. Mohu proto srovnávat a posoudit dnešní stav Lhasy a okolí se ztracenou minulostí.

Vydavatelství ZonerPress přineslo unikátní fotografickou publikaci Jiřího Tillera, zachycující přírodní kamenné sochy šumavského příhraničí od Slavonic/Fratres až po řeku Vydru a Bayerischer Wald. Kniha obsahuje 123 tajuplných fotografií, které textem doprovází PhDr. Luděk Jirásko, CSc. Na přiloženém mapovém CD je ukázáno přesné umístění těchto "soch přírody", cyklotrasy a turistické stezky česko-rakousko-německého příhraničí.

Při východu Slunce zazněly nad kopcem tóny zvonů a do okolí se nesla melodie prastarého chorálu. Pak cinknul zvonek zvoničky a nad krajem se zase rozhostilo ticho. Neznámý chvíli postál a pak pomalu odcházel...