Moře a mořská pobřeží - Téma

Kolem ostrova na kole, dlouhé písečné pláže, rušná přímořská letoviska, skvělé restaurace a mořské plody… to vše vám nabízí ostrov Isle of Wight u jižního pobřeží Anglie.

Cornwall je proslulý svojí nádhernou přímořskou scenérií, dramatickým pobřežím a velmi mírným klimatem. Můžete si tam zaplavat v průzračně modrém moři, navštívit historická města i malebné rybářské vesničky. Pak si můžete odpočinout na malých romantických plážích, ochutnat mořské speciality a třeba se i naučit surfingu.

Většina lidí, kteří se vydají za dobrodružstvím a krásami do Jižní Ameriky, skončí většinou v Peru, Argentině nebo Brazílii. Hovězí steaky a panenské pláže však může nabídnout i Uruguay neboli „Země řeky pestrobarevných ptáků“, jak ji ve svém původním jazyce nazývali příslušníci kmene Guaraní.

Nahoře před výtahem vás uvítají vlezlé děti, které se vám pokusí dát „dárek“ – barevnou stuhu. Ale pozor, žádný dárek není zadarmo, takže radši rázně odmítněte. Barevné stuhy, tradiční to symbol Salvadoru, mají nosit štěstí a lze je zakoupit na každém rohu.

V poslední kapitole mého povídání o severských zemích jsme opustili jižní Norsko v Breviku. Dnes se přesuneme ještě níž, do tzv. norského pytle, oblasti, ve které tráví většina Norů své dovolené. Díky své poloze má tato krajina nejvíce slunných a teplých dnů v celém Norsku.

Po čtyřech měsících strávených v deštivém São Paulu, kamenném městě mrakodrapů, dopravních zácp a stresu, jsem se konečně dočkala vánoční dovolené: hurá na sever Brazílie do státu Bahia, kraje afrických rytmů a nekonečných sluncem zalitých pláží!

Nedaleké horké minerální prameny, objevené v devadesátých letech, daly název celé této oblasti a jsou zajištěním její prosperity, návštěvníkům se tu však nabízí mnohem víc. Výlety do starobylých klášterů v horách nebo na posvátnou horu Sinaj jsou požitkem pro milovníky historie i dobrodružství.

Na Solovkách jsou na turisty zvyklí a místní hned po přistání nabízejí ubytování. K nám se taky někdo žene, ale není mu moc rozumět, a tak ho necháváme, ať si najde někoho jiného. Přichází k nám další „hoteliér“, prý má jeho matka chaloupku, kde můžeme bydlet a už nás odvádí. Paní, u které budeme bydlet, je stará babka, chce nás ubytovat hned na verandě, nám se to moc nelíbí.

Na samotném nejvýchodnějším výběžku italské boty se rozléhá jadranským mořem omývaný poloostrov Gargáno. Na rozdíl od převážně rovinaté oblasti na sever od Gargána, tady začínají mořské pobřeží lemovat skaliska, jeskyně a zátoky. I přesto, že oblast bývá občas zachvácena požáry a v okolí se rozléhá zvuk vrtulníků, které se snaží zkrotit nebezpečné plameny z výšky, není čeho se bát.

Havajské ostrovy mohou na neznalce působit jako monotónní místo k cestování. Jen samé pláže a válení. Ale opak je pravdou. Hned první ostrov, který jsme navštívili, nám nabídl výběr vskutku různorodý. Na své si přijde milovník mořských aktivit či opalování a povalování u moře, horský turista, ale i dobrodruh. Nejlepší je ochutnat od všeho trochu.

Rčení „To je ale Havaj!“ nabírá po pobytu na tomto „pohodářském“ souostroví vše vysvětlující rozměr. Člověk si tady opravdu může užít božskou pohodičku, pokud ovšem nezatouží vytěžit z havajského menu co nejvíce. Stejně jako naše šestičlenná posádka.

Nový Zéland se dělí celkem na 16 regionů (distriktů). Jedním z těchto distriktů je také West Coast, který se táhne podél západního pobřeží Jižního ostrovu. Vzhledem k převládajícím západním větrům a vysokým horám (Jižní Alpy) je právě West Coast zcela určitě nejdeštivějším regionem celého Nového Zélandu.

Odlet byl již v březnu, návrat pak počátkem dubna. A musím říci, že jsem dlouho vyháněl z hlavy myšlenku, že je to zkrátka ještě moc brzy na návštěvu Kypru. Tuto domněnku také utvrzoval fakt, že asi týden před odletem jsem u nás ještě odhraboval sníh. Ani pohled na předpověď počasí na Kypru ve mně nevzbudila příliš optimistické myšlenky.

Všeobecně proslulé skalní útesy lokalizované v provincii zvané Seine-Maritime, se nachází v dosahu dvou až tří hodinové jízdy autem z pulzující metropole Paříže. Normandie se svým divokým mořským pobřežím, byla vždy mekkou mnohých umělců hledajících inspiraci pro svou tvůrčí uměleckou činnost. K věhlasným malířům, kteří zde působili, se řadí Gustave Courbet nebo impresionista Claudie Monet.

Ano, zaujala jsem stanovisko a po dlouhých letech romantického básnění o pobytu v cizině jsem opustila rodnou matičku zemi a vyrazila si pryč nebo dech? Jakožto člověk nesvětaznalý, plný naivních představ, jsem svůj první dlouhodobý pobyt směrovala někam hodně blízko domovu, abych se v případě jakýchkoli „útoků“ mohla vrátit zpět do maminčina náručí.

Na Euě se kromě chození v přírodě dá zorganizovat vyjížďka lodí za velrybami, kterých v době naší návštěvy prý kolem ostrůvku mohlo plavat zhruba šest. Avšak vyjížďka za velrybami je pro místní výhodný business a vyjde poměrně draho, zvláště když vám nikdo nezaručí, že velryby uvidíte. Eua je také vhodným místem pro potápění. A pokud se vám nechce utrácet ani za to, stačí si nasadit plavecké brýle, pořádně se nadechnout a prozkoumat dno moře přímo na pláži na úplném jihu ostrova.

Každý rok míří do Chorvatska trávit letní dovolenou obrovský počet Čechů. Ani já nedokážu odolat a vyrážím k Jadranu na Makarskou riviéru. Povalování na pláži a vystavování těla slunečním paprskům musím ale pokaždé doplnit akčnějším programem. A tak se čtvrtý den pobytu v Podgoře rozhodnu vypravit na výlet do hor.

Dorazili jsme do Nuku’alofy – hlavního města Tonžského království. V úterý a v pátek jezdí trajekt na sousední ostrov Eua. Cesta trvá zhruba 2,5 hodiny a lístek vyjde na 25 $T za jednu cestu. Byli jsme téměř jediní turisté na palubě a v domnění, že si uděláme příjemné odpoledne na moři, jsme si těsně před vyplutím všichni koupili kokos. To jsme ale ještě nevěděli, jaké zlo tím svému tělu působíme.

Lidé spojení s mořem byli většinou moudří, tak proč nevěřit staré přímořské moudrosti mluvící o tom, že ryba by měla poprvé plavat v přirozeném prostředí čisté vody. Podruhé pak v olivovém oleji při přípravě a při servírování na talíři. A nakonec by měla spočinout ve víně při konzumaci. Možná trošku nadsazené, ale ve svém jádru pravdivé.

V jižním Pacifiku leží spousta zajímavých a pro nás, Evropany, velmi exotických ostrovů. Tonžské království patří k těm méně turistickým destinacím v této oblasti, a právě proto se náš výlet stal takovým malým dobrodružstvím. Let na Tongu trvá zhruba 3 hodiny a po přistání je nejeden turista překvapen při zjištění, že na Tonze nefungují žádné jiné mobilní telefony, než ty místní. Pokud se tedy na Tongu vydáte, dejte ještě před odletem vědět všem známým, že se pravděpodobně nebudete ozývat.

Ostrov Maui je, jak říkají místní obyvatelé, „no ka oi“, nejlepší místo na světě. Druhý největší ostrov celého Havajského souostroví si tento superlativ určitě zaslouží. Milióny návštěvníků souhlasí s domorodci, ano, Maui je země neporovnatelné krásy. Vedle stovek kilometrů bělostných pláží nabízí tento čarokrásný ostrov vše, co si i ten nejnáročnější turista může přát.

Když se řekne Keňa, Mombasa, východní pobřeží Afriky, většina cestovatelů se jen zasní a řekne si, že je to destinace pro bohaté. Krásy Afrického pobřeží ovlivněného arabskou kulturou lze však objevovat i s nízkým rozpočtem. Pokud nemáte na čtyřhvězdičkové hotely, soukromé safari a luxusní restaurace, zkuste objevovat krásy Afriky s několika eury v kapse a malým batohem na zádech.

Když vstoupíte do Taorminy jednou ze dvou zdobených bran, opustíte rušné prostředí moderní Taorminy, abyste se ocitli v Taormině historické, paradoxně však ještě rušnější. Její název zní v mnoha řečech velmi podobně.Když se člověk nechá unášet davy lidí, proudících starobylými uličkami, v duchu přemýšlí nad tím, co sem vlastně lidi přivedlo. Čím bylo toto místo zajímavé pro Řeky, Římany?

Obří želvy, ještěři Iguana, modronozí ptáci Boobies, kolonie tuleňů a další úžasná zvířata tvoří jednu z nejlepších přírodních „safari“ na světě. Jedinečnost tohoto místa vytváří chování všech zvířat, která se vůbec nebojí lidí! Otvírá se nám tak neskutečný zvířecí svět, který můžeme pozorovat z bezprostřední blízkosti a v jejich přirozeném prostředí!

…O pouhých několik měsíců později přistál francouzský mořeplavec Louis-Antoine de Bougainville, který sice musel přenechat čest pravého objevitele tichomoří na Cookovi, dal lidstvu představu ráje na zemi a nekonečný zdroj snů…

Že jste o těchto ostrovech nikdy neslyšeli? Vezmu Vás na výlet do Austrálie, přesněji řečeno nedaleko Velkého bariérového útesu, kde se nachází 74 tropických ostrůvků Whitsundays. Tyto ostrůvky jsou oblíbenou destinací Australanů a turistů z celého světa, ale nenechte se zmást, na pravý turistický ruch zde nenarazíte.

V dopoledním oparu spíše tušíme než vidíme daleko vlevo sicilskou Etnu a před námi se otevírá pohled na náš dnešní cíl – ostrovy Filicudi a Alicudi. Čeká nás tříhodinová plavba na ostrovy, které jsou neprávem tak trochu stranou zájmu.

Liparské ostrovy jsou ostrovy u pobřeží Sicílie, a tak se doprava mezi nimi nemůže obejít bez lodí. Pojďme se nyní podívat na to, jakým způsobem se můžete mezi ostrovy Vulcano, Lipari, Salina, Filicudi, Alicudi, Panarea, Stromboli a samozřejmě přístavy Neapol a Milazzo na italské pevnině, dopravovat.

Asi po půl hodině, co se opět změnilo proudění a nikdo již nic nechytil, jsme se rozhodli zajet na otevřené moře, kde by šance na úlovek měla být vyšší. Na otevřeném moři jsme kromě dvou menším „Snapperů“ nechytli nic. Zato jsme však zažili další neobyčejný zážitek. V dálce asi 30 metrů od lodi jsme zahlédli pověstnou žraločí hřbetní ploutev…

Jsou místa, která Vás při jejich návštěvě naplňují velkým očekáváním. Jsou však také místa, u kterých do poslední chvíle nevíte, co od nich očekávat. Jedním z takových míst je i městečko Concernau, ležící na západě Francie, v regionu Bretaň, na které většina z Vás při toulkách bretaňským krajem, určitě narazí.

Návštěva Liparských ostrovů neznamená jen setkání se sopkami a s projevy jejich činnosti, ale i poznání zdejší přírody. Při toulkách po ostrovech člověk může pozorovat návrat rostlinstva a zvířectva do míst, kde po dlouhá staletí a tisíciletí vládl jen oheň a vulkanická činnost.

Sólový jachtař Milan Koláček staví v zaprášené hale kousek za Brnem první karbonový závodní speciál u nás pro sólový závod Transat 6,50. Jachta postavená z nejmodernějších materiálů bude mimořádně lehká. Kompletní paluba váží jen 57 kg, trup necelých 80 kg. Na této 6,50 m dlouhé a 3 m široké plachetnici hodlá Milan zdolat Atlantický oceán.

Procházím se za žhavého letního dne uličkami jednoho z nejzajímavějších měst francouzského pobřeží – Aigues Mortes. Ještě nenastal čas pro pravou středomořskou siestu. Ze zahradních restaurací, z dokořán otevřených dveří a oken romantických hospůdek ke mně doléhá cinkot příborů, nádobí a skleniček.

Vůně alchymie, horká vřídla, termální vody, přírodní sauny, estetická centra, síra, fumarole – horké páry a léčivá bahna – fango, které ozdraví tělo i ducha. Tak tohle všechno a mnohem více na Vás čeká na největším ostrově Neapolského zálivu. Vítejte na termálním ostrově ISCHIA!

Proč za dlouhých zimních večerů nezavzpomínat na teplé letní večery strávené na březích moře. Je jedno, zda je to moře Jaderské, Středozemní či zda dýcháme vůni třeba Tichého oceánu. Vždyť omamující vůně moře je tak krásná všude na světě!

Je zářijové odpoledne, rtuť teploměru rychle šplhá vzhůru a zatímco slunce pálí z bezmračné oblohy, mírný větřík čeří hladinu Rudého moře. Před hodinou jsme vypluli z egyptského přístavu Sharm El Maya, který je součástí známého egyptského letoviska Sharm El Sheikh.

Na zelené louce vybudované turistické středisko Cancun na cípu mexického Yucatanu se pyšní doslova vším, co si turista milující vodní radovánky může přát.

Durban je jedním z hospodářských center Jižní Afriky. Zátoka Natal, kolem které byl postaven, byla místem, kde v roce 1497 zakotvil mořeplavec Vasco de Gama.

Odjakživa, od samého vzniku planety Země, pulsuje její žhavě nitro rychlým pulsem. Tu s větší, tu s menší intenzitou tryská na zemský povrch nezkrotná energie ať už v podobě žhavé lávy, sirnatých par či „obyčejných“ horkých pramenů. Ačkoliv sopečná aktivita našeho věku je v porovnání s dávnou minulostí podstatně nižší, přesto jsou místa, kde můžeme pocítit žhavý dech matky Země i dnes.

Ostrov St. Croix, patřící do Amerických panenských ostrovů, má i na Karibik, zvyklý na časté střídání pánů, určité prvenství. Nad ostrovem totiž od roku 1493, kdy zde během své druhé expedice přistál Kolumbus, postupně vlálo hned sedm vlajek – španělská, francouzská, britská, holandská, maltských rytířů, dánská a americká.

Kdo z nás si v mládí nepředstavoval, jaké by to bylo být trosečníkem na nějakém ostrově. Kdo z nás si později, v už dospělém věku, nepřál na chvíli vypadnout z každodenního kolotoče a zmizet z civilizace někam, kde by se byť na chvilku zastavil čas a člověk by nemusel „hlídat“ hodinky, aby něco nezmeškal.

Sedíme na palubě malé výletní lodě a kolem nás ubíhají vody Tyrhénského moře. Mořské vlnky tiše šplouchají pod přídí, zatímco sluneční paprsky se odrážejí v lehce zčeřené mořské hladině.

Jedním z nejpoutavějších pobřeží Španělska je Costa del Azahar – pobřeží pomerančovníkového květu. Celý kraj je každé jaro ozdoben záplavou bílých vonících květů nejen pomerančovníků, ale i dalších citrusů.

Oblast Francie nazývaná Le Clos-Poulet leží vmáčknuta mezi řekou Rance, zálivem Mont Saint-Michel a bažinami. Od moře jej po staletí chrání starobylé město Saint-Malo, kdysi nedobytná pevnost na ostrově, později hlavní sídlo pirátů, a dnes prosperující město francouzské Bretaně.

Naše rozhodnutí vrátit se místo k bivaku do hlavního města nese v sobě i nějakou tu výhodu. Moc jsme se chtěli podívat na východní pobřeží, protože se morfologicky výrazně liší od krajiny ve středu Madeiry. Kdybychom bivakovali, museli bychom si pronajmout auto, abychom vše stihli. Přítel by musel řídit a tyto serpentiny jsou snad noční můrou každého řidiče. Ještě že tu mají ty autobusy.

Rozhodli jsme se, že se tento rok podíváme na ostrov ležící v Atlantickým oceánu. Madeira má na délku pouhých 20 km. Mnozí by si řekli, že těch pár kilometrů by mohla být velmi příjemná procházka. Tedy především ti, kteří mají velmi dobrou fyzickou kondici. My jsme však přijeli poznávat krásy této krajiny a tak jsme bohužel nestihli projít celý ostrov. O to víc jsme mohli čerpat z místních tradic a poznávat místní kulturu.

Karibské ostrovy lze dělit podle celé řady vlastností, od geografické polohy přes to, komu v průběhu historie patřily až třeba podle toho, kolik mají destiloven rumu. A Martinik zaboduje v každé kategorii.

Cozumel je známý svým různorodým podmořským terénem a velkými podvodními korálovými útesy s průlezy a jeskyněmi. Najdete tu velké ryby i zdravý různorodý korál. Nejzajímavější jsou ponory na jihozápadní straně ostrova. Nacházejí se v klidné vodě, takže i tak choulostivé povahy, jako je pisatel, nepotřebují medikamenty proti mořské nemoci. Na druhé straně musíte počítat se silným a nevypočitatelným proudem.

Ani neviem, ako som sa ocitla v Paole. Vlastne viem, ale nie celkom presne. Bola som tri dni na Malte a stále som sa ešte nenasýtila tohto svojrázneho ostrova, presiaknutého starobylosťou. Malta je nepochybne perla Stredozemného mora, ktorou Poseidón obdaroval nymfu Kalypsó za jej pôvaby. Ostrov či skupina ostrovov je rozlohou len o čosi väčšia ako polovica Bratislavy s mestskými časťami. Nájdete tu nekonečné množstvo historických pamiatok zo všetkých období ľudskej histórie ale aj nepreberné množstvo prírodných skvostov.

Keď chceš vidieť typické Dánsko, choď do Skagenu. Takúto radu som dostala od svojich dánskych priateľov. Rovnaké odporúčanie zaznelo aj z úst pracovníka dánskych železníc DSB, keď som pred ním zvažovala trasy za poznaním Dánska, tejto malej, rozlohou i počtom obyvateľov nám podobnej krajiny.

Na naší cestě po celé Skandinávii nás čeká zastávka a bivak na Nordkappu, o kterém se všeobecně říká, že je to nejsevernější mys Evropy. Není to tak docela pravda. O 1500 m severněji se nalézá výběžek Knivskjellodden a i to je vlastně hloupost, protože oba mysy leží na ostrově Mageroy, ke kterému vede podmořský tunel. Oficiálně je tedy nejvýš výběžek Kinnarodden. Jenže co naplat, Nordkapp je ze všech třech mysů rozhodně nejpůsobivější: 307 m vysoký útes, známá silueta velkého kovového glóbu a také snad i snadná výslovnost tohoto útesu zajistily mysu celosvětovou známost nejen mezi cestovateli.

V této oblasti se může člověk postavit snad kamkoliv a udělá „pěknou” fotku. Turistů zde bylo opravdu požehnaně. Většina z nich však na světlo nečeká, rychle nacvakají pár záběrů a mají hotovo.