Jeskyně a podzemí - Téma

Každý z lyžařů buď dobře zná, nebo jistě někdy slyšel o rakouském Hintertuxu. Ne každý ale ví, že je zde možné brouzdat nitrem ledovce v obrovské ledovcové trhlině nazvané Natur Eis Palast, která byla otevřena a zprovozněna pro návštěvníky roku 2008 a je jediným přírodním ledovým palácem na světě.

I přesto, že celá příroda se ukládá k odpočinku, tak Homo Sapiens ještě hýří aktivitou. Stále máme energii a chuť podívat se na naši planetu zespodu. Máme chuť roztrhat si overal o ostré pískovce a potom si zase měsíc lízat rány v teple domova a ostatní přesvědčovat, že modřiny nejsou z harašmentu nebo domácího násilí.

Ráno jsem byla na nohách jako první, protože mne vzbudily zvony kostela. U nás se zvoní v šest a na Slovensku v pět. Ostatní vůbec neměli pochopení pro moje brzké vstávání, ale nakonec vylezli. Dali a Pavel spali v portále jeskyně a odtamtud se naskýtal úžasný výhled na Velkou Fatru.

Na částečně zatopené vápencové lomy Amerika můžete narazit docela náhodou a to v Českém krasu nedaleko Karlštejna. Nevedou sem žádné velké, těžko přehlédnutelné ukazatele, takže tuhle podívanou můžete snadno minout. Leží u obce Mořina, vstup je sem oficiálně zakázán, ale je tu několik přístupových cest a od krkolomného sestupu dolů neodrazují ani výstražné cedule hrozící pokutou.

Podzim se blíží a s ním i poněkud rozmařilejší počasí. Za prudkého větru či lijáku si můžeme nechat o našich oblíbených túrách po Beskydech či Jesenících jen zdát. Ale kam tedy jet, zvlášť když se vám ve stopách batolí ani ne dvouletý klučík?

Dny otevřených dveří na Býčí skále vypuknou v letošním roce 2009 netradičně již ráno v pátek 8. května, dále též v sobotu a neděli 10. 5. Akce potrvá i následující dva víkendy 16. – 17. 5. a 23. – 24. 5. Připravena bude prohlídková trasa jeskyní ve skupinách s komentovaným doprovodem na trase Stará a Nová býčí skála.

Česko-slovenští speleologové sestoupili v létě roku 2008 do druhé nejhlubší vertikály světa, zvané Patkov gušt, hluboké 553 m. Propast byla objevena začátkem srpna 1997 a byla pojmenována po Zoranu Stipetiču – Patku, který v roce 1994 tragicky zahynul v sifonech na dně Lukiny jamy.

Rozměr kolmého závrtu dosahuje na vstupu úctyhodných 100×75 m a samotný otvor má rozměry 65×30 m. Nejužší místo propasti se nachází v ledové sekvenci a dosahuje rozměru 2×1,5 m.

Javoříčské jeskyně leží u obce Javoříčko v okrese Olomouc. Je to komplex mnoha chodeb, dómů a propastí v různých výškových úrovních. Velké dómy vznikly pravděpodobně při zemětřeseních. To způsobilo zřícení stropů a stěn. Celková délka dosud objevených chodeb je přibližně 4 km, čímž se tyto jeskyně řadí mezi nejdelší v České republice.

Dole pod námi se vine v zajetí skal říčka lemovaná silničkou. Říčka však mizí kdesi pod námi v ohromné skalní stěně. Tam někde je to bájné místo kde Orfeus podle pověsti vstoupil do podsvětí, aby zachránil svoji milovanou. Tam je jeskyně s příznačným názvem Ďáblovo hrdlo.

Jarní tipy na výlety z magazínu Cestovatel.cz.
Počasí už konečně vypadá jako jarní a příroda láká k prvním výletům a vandrům. Za 10 let existence jsme v magazínu Cestovatel.cz vydali již stovky tipů na výlety. V tomto článku připomínáme některé z nich.

V roce 2001 probíhal na Jakubském náměstí archeologický průzkum, při kterém byly pouhých 30 cm pod asfaltovým povrchem nalezeny hroby pocházející ze 13. – 16. století. Největší překvapení však čekalo na opačné straně kostela. V hloubce asi čtyř metrů narazila sonda na cihlovou zeď, po jejímž proražení se začaly vysypávat lidské kosti…

Jeskyně Jama Postojna jsou jedny z největších jeskyní na světě. Jeskynní systém je dlouhý 25 kilometrů a je starý 2 miliony let. Vnitřní prostory jeskyně byly poprvé prozkoumány až v roce 1818, jen několik dní před příjezdem císaře Františka I. A hned v následujícím roce byla povolena první organizovaná prohlídka pro skupinu návštěvníků, v níž byl arcivévoda Ferdinand.

Cestovatel byl jedním z partnerů víkendového fotokurzu Fotografování v jeskyních, který se uskutečnil tento víkend v Moravském Krasu. Kurzu se zúčastnilo 33 fotografů, kteří odjížděli s novými teoretickými a praktickými poznatky o fotografování v podmínkách přirozeného i umělého podzemí.

Lidé vydávající se na cesty nechodí jen po povrchu, ale někdy zkoumají i podzemí. Protože ve specifickém prostředí podzemních prostor panují podmínky, které v případě, že dojde ke krizové situaci, nedovolují použít běžné záchranářské metody, vznikly specializované záchranné služby. Jednou z nich je i Speleologická záchranná služba České speleologické společnosti, která letos slaví pětadvacet let od svého založení.

„Zdař Buh, pani haviři. Stě tu na odpoledni jaksi skoro, ni?“ vítá nás průvodce, když těsně po poledni vystupujeme z výtahové klece v prvním podzemním patře bývalého dolu Anselm. Skupina návštěvníků je v půlce prázdnin veliká a do stísněných prostor štoly sjíždí na třikrát. Vydáváme se na hodinovou prohlídku podzemní expozice Hornického muzea OKD v Ostravě – Petřkovicích.

Pro zájemce o tuto specifickou fotografickou disciplínu připravujeme kurz fotografování v podzemí. Akce se uskuteční ve dnech 9. – 11. 11. 2007 v Moravském krasu.

Adrenalín stúpa rýchlejšie ako vrtuľník klesá. Iljucha Alexandrov naviguje na pristátie. Vietor je silný. S mašinou to hádže 3m nad našimi hlavami. Shuvalov má strach a drží ma za ruku. Pevne mu ju stisnem. Niesom na tom o moc lepšie. Ľadové kryštály pichajú ako projektily. Otáčky rotoru mierne poľavili, hotovo sedí. Teraz to tam rýchlo nahádzať a preč odtiaľto. Vonku nechávame nejaké vaky s jedlom. Palubný technik nám dáva jasne najavo, že sme plný. Viac toho neunesie!

Návrat potápačov o 23:00. Varíme a oslavujeme. Nový rekord sveta –2170m je tu. Neskoro v noci sa darí spojiť s povrchom. Hore sa prehnal uragán. Odniesol dva stany aj s vecami. Mráz –25C. Tí, čo zostali hore, sú zalezený v kuchyni aby prežili a závidia tým pod zemou.

Tri dni ideme k Čiernemu moru, zaplatíme si rozbitý vrtuľník ktorý nás horko ťažko vyloží 2300 m vysoko, tu vlezieme do jaskyne, kde po troch dňoch lezenia, plazenia, potápania a nadávania na neskutočnú drinu, skončíme zase na úrovni mora. Tam sa otočíme a ďalšie tri dni sa po lanách trmácame s ťažkými vakmi naspäť hore, odkiaľ nás vrtuľník zvezie dole k moru. A my si za to ešte aj radi zaplatíme. Sme my normálni? Nakoniec sme sa zhodli, že energia vynaložená na takýto výkon by vytlačila Tatrovku aj na Gerlach a tvrdo zaspávame vo vzájomnom objatí.

Dobalujeme materiál a prvá várka ide dodávkou do Suchumi na letisko. V kúte letiska leží rozobraté torzo našej havarovanej helikoptéry Mi-17 z roku 2005. Pri pohľade naň ma striasa. No pri pohľade na náš „nový“ idem do kolien.

Opúšťame novoročnú Viedeň smer Rím. 08:40– Pristávame na ľudoprázdnom letisku v Ríme. 11:30– úplne prázdnym lietadlom A-321 pre 170 cestujúcich letíme do Moskvy. Príde sa na to pozrieť aj sám pilot. Vrážam mu do ruky fotoaparát, o tento záber predsa nechcem prísť.

S pokřikem „Oláááááá“ jsem krávy rozehnala a tu největší navalenou na vrátka popleskala po zadku až to zasvištělo. Nevěřícně se na mě zadívala z očí do očí, v tu chvíli jsem v nich měla všechnu statečnost české matky, pak se líně ohnala ohonem po pár mouchách a dala se na ústup. Vlastně dal, byl to býk jako poleno.

Začátky našeho pobytu provázelo trvale plačící nebe, které pokašlávalo silným větrem a nepřízeň počasí byla takřka jednoznačná (a tentokrát také jednoznačně předpovězená) po několik dlouhých dní. Vytrvale pršelo celé noci a déšť zvolna ustával kolem poledne. To jsme se plni nadšení vydali na velmi lehké odpolední výlety do třech nedaleko sebe ležících lokalit. Zhruba v okruhu dvou kilometrů kolem Pinzgau´s Saalachtal v provincii Salzburg, se nachází tři mimořádně nádherné přírodní skvosty – Saalachtal.

Jestli vás zajímá, co všechno je pod pražskou dlažbou k vidění, navštivte výstavu Podzemní Praha. Již třetí rok ji najdete, jak jinak, v části pražského podzemí, konkrétně ve štole č. XXII v Lobkovické zahradě na Petříně.

Na expozici je vidět, že její tvůrci naplňují pravý smysl slova amatér, které má základ v latinském amare, milovat. Amatér je tedy ten, kdo to, co dělá (v tomto případě bádá v jeskyních), dělá z lásky.

Najdete zde sochy králů, bojovníků i zbrojnošů, nespočetné množství trpaslíků. Hlavně ale sochy svatých a patronů. Svojí monumentálností Vám vyrazí dech rozlehlý sál, kaple svaté Kingy, jehož dominantou je oltář, kříž s Ježíšem a po stěnách obrazy a plastiky i reliéfy. Vše je vytvořeno ze soli.

Železniční tunely. Každý z nás se s nimi setkal a na každého nějak zapůsobily. Vzpomínky většiny z nás jsou spojeny s dětstvím, s nedělními výlety, se starými kodrcajícími vagóny, dýmem parních lokomotiv a létajícími jiskrami v hluboké tmě. Tunely se tehdy jevily delší než jsou dnes, oddělovaly prostor a krajinu před tunelem s očekáváním něčeho nového – tam daleko – na konci tunelu…

Uplynulo 140 roků od doby, kdy J. Wankel poprvé objevil v roce 1867 v „Jižní odbočce“ vůbec první lidské pleistocénní sídliště. Rekonstrukce pohřebiště ze starší doby železné připravená pro veřejnost v roce 2007 v Předsíni Býčí skály je co možná nejvěrnější projekce Wanklova publikovaného plánu v tomto prostoru.

Jedním z projektů agentury na podporu cestovního ruchu CzechTurism je katalog 133 premiér v České republice 2006, který se ke mě dostal na brněnském Regiontouru. Katalog nese loňské datum, ale mnoho tipů v něm je stále aktuálních.

Hustý déšť hnaný studeným větrem bičuje černou pustinu za převisem, pod kterým se krčí malý speleologický basecamp. Guayanští bohové se dnes opět rozlobili a rozhodli se vyprázdnit své nádoby plné vody nabrané kdesi v neproniknutelných, amazonských pralesích. Prší vytrvale! V obrovském kotli pod hranou Roraimy vřou bílé mraky. Zanedlouho se převalí na vrcholové plató a vše se zahalí do husté neprůstupné mlhy, bránící dalšímu povrchovému průzkumu. Hrstka na kůži promoklých jeskyňářů ze starého světa zalézá do nově objevené kvarcitové jeskyně, aby prozkoumala a zaměřila poslední metry v nepříjemných a nebezpečných polosifonech.

Je málo míst, kde můžete zažívat pocity, které poznali Cook, Kolumbus a další. Překvapivě však taková místa nemusejí být příliš vzdálená od našich domovů. Je možné vydat se za nimi pod zem a začít odhalovat tajemství a skrytou krásu jeskyní.

Jak historie kráčela obchodními stezkami vedoucími Křtinským údolím, zanechávala zde stopy, z nichž mnohé nemají obdoby na celém našem území. Kromě památek na lidské počínání je tu možno projít asi největší volně přístupné jeskyně v celém Moravském krasu.

Ja, Český kras – toť malé, hezké, naše, i když zkrátit si život jde kdekoliv, i před vlastním domem... No nic, to nám nehrozí, začínáme. Jsme v Srbsku ně v Jugo na „májové dny“.. např. Místo 1. májového průvodu... he, taková naša súkromá prvomájová manifestacia... a to většinou na levém (po proudu, že) břehu Berounky, kousek výše je „Barrandova“ jeskyně svým portálem i lidi čumějící z vlaku lákajíce: „Pojď turisto, pojď, čeká tě velké dobrodružství!“ A také že jo.. Kdo přehlédne, že tam kde končí osvětlení z „vlakového“ portálu je „slaňák kruh“ tak má smůlu a končí.

Pojďte navštívit možná trochu opomíjené, ale velice zajímavé místo. Jižní část Moravského krasu. Oblast sice neoplývá na první pohled patrnými turistickými lákadly, ale zejména v podzemí skrývá plno tajemství ...

Historická podzemí našich měst prožívají v poslední době něco jako boom. Nejstarší sklepy, doly, podzemní úkryty i tajné chodby, o kterých mluví pověsti, pocházejí obvykle ze středověku a mnohde se rovíjely až do přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na některých místech jsou středověké podzemní prostory skoro to jediné, co se nám dochovalo z dávných dob. Jedním z měst, kde bylo podzemí nedávno opraveno a zpřístupněno veřejnosti, je Světlá nad Sázavou.

Postojenská jeskyně je největší jeskyní ve Slovinsku a druhou největší zpřístupněnou jeskyní v Evropě. Kromě toho je také jedinou zpřístupněnou jeskyní na světě, ve které je zavedena železnice.

Vysoká bílá skála s puklinou a několika otvory v dolní části je opředená legendami a stále v sobě ukrývá mnohá tajemství. Jméno Býčí Skála, které souvisí patrně s kultem býka si jeskyně vysloužila dávno předtím, než zde byla v roce 1869 nalezena soška bronzového býčka. V letech 1871-1873 zde byl dr. Jindřichem Wankelem odkryt tzv. Halštatský pohřeb spojený s lidskými oběťmi.