Historické památky a města - Téma

Město zalité sluncem pod zasněženými vrcholky Sierry Nevady uprostřed krajiny olivových a mandlových sadů. Místo plné historie a památky opředené legendami. Poslední sídlo maurských vládců na Pyrenejském poloostrově a symbol dokončení reconquisty v roce 1492. Jedinečné spojení elementů muslimské, křesťanské, židovské i romské kultury.

V strede západného Slovenska, približne na pol ceste medzi mestami Topoľčany a Partizánske, sa nachádza starobylá obec Brodzany. Leží v malebnom údolí Tríbečskej hornatiny v povodí rieky Nitry.

Většina lidí, kteří se vydají za dobrodružstvím a krásami do Jižní Ameriky, skončí většinou v Peru, Argentině nebo Brazílii. Hovězí steaky a panenské pláže však může nabídnout i Uruguay neboli „Země řeky pestrobarevných ptáků“, jak ji ve svém původním jazyce nazývali příslušníci kmene Guaraní.

Pokud se zeptáte, která horská oblast v Gruzii je nejkrásnější, dost pravděpodobně dostanete odpověď, že Svanetie. Svanové žijí sice již po staletí pod nadvládou Gruzie, ale jedná se o samostatný národ s vlastním jazykem. Naše expedice HUMI Outdoor Jižní Kavkaz se tam dostala maršrutou od nádraží v Zugdidi.

Na hodně lidí působí megality magickým dojmem a to především v době svítání, soumraku nebo mlhy. Je zajímavé, že řady menhirů v Karnagu jsou srovnány podle své výšky. Nejmenší kameny měří necelý metr a ty nejvyšší dosahují výšky kolem čtyř metrů.

Mayové – tajemný národ, podle jehož předpovědi přijde v roce 2012 konec světa, národ, který v džunglích na poloostrově Yucatán vystavěl ohromné chrámy. Ty cestovatelům berou dech ještě dnes, když se jako tiší svědci dávných časů vynoří z dusného přítmí džungle.

Tři stovky výstavních sálů a tři miliony exponátů – to jsou základní čísla, která popisují slavnou petrohradskou Ermitáž, tedy galerii, která láká statisíce návštěvníků ročně. Není to ale jediné unikum, za kterým se do Petrohradu jezdí. Své příznivce má i replika slavné Jantarové komnaty v Carském selu.

Horní Cerekev leží na česko-moravském pomezí, 15 km jihovýchodně od Pelhřimova v malebné krajině Českomoravské vysočiny. Městečko letos oslaví v polovině června významné kulatiny, a to 650 let od první písemné zmínky. V rámci slavností se představí osobnosti hudební i sportovní scény a bohatý celodenní program nabídne zábavu pro celou rodinu.

V poslední kapitole mého povídání o severských zemích jsme opustili jižní Norsko v Breviku. Dnes se přesuneme ještě níž, do tzv. norského pytle, oblasti, ve které tráví většina Norů své dovolené. Díky své poloze má tato krajina nejvíce slunných a teplých dnů v celém Norsku.

Není překvapením, že hlavní město Skotska je rájem filmařů. Zahlédli jste ho možná už v klasice Fantomas kontra Scotlandyard, či ve filmu Mělký hrob, Iluzionista nebo kultovním snímku Trainspotting.

Bulharsko patrí nesporne k chudobnejším krajinám Európy, no obyvatelia tejto častokrát a ťažko skúšanej krajiny, ako je to na Balkáne pomerne bežné, sú hrdí na svoju históriu a štátnosť.

První volba pochopitelně padla na památku nejslavnější, magické vykopávky Chichen Itzá, které se dostaly do nedávna vyhlášeného seznamu Nové sedmičky divů světa. Ráno jsem nezaváhal a nastavil budík na nekřesťanskou hodinu a ještě za šera vyrazil. Důvod nebyl ani tak pocit, že musím být všude první, ale jednak únik před turisty, takže jsem měl památky k fotografování prakticky bez lidí, a jednak snesitelná teplota.

Říká se, že kdo neprošel touto nejznámější barcelonskou promenádou, pěší komunikací mezi mořem a centrem, a nepobyl zde aspoň 5 hodin jako by ani nebyl v Barceloně. Ulice je uznána za hlavní turistickou tepnu historického centra. Vede od pobřeží moře A končí na hlavním barcelonském náměstí Plaza de Catalunya.

Barcelona je hlavním městem Katalánska a hned po Madridu druhým největším španělským městem. Leží na pobřeží Středozemního moře na severovýchodě Španělska. Kousek nad barcelonským přístavem se tyčí do výšky 213 metrů kopec Montjuic, který kdysi sloužil jako obranná pevnost přístavuDnes je protkán botanickými zahradami plnými květin. Zahrady lze vidět i při jízdě lanovkou Teleféric de Montjuïc. Jezdí od konečné stanice pozemní dráhy Montjuïc Funicular a má tři zastávky Parc de Montjuïc, Mirador a Castell. Na vršku kopce stojí hrad Castell de Montjuïc s nádhernými zahradami Jardins del Mirador, odkud je zajímavý výhled na přístav, moře i město.

Mnozí z vás jistě už někdy byli v Barceloně a mnozí znají alespoň zběžně dílo výše jmenovaného. Mnohým z vás jistě vyrazila dech stavba stále nedostavěné katedrály Sagrada Família, která má být dokončena roku 2026, což je 100 let po smrti svého tvůrce. Zkusme si říci něco o životě a díle tohoto vskutku originálního architekta a pak se projít Barcelonou po jeho dodnes blýskavých klenotech města.

V oblasti mexického letoviska Cancunu je mayských památek celá řada. Jednou z těch méně známých je Coba, ke které jsem se vydal z obav před přesilou ukřičených turistů. Nasedl jsem do otřískané Toyoty a vydal se směrem k památkám.

Román Xibalba (vyslovuje se Šibalbá) nese jméno podle mýtického podsvětí starých Mayů. Toto slovo pochází z mayského „xib“, což označuje hrůzu nebo místo děsu. Xibalba je říší smrti, nacházel se v ní soudní dvůr pro zemřelé a domy s různými druhy posmrtných trestů.

Slunce na jordánské náhorní plošině nemilosrdně pálí. Před malou chvilkou jsme vyrazili z významného jordánského přístavu Aqaba na břehu Rudého moře, který velmi rychle zmizel za skalními masívy. Stoupáme vytrvale vzhůru po silnici, mířící do jordánského vnitrozemí, kterou teď obklopují sluncem rozpálené kamenné stěny.

Falkenberg je malé, okouzlující městečko na bohuslänském pobřeží, mezi městy Halmstad a Varberg. Každého návštěvníka upoutá svým středověkým rázem, romantickými zákoutími s dlážděnými uličkami a jako téměř všude ve Švédsku, pořádkem a čistotou. V minulosti jej hojně navštěvovala anglická vyšší třída a její vliv je zde dodnes patrný. Leží v jihozápadní části Švédska, při Kattegatu, v oblasti Halland o rozloze 4 786 kilometrů čtverečních.

Na světě je jen málo takto rozporuplných míst. Jsme na místě, které vás v jeden okamžik uchvátí neuvěřitelně krásnými výhledy na horské masívy, a zároveň dokáže Vaše srdce sevřít lítostí, vzpomeneme-li na to, pro koho bylo zdejší pyšné sídlo zbudováno.

Španělská historie se od té portugalské příliš neliší, pouze snad na dědictví po Maurech se tam ohlížejí poněkud smířlivěji. A není divu, Maurové své državy milovali a zvláště Andalusie se jim zapsala do srdce.

Domácí i zahraniční turisty v Kappadokii lákají jedinečné přírodní krásy, zejména prapodivné vulkanické vyvřeliny pozoruhodných tvarů a velikostí, a podzemní města.

Příjemně strávit dovolenou jde i v mnoha částech České republiky. I já jsem se letos přesvědčil, že jsou zde místa, o kterých jsem neměl tušení a dokážou mile překvapit. Nejen památkami, ale také krásnou přírodou. Dokonalou oblastí pro sportovní aktivity, odpočinek a poznávání památek jsou Beskydy a jejich okolí.

Přístavy mají svou neopakovatelnou atmosféru. Potkáte zde lidi všech možných národností a směsice různých jazyků, doprovázená křikem všudypřítomných racků, rybáků, kormoránů a dalšího pobřežního ptactva dodává člověku zvláštní, neopakovatelnou náladu.

Zatímco se procházíme po jedné z nejstarších ulic ve Stratfordu, potkáváme mnoho skupinek turistů. Všichni byli navštívit ono slavné místo – rodný dům Williama Shakespeara. Roubený dům, kde slavný dramatik vyrůstal, je nejcennější památkou ve městě. Již více než 250 let patří k poutním místům, které touží navštívit davy lidí.

Historii lidstva provází od samého počátku potřeba víry. Touha něčeho, co nás přesahuje a dává smysl našemu každodennímu snažení. Všechny naše radosti i strasti tak bývají prožívány z jiné, hlubší perspektivy. Koncentrovanými místy takových tužeb bývala odedávna poutní místa. Na území naši vlasti jich je velké množství. Některá jsou známá, jiná méně. A některá stojí za to navšívit. Jiřetín pod Jedlovou mezi ně rozhodně patří.

Člověk si znovu a znovu ověřuje pravdivost tvrzení, že by se měl občas vracet do míst, která už procestoval, o kterých si myslí, že je dobře zná. Nejen že si tak oživí vzpomínky a navštíví všechna ta krásná místa, která poznal v minulosti. Občas se ale může stát, že se setká s něčím, co při předešlých cestách opomenul, nebo prostě nenašel.

Těším se na rakouskou metropoli se všemi jejími pamětihodnostmi. Těším se na procházky romantickými uličkami, katedrálu sv. Štefana, na vídeňské kavárničky s neodmyslitelným sachr dortem, na v předčasném létě rozkvetlé, a proto tak nádherně barevné zahrady a parky. Trochu mě zaráží fakt, že na nádraží mě vítá hluk a lomoz stavebních strojů. Všudypřítomný prach trochu nabourává mou představu o elegantní a čistotou svítící rakouské metropoli.

Paříž je jednou z nejkrásnějších evropských metropolí, každý Pařížský bulvár má v sobě kus francouzské historie. Dějiny, které hýbaly celou Evropou a politickým děním celého světa, nemohly zanechat Paříž bez viditelných stop, které nám její slávu, velkolepost, bohatství a moc monarchie připomínají dodnes.

Přehlídka historických klenotů, jako je Chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr nebo unikátní kaple Kostnice, se nám tu nabízí jako na dlani ve své velkoleposti. Stačí jen krátká procházka po náměstí, aby na nás vší silou dýchla bohatá a nevšední historie tohoto města, korunovaná každoročními oslavami “Královského stříbření“ a široce obsáhlá v mnoha podobách slohů architektury v rozmezí deseti století.

Divoký Západ zasáhl během své krátké historie celou řadu amerických států, jenom Wyoming se ale chlubí tím, že Západem zůstane navždy. A za návštěvu stojí i dnes, ať už se na kovboje díváme nostalgickým pohledem Rodokapsů nebo nám honáci s koltem zavěšeným proklatě nízko neříkají vůbec nic. Od svých nedozírných prérijních plání až po vysoká pohoří, od příběhů hraničářské oblasti Unie až po staletou historii indiánských kmenů, Wyoming rozhodně neztrácí své kouzlo.

Stát Colorado je pro milovníky Divokého západu, koltů zavěšených proklatě nízko nebo slávy zlatokopů (i když nutno přiznat, že v Coloradu se vždy těžilo spíše stříbro než zlato) tou pravou zemí zaslíbenou…

Holandské městečko Monnickendam leží u jezera IJselmeer nedaleko Amsterdamu. Jako všechna městečka na pobřeží. je i toto starobylé a jeho obyvatelé se vždy věnovali rybolovu. Pochoutkou je prý zde pečený nebo uzený úhoř. Otvíráme cestovního průvodce a čteme si, jakými zajímavostmi městečko oplývá. Toužíme toto městečko poznat, protože i ze silnice je vidět, že se v něm něco děje? Ale co? To musíme zjistit.

Představte si, že se klepete zimou ve vlhkém mlhavém ránu, ocelové okovy vám mačkají zápěstí a kotníky, díky čemuž je těžké udržet rovnováhu. Hýbete se jen z donucení, děláte první krok z lodi na „váš“ ostrov, rychle se rozhlížíte po tom, co se brzy stane vaším domovem v mlhavém zálivu… Vaši spolubydlící jsou považováni za nejdrsnější zločince v Americe, jejichž trestní rejstříky obsahují záznamy od únosů, přes bankovní loupeže až po nemilosrdné vraždy…

Alsasko je země, která je sice součástí Francie, ale zároveň je to tak trochu Německo. A to nejen proto, že během své historie bylo Alsasko mnohokrát střídavě pod vládou Německa a Francie, ale především proto, že němčina a německá kultura je zde stále živá.

Jsou místa, která Vás při jejich návštěvě naplňují velkým očekáváním. Jsou však také místa, u kterých do poslední chvíle nevíte, co od nich očekávat. Jedním z takových míst je i městečko Concernau, ležící na západě Francie, v regionu Bretaň, na které většina z Vás při toulkách bretaňským krajem, určitě narazí.

Procházím se za žhavého letního dne uličkami jednoho z nejzajímavějších měst francouzského pobřeží – Aigues Mortes. Ještě nenastal čas pro pravou středomořskou siestu. Ze zahradních restaurací, z dokořán otevřených dveří a oken romantických hospůdek ke mně doléhá cinkot příborů, nádobí a skleniček.

Proč za dlouhých zimních večerů nezavzpomínat na teplé letní večery strávené na březích moře. Je jedno, zda je to moře Jaderské, Středozemní či zda dýcháme vůni třeba Tichého oceánu. Vždyť omamující vůně moře je tak krásná všude na světě!

Mnoho lidí si plete ostrov Císařská louka na jihu Prahy a nejsevernější z pražských ostrovů, ostrov Císařský. Ten je stále častěji místo Císařský nazýván Trojský. Aby těch nejasností ale nebylo málo, tak Trojský ostrov kdysi bývalo území v dnešní spodní části ZOO Praha, která v pozůstatcích ramene kanálu vybudovala tůně pro vodní ptactvo a krásně jej využila.

Většina z vás v dětství jistě četla Štorchovy “Lovce mamutů” a potom společně s Kopčemem a Veverčákem prožívala ty dobrodružné příběhy znovu a znovu. My jsme letos v létě dostali možnost navštívit jedno z největších nalezišť lovců mamutů na světě. Protože nás naprosto okouzlilo svou přitažlivostí a vyzařující energií, rozhodli jsme se o tom napsat, a podělit se tak s vámi.

Sami Norové se o svém hlavním městě vyjadřují poněkud jinak, jejich nikterak hanlivá přezdívka „Velká vesnice na severu“ je značně trefná. Norové tak pyšně dávají zbytku světa najevo, že Oslo je asi jediným hlavním městem průmyslově vyspělé země, kde je ještě příjemné žít.

V roce 1823 se po Dunaji vydali čeští kolonisté samý okraj rakouské monarchie, aby zde v horách a hlubokých lesích založili vesnice a těžili dřevo. Dnes jich tady žije kolem dvou tisíc v šesti ryze českých vesnicích. O téměř dvě století později vydali jsme se za nimi…

Dnešní proslulosti se Pamploně dostalo především díky slavnostem, které probíhají v druhém červencovém týdnu. Jejich součástí je totiž slavný, byť bizarní „běh býků“, při kterém od radnice ke vchodu na koridu běží stádo býků, před kterým prchá nadšený dav ozbrojený pouze výtiskem novin.

Libeňský ostrov býval po mnohá století dokonce největším z deseti ostrovů mezi Libní a Holešovicemi. Při regulaci Vltavy ve 20. letech 20. století byl ale na jihu spojen s územím Libně a Karlína, na východě pak s Rohanským ostrovem. Na severu byl vytvořen poloostrov se slepým ramenem.

Rohanský ostrov kdysi sahal od Těšnova až po dnešní Šaldovu ulici. Dnes má rozlohu necelých 8 hektarů. Není ostrovem od období 1920 až 1930, kdy byl spojen s Libeňským ostrovem a oba pak z jedné strany napojeny na karlínské pobřeží a z druhé strany na Maniny. Nad rozhraním ostrovů Rohanský a Libeňský vede Libeňský most.

Ostrov Štvanice leží mezi Karlínem a Holešovicemi. Traduje se, že ostrov existoval už kdysi dávno, když kněžna Libuše věštila hvězdnou slávu města Prahy. Odedávna byl celý ostrov důležitým místem pro obyvatelstvo po obou stranách řeky, protože mezi ním a dnešním bubenským nábřežím byl jediný brod v dolejším toku Vltavy. Jen tudy vedla jediná a známá cesta od Vyšehradu a Starého Města do severních Čech.

Kuala Lumpur je jedno z nejmodernějších měst Jihovýchodní Asie – člověk se o tom může přesvědčit ihned po příletu na mezinárodní letiště KLIA. Vše je nové, čisté, upravené a dobře značené, takže problémy s orientací zde opravdu nejsou.

Petržilkovský ostrov je dnes nejmenším pražským ostrovem. Jeho rozměry jsou pouhých 60 metrů délky a 10 metrů šířky. Leží na levém Vltavském břehu stejně jako ostrov Dětský. Není přístupný veřejnosti, ale jeho krásně zrekonstruovaná věž bývalé Malostranské vodárny přitáhne vaše oko už z dálky ať jdete odkudkoliv. Dětský ostrov je přístupný z Janáčkova nábřeží na Smíchově. Své dnešní jméno získal v 60. letech 20. století, kdy zde byl vybudován komplex dětských hřišť.

Jen těžko se hledají vhodná slova, kterými lze vyjádřit hrůzy páchané v největším nacistickém vyhlazovacím táboře. Statistiky pracují s milionovými čísly a to má za následek jakési otupění ve vnímání jednotlivce. Je však nutné si uvědomit, že v každém statistickém milionu se skrývá milion skutečných osob, které měly rodiny, pracovaly, cítily, toužily…

Ostrov měnil v průběhu doby svou velikost i podobu a s tím se měnily i jeho názvy. Říkalo se mu Malé Benátky, Hořejší či Malý ostrov, Ostrov pod mostem, Trávník, Vodní dvůr a také „šicinzl“ pocházející německého Schützeninsel. Po vítězství češtiny Střelecký ostrov, pro Pražany odjakživa „Střelečák“.

Lázně bývají synonymem osvobození z rodinných a manželských stereotypů. Lidé bez ohledu na svůj věk a mnohdy i zdravotní stav se pokouší zavzpomínat na nevázaná období svých životů. Ne všechna lázeňská místa však takovou míru vyžití umožňují. Patří mezi ně rozhodně i severočeská Libverda. Oč méně taškařic zde lázenští hosté mají příležitost prožít, o to více zde načerpají blahodárného klidu a osvěžení (nutno podotknout, že i zde se v jednom lázeňském domě taneční večery pořádají).

My Pražáci mu neřekneme jinak než Žofín a je to taková naše matka pražských ostrovů. Je nejznámější, nejnavštěvovanější, nejkulturnější a paradoxně možná nejmladší. Jedním z předchůdců Slovanského ostrova byl malý ostrůvek, kde roku 1495 stál mlýn a vodárna. Ostrov sám pak nejspíš vznikal až mezi 17. a 18. stoletím náplavami, které přinášela v průběhu času řeka.

První zmínky o kousku tohoto ostrova ale pocházejí už od roku 1420. V podobě, jak jej známe dnes, vznikal postupně naplavováním písku a dalších naplavenin na nákladní loď, která zde byla potopená proto, aby se na ní říční nánosy rychle ukládaly. Dnešní jméno Veslařský nese od roku 1952 díky zde položeným loděnicím.

Císařská louka je ostrov ležící na levém břehu Vltavy, dlouhý asi 1,7 km, přístupný z pevniny v jižní části ostrova, se kterou je spojen ocelovým poloparabolickým příhradovým mostem ze Smíchova.

Místo kdysi nazývané Královská louka bylo odděleno od obce Smíchov v letech 1899 až 1903. Stalo se to díky vybudování přístavu, který tady byl potřeba pro vory a parníky.

Vltava na území hlavního města Prahy zabírá délku skoro čtyřicet kilometrů. V délce jejího toku městem byly odjakživa ostrovy. Mnohé z nich časem zanikly samy, jiné se staly pevninou rukou člověka a jiné naopak lidské ruce dovedly k zániku. Jen některé z nich doposud zbyly i naší generaci, nejen k obdivu, ale hlavně k zábavě a sportům.

Okolí města Duchcov asi jen málokdo pokládá za rajské území. Obrovský povrchový důl, který se zde nachází, stále ještě vyvolává dojem, že v těchto místech prostě nic krásného nalézt nelze. Ti, kteří sem někdy z jakýchkoliv důvodů zabloudili se mnou jistě budou souhlasit, že pravý opak je pravdou.

Jen asi 6 km od Duchcova, totiž leží malebná obec Osek, ve které najdete nejen malebné náměstí a uličky s obnovenými historickými domy, ale hlavně starobylý cisterciácký klášter, jehož historie sahá o rovných 800 let zpět. Jako jeden z mála klášterů unikl Osek dekretu Josefa II. o jejich zrušení.

V malebném údolí Jizerských hor, osvěžované říčkou Smědá, na vás čeká Mezinárodní centrum duchovní obnovy, které v sobě ovšem skrývá zajímavou a nepřehlédnutelně dávnou historii. V současné době prožívají Hejnice renesanci a rozkvět. V malebném údolí Jizerských hor, osvěžované říčkou Smědá, na vás čeká Mezinárodní centrum duchovní obnovy, které v sobě ovšem skrývá zajímavou a nepřehlédnutelně dávnou historii.

Pokud zavítáte do těchto kouzelných míst, jistě nezůstanete u pouhé kávy, nebo dobrého piva. Vaši pozornost bezesporu upoutá hrad – zámek. Naleznete ho nedaleko centra města a dojdete k němu pohodlně pěšky z náměstí. Jak bývalo v minulosti zvykem, stojí na vysokém čedičovém ostrohu nad říčkou Smědou, jejíž břehy byly slovanským obyvatelstvem osídlovány již velmi záhy v ranném středověku.

Kdysi dávno, v dobách zahalených závojem ranného středověku, vedla již ve dvanáctém století severními Čechami jedna z důležitých obchodních cest. Po celé její délce vznikala rušná a rozlehlá sídliště, která se mnohdy stávala centrem tehdejšího duchovního i obchodního života. Jedním z takových míst bylo i Jablonné v Podještědí.

O Turecku se v poslední době mluví především v souvislosti s jeho budoucím možným vstupem do Evropské unie. Několik milionů Turků však ve státech unie dlouhodobě pracuje a žije, takže v ní už vlastně jsou. Do své rodné země však stále jezdí. Přesvědčit se o tom mohl každý, kdo se někdy na přelomu června a července pohyboval na dálnicích v Maďarsku, Srbsku či Bulharsku.

Dnes jsme měli dá se říci, štěstí v neštěstí. Túra měla začínat v sedle Encuameda, ale nedojeli jsme! Těsně pod sedlem to v autobuse zapraskalo a místo dopředu se autobus sune dozadu. Řidič autobusu neváhá, šlápne na brzdu a s cestováním v autobuse je konec. Popadli jsme baťohy a ten kousek jsme si to vyšlápli.

Zářivá nádhera historického průvodu, nebezpečné rytířské souboje, veselá vystoupení kejklířů a divadelníků, dávno zapomenuté lahůdky staročeské kuchyně… Zážitky jako žádné jiné na vás čekají na podzimních historických slavnostech v České republice.

Rozhodli jsme se, že se tento rok podíváme na ostrov ležící v Atlantickým oceánu. Madeira má na délku pouhých 20 km. Mnozí by si řekli, že těch pár kilometrů by mohla být velmi příjemná procházka. Tedy především ti, kteří mají velmi dobrou fyzickou kondici. My jsme však přijeli poznávat krásy této krajiny a tak jsme bohužel nestihli projít celý ostrov. O to víc jsme mohli čerpat z místních tradic a poznávat místní kulturu.

Na www.kudyznudy.cz návštěvníci hlasovali o nejzáhadnější, nejmystičtější a pověrami nejvíce opředené místo v ČR. S přehledem zvítězil pověstmi opředený hrad Houska, následován čarodějnickými Petrovými kameny v Hrubém Jeseníku a Starým Městem pražským.

Ke třem zvonům zajištěným dřevěnými tyčemi v poloze srdcem vzhůru přicházejí čtyři zvoníci. Nastává chvíle ticha a očekávání. Zvoníci sešlápnou desky připevněné na krcích zvonů, odstraní dřevěné podpěry a tak jako po staletí se do kraje nese hlas tří unikátních zvonů ro-ven-sko-ro-ven-sko-ro-ven-sko…

Jakarta, hlavní město 240 milionové Indonésie je místem s obrovským sociálním kontrastem bohatství a chudoby, megalomanských projektů a jejich nezdárné realizace. Centrum moderní metropole je vázané na tři ulice, propojené do trojúhelníku, zvaného „Golden triangle“ a okolí památníku „Monas“.
Historická Batávie ovládaná Holanďany již od 16. Století je spíše centrem pro turisty.

Mesto Banská Štiavnica patrí k najpôvabnejším a historicky najzaujímavejším slovenským mestám. Mesto má neobyčajné a ťažko definovateľné čaro a charizmu, ktoré sa vytvorili azda v toku stáročí a stretom najrozličnejších národností a skupín spoločnosti v tomto meste minulosti aj dnes. V roku 1993 boli historické jadro mesta a technické pamiatky v okolí Štiavnice zapísané do zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO.

Karibské ostrovy lze dělit podle celé řady vlastností, od geografické polohy přes to, komu v průběhu historie patřily až třeba podle toho, kolik mají destiloven rumu. A Martinik zaboduje v každé kategorii.

Tureckou riviéru má nově ve svém katalogu snad každá cestovní kancelář. Jižní Turecko má určitě svým návštěvníkům co nabídnout. Nejsou to však jen luxusní hotely s bazény. Pokud nepatříte k vyznavačům téhle tvrdé turistiky, zkuste objevit krásu místního kraje prostřednictvím vlastních nohou. Pomůže vám Lycijská stezka.

Kdysi dávno, v dobách, kdy hluboké lesy byly ještě plné loupeživých rytířů a divoké zvěře, vládl naší zemi císař Karel. A protože panovníků téhož jména bylo více, zván byl Čtvrtým. Jeho jméno si až příliš často spojujeme pouze s Univerzitou, či hradem Karlštejn. A přesto stál podle pověsti u zrodu města, které lze dodnes obdivovat a které na rozdíl od mnoha jiných míst vzkvétá natolik, že by i sám Karel IV. byl nadmíru spokojen.

Festival pro židovskou čtvrť s názvem Boskovice 2008 už šestnáctým rokem propaguje jedinečnou urbanistickou památku v tomto jihomoravském městě.
Zachránit objekt Staré synagogy v Plzni pomáhá projekt Hudba v synagogách plzeňského regionu.
Na pátý ročník festivalu židovské kultury Šamajim zve město Třebíč.

Při napouštění přehradní nádrže Švihov na řece Želivce zanikl městys Zahrádka u Ledče nad Sázavou. Zůstal zachován jen umělecky cenný kostel a čtyři další účelově využité objekty. Kostel je možné navštívit pouze dvakrát ročně při akcích občanského sdružení Přátelé Zahrádky.

V rámci Evropského dne parků, který se slaví 24. května probíhá celá řada akcí. Nezahálejí ani hrady a jiné památky, které se snaží přilákat na výstavy a netradiční prohlídky.
Výběr tipů na výlety

Míjíme malebné vesničky a u jedné z nich, u Chateau – d´ Oex, uhýbáme z vytčené trasy a míříme asi 20 km na sever do Gruyéres (německy Greyerz). Nemůžeme si přece nechat ujít návštěvu prý nejmalebnější vesnice v Evropě. Že vám je název nějak povědomý? Není divu – stejně se jmenuje slavný sýr, který se zde vyrábí.

Malebně položený Spiez, lázeňské středisko a důležitý dopravní uzel, leží na břehu jednoho z mnoha nádherných švýcarských jezer, jezera Thuner See.
Nedělní odpoledne je zde skutečně prosycené až nepochopitelným klidem. Plné jsou předzahrádky mnoha restaurací, všude v uličkách i na molu jezera korzují lidé.

Mesto Remeš považujú mnohí za historické hlavné mesto Francúzska. Je to najmä pre skutočnosť, že v Remeši boli po stáročia korunovaní francúzski králi. Dnes je to najväčšie mesto regiónu Champagne-Ardenne s asi 200 tisíc obyvateľmi, ktoré leží približne 150 km SV od Paríža.
Mesto Remeš nie je len metropolou historických pamiatok a šampanského. Je centrom, čo aj regionálnym, kultúry a vzdelania.

Jednodenní výlet, na kterém uvidíte kousek sopečné geologie, nenápadnou zříceninu dávno opuštěného hradu, krásnou rozhlednu a zámek – to je trasa z Těchlovic na Ústecku do Děčína. Stačí se držet červené značky.

Městečko Brienz si našlo své místo u jezera Brienzer See. Nejprve oceníme krásu jezera, i když právě se nad ním válí cáry mraků a ranní mlhy, potom jdeme po hlavní ulici až k evangelickému kostelu, jehož románská věž pamatuje 12. století.
Když jsme po příjezdu do města zastavili u nádraží hlavní žel. trati, uviděli jsme na druhé straně silnice další nádraží ozubené železnice.

Paríž má veľa prívlastkov. Medziiným metropolu volajú aj „Mesto svetiel“. Veď Paríž bol odpradávna centrom vzdelania a nových myšlienok, parížsku Sorbonnu ako jednu z najstarších európskych univerzít, založil v meste na Seine v roku 1257 spovedník kráľa Ľudovíta IX, jediného svätého francúzskeho kráľa, Robert de Sorbonne. Ako druhý dôvod pre spomínaný prívlastok môže byť skutočnosť, že mesto malo ako jedno z prvých európskych miest pouličné osvetlenie.

Aarau leží na řece Aare, má prý krásné historické centrum, postavené ve stylu, jenž naznačuje, že na jeho architekturu mělo rozhodující vliv období, kdy toto území kontroloval Bern. Pro svou jednotnou výstavbu s řadou pozdně gotických a barokních domů je nazýváno „městem štítů.“

Dnes je Basilej živým, pulsujícím, moderním městem. Řeka Rýn ho rozděluje na Malou a Velkou Basilej, ta Velká je právě zmiňovaná Bezilia. Turistům nabízí nejen „materiální“ potravu, ale i potravu „duchovní.“ I když preferujeme tu druhou zmíněnou, určitě se nebudeme bránit ani té první.

Letošní léto nelze snad ani nazvat létem. Sice pár horkých dnů – a je pravda, že až příliš horkých, doslova tropických, s nimiž se v našich zeměpisných šířkách spíše nemáme setkávat – už bylo, ale tento extrém nedělá léto létem. Kvůli neustálé zimě a příliš častým srážkám náš odjezd neustále odkládáme. Jeďte si do Švýcarska, do alpské země, v nejistém počasí. Z těch hor pak mnoho neuvidíte. A my letos chceme spíše než kulturní památky poznávat přírodní krásy.

Na Bojnicích je skvělé, že se tady člověk nenaběhá, protože vše je pěkně pohromadě v dosahu pěší chůze. To ocení určitě nejlépe rodiče s dětmi a také lidé, jejichž nohy už nemají tu mladickou svěžest. Uprostřed Bojnic stojí zámek, který jako by vyrostl na travertinové skále.

V roce 2001 probíhal na Jakubském náměstí archeologický průzkum, při kterém byly pouhých 30 cm pod asfaltovým povrchem nalezeny hroby pocházející ze 13. – 16. století. Největší překvapení však čekalo na opačné straně kostela. V hloubce asi čtyř metrů narazila sonda na cihlovou zeď, po jejímž proražení se začaly vysypávat lidské kosti…

Řím je cílem mnoha turistů i poutníků. Stejně jako mnoho jiných i já jsem se do něj doslova zamilovala. Stal se pro mě něco jako vášní a ačkoliv jsem měla možnost navštívit ho zatím pouze jednou, zanechal ve mně naprosto nepopsatelné dojmy. Uchvacuje mě jeho minulost, architektura i život v něm. Je toho zkrátka tolik, ale slovy naprosto nepopsatelné.

Teotihuacán je zřejmě nejznámější archeologické naleziště, když ne v celé Americe, tak v celém Mexiku určitě. Nachází se přibližně 50 km severo-východně po dálnici od hlavního města (Ciudad de México) ve státě Estado de México. Zmíněná dálnice vede sice mezi kopci obsypanými jedněmi z těch nejchudších a nejubožejších obydlí hlavního města, ale je poměrně velmi dobře značená a celkem bezpečná. Bohužel se jedná o placenou dálnici.

Psal se rok 1952 a československý divák poprvé obdivoval dobrodružství krále Miroslava, který se stal zahradníkem a naučil květinu zpívat. To proto, aby ukázal pyšné princezně v království, kde byl zpěv zakázán, že paradoxně na něj se zákazy nevztahují. Jak to dopadlo víme všichni. Láska, útěk směrem do Miroslavova království, bitky a pohádkově dobrý konec.

Teotihuacán je opravdu úctyhodně veliký a tak má hned několik hlavních vchodů. Řekla bych, že většina turistů vstupuje tím, jenž je označen jako číslo 5, ale nejsem si jistá, zda-li vás autobusové společnosti zajištující dopravu na Teotihuacán nevyloží spíše u brány číslo 1. V podstatě v tom, ale není moc velký rozdíl. V každém případě doporučuji pro lepší orientaci zakoupit si, nebo si předem stáhnout z Internetu malou mapku.

Po dlhšom čase som znova prišla do Lipska – „na miesto, kde možno uvidieť celý svet v malom“, ako vyhlásil v 18. storočí nemecký filozof a dramaturg Gotthold Ephraim Lessing. Žiada sa mi doplniť, že v Lipsku, nazývanom aj mesto veľtrhov a kníh, je svetov hneď niekoľko.

Člověka z toho mrazí, když si představí jak úžasné příběhy se psaly na těchto místech. A to mluvíme o těch, které máme aspoň nějak potvrzené. Ale Teotihuacán je město bohů, magické místo, kde se zrodilo Páté Slunce…

Sedněte si, zklidněte svůj činností vydrážděný tep, zavřete oči a představte si… Jiskřivě čistý a osvěžující vzduch objímající špičaté horské velikány, jejichž vrcholy se celý rok choulí v bílém kabátci sněhu. Zelené louky hýřící pestrobarevným kvítím, na nichž se s důstojností odpovídající hospodářskému významu popásají stáda krav, dávající svým majitelům výtečné mléko a lahodné maso. Roztomilé červené vláčky šinoucí si to pohádkově dokonalou horskou krajinou…

Po pristátí na letisku Oro Uostas vo Vilniuse som mala pocit, že všetko v Litve musí byť malé. Malé a šťavnato zelené. Vilniuská letisková hala nie je väčšia ako polovica haly bratislavskej hlavnej stanice, odlety sa dokonca odbavujú na prvom poschodí. Zato má však Vilnius priame letecké spojenie so všetkými metropolami Európy.

Kultúrna verejnosť považuje najväčší grécky ostrov Kréta, ležiaci v Stredozemnom mori, za duchovnú vlasť Európy. A právom. Dvetisícšesto rokov pred Kristom sa na ostrove zrodila jedna z najstarších svetových civilizácií – minojská kultúra, ktorú si vysoko cenili už starí Gréci. Za dejisko svojich mýtov a bájí si nezvolili Peloponézsky poloostrov, lež Krétu. I samotný najmocnejší boh gréckych bájí, Zeus, mal po zrodení matkou Gaiou nájsť útočište v jaskyni na malom krétskom ostrove.

Tlaxcala je maličký státeček, tedy aspoň v porovnání s většinou ostatních mexických států, ležící kousek od Puebly. Přestože je Tlaxcala tak maximálně půl hodinky od Puebly mezi klasická turistická místa nepatří. A upřímně je to škoda.

Ani neviem, ako som sa ocitla v Paole. Vlastne viem, ale nie celkom presne. Bola som tri dni na Malte a stále som sa ešte nenasýtila tohto svojrázneho ostrova, presiaknutého starobylosťou. Malta je nepochybne perla Stredozemného mora, ktorou Poseidón obdaroval nymfu Kalypsó za jej pôvaby. Ostrov či skupina ostrovov je rozlohou len o čosi väčšia ako polovica Bratislavy s mestskými časťami. Nájdete tu nekonečné množstvo historických pamiatok zo všetkých období ľudskej histórie ale aj nepreberné množstvo prírodných skvostov.

Poľsko, tak ako všetky krajiny na svete, má svoje prírodné krásy, svoje klady a bez pochýb i svoje zápory. Krajina za slovensko-poľskou hranicou je mierne zvlnená, šťavnato zelená a pestrá. Popri ceste na lúkach sú akoby roztrúsené jedno- ba i dvoj-poschodové domy.

Pokud přijmete pozvánku do tohoto města plného historie, při procházce jeho ulicemi objevíte mnoho dalších staveb, které rozhodně stojí za spatření.

Dny evropského dědictví (EHD) se konají každý rok v září. Jejich cílem je zpřístupnit nejširší veřejnosti nejzajímavější památky všech druhů. V České republice proběhnou Dny evropského dědictví 8. – 16. září 2007 ve znamení tradičních řemesel.

Dne 7. 7. 2007 bylo v Lisabonu vyhlášeno sedm nových divů světa a v Mexiku vypukla sláva. Jako jeden z nových divů světa bylo totiž vyhlášeno mexické, nebo spíše přesněji řečeno maysko-toltécké Chichén Itzá a především pak jeho hlavní a také nejimpozantnější pyramida zvaná neformálně Castillo či Chrám Kukulcána.

Pochopitelně i po naší čtvrté cestě po části Francie hledáme odpověď na otázku, jací jsou Francouzi. Dnes už můžeme s téměř stoprocentní jistotou říci, že perfektní. Vůbec jim nevadí, že neznáme jejich řeč, pravdou je, že jsou asi trochu alergičtí na Němce.

Nejprve stoupáme do Chateau-Chinonu, po dlouhé době většího osídlení. Dosud jsme jeli velice řídce osídlenou krajinou. Teď máme pocit, že jsme se dostali do horského střediska. A je to pravda. Jsme v centru národního parku Morvan. Přírodní krásy ale můžeme jen tušit, protože vše je ponořeno do nízko se válejících mraků.

Bez deště je nám dopřáno pouze dojet do Chauvigny, když se chystáme k procházce, začíná pršet. Jsme otrlí a tak si zážitek z tohoto prý krásného města nenecháme ujít. Chauvigny je všude prezentováno jako „cité médiévale,“ což by volně přeloženo znamenalo něco jako středověké město.

Saintes (sént) je na první pohled obyčejné město, na druhý pohled je to neobyčejné město. Proč neobyčejné? V turistických průvodcích se o něm sice něco málo praví, ale superlativy chybějí. Když sem přijedeme a uvidíme ho z tzv. druhé strany – to znamená z nábřeží té novější části města – zdá se nám, že mu je hned z mnoha důvodů v tomto směru křivděno.

Nejen politikou ale žilo a žije Bordeaux. Co by to bylo za francouzské město, kdyby nebylo spjato s proslulým francouzským gurmánstvím, ať jde o jídlo nebo pití. Při vyslovení jména Bordeaux snad všichni zareagují: „No přece kdo by neznal bordeauxská vína.“ Ano, jde především o červená vína, v menší míře o vína bílá.

Z hodin školního dějepisu vám v hlavě možná uvízly jen letopočty a fakta. Ale jsou to lidé a jejich příběhy, které vytvářejí historii. Příběhy o životě králů, měšťanů či řemeslníků, o událostech svátečních i každodenních vyprávějí historické slavnosti v českých městech, na hradech a zámcích.

Rozkvět La Rochelle často souvisel s rozkvětem blízkých ostrovů Ré a Oleron. Na první jmenovaný se vydáváme. Ostrov skutečně nabízí to nejrůznější vyžití – 90 km cyklostezek vede krásnými lesy i vinicemi, chráněnými oblastmi i salinami.

Při příležitosti významného výročí 650 let existence Karlova mostu, který patří k základním sybolům Prahy, se otevírá Muzeum Karlova mostu v prostorách bývalého křížovnického špitálu a spodní části kostela sv. Františka.

Sobotní ráno je krásně pohodové. Všude je slyšet jen „bonžúr“ a „mersi“ a vidět úsměvy. My ale musíme dál. Včera jsme nestihli vše, co jsme měli v plánu, a tak budeme dohánět. Chceme se alespoň podívat do oblasti již zmíněných solných bažin a na tzv. pobřeží Cote d´ Amour u le Croisic a u Batz-sur-Mer.

Dnes si nejprve dáme porci kultury, potom budeme pokračovat v poznávání pobřeží a na závěr bychom mohli zase skončit u kultury. Doufejme, že se nám podaří plán splnit, že počasí bude slunečné, že večer si opět řekneme: „Na zážitky dnešního dne nezapomeneme.“

Opěry mezi stěnami působily romanticky, v noci až strašidelně a připomínaly nám zmenšené mosty v italských Benátkách. Nejpodobnější našim klukovským Stínadlům byl svým tajuplným vzhledem temný sklep, který byl blíže k náměstí na pravé straně při cestě od Katova domu.

Úzkou silničkou se vracíme na sever, střídavě se přibližujeme k pobřeží a zase od něj odjíždíme. Kraj působí zadumaně, chudě a přitom z něj vyzařuje zvláštní kouzlo. Vůbec nám nevadí, že obloha zešedla a na naše hlavy padají první kapky deště. Ten jakoby se k tomuto pochmurnému kraji nejlépe hodil.

V oblasti jihovýchodní Asie se nalézají tři buddhistické monumenty. Nejznámější z nich je Angkor Wat v Kambodži. Méně známý Bagan v Myanmar. Třetím monumentem je buddhistický monument BOROBUDUR na Jávě. Prvé dva se mi podařilo navštívit, třetí nikoli a tak to nemělo zůstat.

Ocitáme se ve skutečném i simulovaném podmořském i přímořském světě. Jsou v něm představeni nejen živí tvorové, ale návštěvník zde najde i různé „naučné“ programy, určené především pro děti.

Překrásná třešeň uprostřed „načančaného“ dortu – tak zní naše první hodnocení zámku a jeho zahrad. Mohutná kovaná mříž nám umožní vstup do této renesanční elegance. Proč právě renesanční? Villandry byl totiž postaven ve 30. letech 16. století jako poslední z velkých renesančních zámků v údolí Loiry.

Blois – padesátitisícové obchodní středisko na středním toku Loiry si dodnes uchovalo zvláštní magickou atmosféru, z níž dýchá jeho královská minulost. Ve středověku hrálo často významnou úlohu, nejprve jako sídlo orleánských vévodů, od 16. století pak jako královské sídlo.

… Sama abeceda – glagoljička azbuka – má celkem 33 písmen. Podle projektu budou postupně všechna tato písmena hlaholské abecedy instalována v kamenné podobě na cestě mezi městem Baška a opatstvím sv. Lucie v Jurandvoru, cesta má nyní pracovní název Bašská hlaholská stezka…

Nedělní ráno je na tuto roční dobu nezvykle chladné, ale slibně jasná obloha dává tušit, že se rodí pěkný den. Slunce se pomalu prodírá i do ulic a uliček starobylého Troyes. Vedeni jakýmsi šestým smyslem zahneme jen za roh ulice Rue Kleber…

První zastávkou je město Nancy, pak následuje odjezd do nedalekého Toulu, ležícího západně od Nancy. Naším dalším cílem je Châlons-sur-Marne. Název města Châlons-sur-Marne nám nejprve trochu zamotá hlavu. V autoatlase je uvedeno právě pod tímto názvem, silniční ukazatelé nás však vedou do Châlons-en-Champagne…

Po dvou a půl kilometrech cesty jsme spočítaly 14 mužů ve věku od 12 do 60 let, kteří nám byli v patách, sladce se usmívali a hovořili na nás nejmíň pěti světovými jazyky. Pochopily jsme, že takto a tudy cesta pro nás do Mahdie nevede...

Itinerář praví: „Vnitrozemím od Štrassburku na západ, zdržet se u několika zámků na Loiře, dorazit do Brestu, do kraje zvaného Finistere, prozkoumat pobřeží Atlantiku od Brestu po Bordeaux, odskočit si ještě k tzv. Pilátově duně a vnitrozemím zase zpět.

Jedním z projektů agentury na podporu cestovního ruchu CzechTurism je katalog 133 premiér v České republice 2006, který se ke mě dostal na brněnském Regiontouru. Katalog nese loňské datum, ale mnoho tipů v něm je stále aktuálních.

Náměstí sv. Marka, patrona města, může být možná krásné, ale přes neskutečné davy turistů a holubů (za euro si můžete koupit krmení a nechat je po sobě lozit a trousit výkaly) ani není vidět.

Milý příteli, bezpochyby jsem se dopustil neodpustitelného prohřešku. Mám před sebou kousek kamene, který jsem zdvihl na cestě mezi zdmi budov na Machu Picchu. Kdyby každý návštěvník tohoto monumentu Inků zdvihl a odnesl pouhý jeden, malý kamínek, zely by v cestách a na terasách propasti.

Přijíždíme na Isarno autem, vezu přítelkyni a její kamarádku a mám veliké štěstí, že tam obě už několikrát byly. Bloudíme jen chvilku. Už na osmý pokus nacházíme zkratku, která nám šetří pět set metrů. Krásné slunečné počasí se kousek před Letovicemi mění na skutečně původní bretaňské deštivé a mlžné klima.

V lesích za obcí Lešetice, 5 km od Příbrami se nachází zrekonstruované zbytky bývalého zajateckého tábora pro německé válečné zajatce, přeměněného na tábor nucených prací a poté na vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu. Již při příjezdu k bráně tábora každého upoutá cedule s nápisem "Prací ke svobodě", což je překlad německého "Arbeit macht Frei", která jen dokazuje že praktiky komunistického a nacistického režimu se v poválečných letech nelišily.

Moravský kras je místo s krásnou přírodou a plné jeskyní. Ale v tomto krásném koutě se od nepaměti dobývala a zpracovávala železná ruda. Po této činnosti jsou zde stále patrné stopy a několik zachovalých technických památek. Jednou z nich je i Stará huť u Adamova, ve které je i muzeum Železářství střední části Moravského krasu.

Kdybych měl Zlín, město na jihovýchodní Moravě, charakterizovat ne přídavnými jmény (jak je obvyklé), ale podstatnými jmény (jak je už méně obvyklé), pak by slovo, které by mě napadlo jako první, bylo zcela jistě podnikatel. Druhé slovo - mobil, třetí - Baťa, a tak bych ve výčtu mohl pokračovat do nekonečna.