Cykloturistika - Téma

I letos se v rámci prestižních sportovních veletrhů na brněnském výstavišti uskuteční oblíbený a úspěšný festival Cyklocestování, jehož hosté-promítající nás zavedou do všech koutů světa a společně s nimi budeme putovat v sedle kola, poznávat svět a cestovat.

V červnu byla vydána nová verze Cyklotras 2.20, počítačového programu pro plánování a evidenci tras. Přináší lepší spojování a rozpojování oblastí, aktualizace map přímo z programu, označení startu a směru trasy v mapě, změny ve vykreslování mapy, širší možnosti exportu a importu stop z GPS a další novinky.

Píše se léto r. 2006. Tři bicykly, jedno závěsné kolo a jeden vozík se valí českými a slovenskými horami a směřují do Polska. Jejich posádka ve složení táta, máma a tři děti ve věku od 4 do 9 let během dvou měsíců nakonec urazí 1901 km. A zažijí i mnohá dobrodružství.

Nizozemci nepovažují jízdu na kole za sport. Je to prostě způsob přepravy, která funguje za každého počasí a je imunní vůči dopravním zácpám. Taky je bezpečná, i když se to nám cizincům na první pohled nemusí zdát. Cyklostezky vás dovedou všude.

Dunajská stezka – východní část je bezesporu jednou z lehčích značených dálkových cyklostezek. Vede nížinou, převýšení je pouhých 250 m. Nabízí mnoho pozoruhodností, památek a krásné okolní přírody. Počasí je v této části Evropy v létě docela stálé.

Sraz na nádraží jsme měli v dostatečném předstihu a to v 16:15 hodin, což je o 100 minut dříve, než nám měl jet vlak do Břeclavi. Všichni přijíždějí včas, jen Jirka měl problémy a přijel o 15 minut později. Všichni máme dobrou náladu, Dolly nám rozdává námi navržené speciální oranžová trička s logem a nápisem „Dunajská stezka 2009“.

Město osídlené a zmíněné v Anglosaské kronice už v 8. století, dnes kosmopolitní a prestižní centrum vzdělanosti, vědy a techniky, stejně jako perla architektury a nesmrtelné historie. Vyhlášené studium na Oxfordské univerzitě láká do Oxfordu stovky studentů z celého světa. Město je prostoupené duchem studentského života a jeho bohémskou lehkostí, stejně jako vážnou seriózností ambiciózních lidí.

Pozvat bychom Vás chtěli na malé toulky Českým Rájem. Naše cesta začíná u nádraží v Turnově, které poslouží jako dobrý orientační bod pro ty, kteří sem přijedou autobusem, vlakem, či svým vlastním automobilem. Tady nacházíme rozcestník pěších i cyklistických turistických tras. Pro nás je důležitá modrá, posléze bílá cykloznačka, která nás po pěti kilometrech dovede do malebných lázní Sedmihorky.

Vyrážíme z Prahy, dle navigace nám do cíle zbývá neskutečných 1056 km. Takže se těšíme na víc jak 10 hodin v autě. Cesta ubíhá celkem rychle, noční přejezd má své výhody i nevýhody. S rozedněním jsme ve Švýcarsku a začínáme si užívat neskutečné výhledy. Jsme unešení krajinou, přejíždíme nádherná horská sedla, kde je opravdu zručnost a opatrnost řidičů na místě.

Pokud čas od času organizujete s kamarády výjezdy do přírody, tak pro vás máme skvělé doporučení na to, jak vyplnit čas mezi večerní nevázanou zábavou. Druhý prodloužený víkend v květnu jsem se s partou dalších 16 lidí jela oddávat aktivnímu odpočinku na Šumavu.

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání o „cyklocestování“ a cykloturistice. Tato nevšední akce je určena nejen pro všechny „cyklocestovatele“, kteří vyrážejí na své cesty po světě s kolem, ale i pro všechny příznivce nenáročné cykloturistiky, cestování a pohybu v přírodě.

Jistě jste také v dětství rádi hráli hru Čím bych chtěl být, kdybych nebyl člověkem? Znáte ty dívčí či chlapecké představy a sny. Ptákem, abych mohl létat. Medvědem, co může celou zimu spát. Nebo hadem, protože ten když jde, tak u toho leží.

Již začátkem školního roku 2007 nám bylo jasné, že tentokráte se stane naším putováním na kolech Ukrajina, konkrétně oblast „Zakarpatské Rusi“.

O víkendu 8.-9.11. proběhl v rámci veletrhu Sportlife na brněnském výstavišti také cyklocestovatelský festival Cyklocestování. Tato akce byla nováčkem na již tradičním veletrhu a nezůstala programem nijak pozadu.
Tento víkend 15.-16.11.2008 se můžeme těšit na českou premiéru festivalu Cyklocestování, kdy tato ojedinělá akce vypukne poprvé v Hradci Králové.

Specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání o „cyklocestování“ a cykloturistice. Tato nevšední akce je určena nejen pro všechny „cyklocestovatele“, kteří vyrážejí na své cesty po světě s kolem, ale i pro všechny příznivce nenáročné cykloturistiky, cestování a pohybu v přírodě. Díky velkému ohlasu diváků a jejich pozitivnímu hodnocení byl festival rozšířen již do tří měst, tradiční jarní Frýdek-Místek a nově i Brno 8.-9.11.2008 a Hradec Králové 15.-16.11.2008. Čeká nás tedy více dobrodružství, sportovních výkonů a krásných fotografií. Samozřejmostí je fajn nálada, soutěže a tombola.

Korsika je francouzský ostrov, který láká mnoho turistů krásnými plážemi s horami na pozadí, kam se vydávají milovníci přírody a výšek. Málokoho by ale napadlo, že si na Korsice najde své i cyklista. Máte tady vždy dvě možnosti. Jet podél pobřeží nebo do vnitrozemí. Cesta podél pobřeží je méně náročná, ale znepříjemňuje ji ubíjející slunce, kterému je sportovec téměř nepřetržitě vystaven. Na výletě do vnitrozemí zas často čeká velké převýšení, které je ale kryté stínem a zásobou vody z pramenů.

Ve stínu velkého stromu sedí chlapi v uniformách. Tuším nepříjemnosti. Hergot, z Arisu jsem popojel teprve 25 km. Stopují mě s úsměvy přes celý obličej. Tohle je „ekologická policie".
„Odkudá?" To se ví, že první otázka se nebude týkat peněz.
„Kudá?„
Ten časopis s článkem o cestě přes Sibiř a s mými fotkami, kterej vozím s sebou a ukazuju domorodcům, abych získal jejich sympatie, je ohromná vymoženost.
„Tady máš 25 tengi – na chleb.“
„Pánové, děkuju, jste mí sponzoři."

Náš poslední výlet povede k samotným rakouským hranicím, do proslulého městečka Mikulov. I zde je hodně možností, jak uspokojit vaši touhu po historii: zámek, Kozí hrádek, vrch Svatý kopeček či Židovské muzeum a hřbitov. A opět se i pěkně projedete, dnešní trasa je konečně ta pravá, vinařská, i s informačními cedulemi. Čekají vás krásné výhledy, pořádný kopec nahoru a pořádný kopec dolů.

Jižní Morava patří k našim nejoblíbenějším cykloturistickým lokalitám. Zdejší krásnou krajinu plnou vinic a výhledů do okolí protíná síť dobře značených cyklostezek, které vedou k atraktivním turistickým cílům, na své si přijdou rodiny s dětmi, milovníci historie i zkušení bikeři.

Zámek Lednice a Valtice a k nim přiléhající Lednicko-valtický areál, zapsaný od roku 1996 do světového dědictví UNESCO, patří bezesporu k největším turistickým lákadlům jižní Moravy. Proč nespojit poznávání se sportem?

V listopadu jsem si udělala malé prázdniny a na týden do Paříže vyrazila. Jela jsem tam už asi po páté, a tak jsem se rozhodla poznat toto úžasné velkoměsto z trochu jiného pohledu-ze sedátka silničního kola.

Koncem dubna 2008 byla vydána nová verze počítačového programu Turistické trasy 2.11. V tomto článku se dozvíte, co software Turistické trasy dokáže.

Začíná jaro a spolu s ním cyklistická sezóna. Většina cyklistů používá (zejména v Česku) v drtivé většině při svých cestách běžné turistické mapy, příp. specializované cyklomapy, zatímco cykloprůvodce jsou vidět málokdy.

Jarní festival Cyklocestování je už pár dní za námi. Přinášíme vám alespoň krátkou zprávu o jeho průběhu. Díky velkému zájmu o minulý ročník se pořadatelé rozhodli protáhnout program na dva dny. Účinkující i hosté tedy 23. a 24. února zaplnili Novou scénu Vlast ve Frýdku Místku a užívali si bohatého programu.

Pro ty, kteří jarní Cyklocestování nestihli, přinášíme tento článek jako pozvánku na podzimní festival, jehož dějištěm se stane 15.-16.11. 2008 Hradec Králové, konkrétně prostory Východočeského muzea.

Po předchozích deštivých dnech ve Sněžných horách se rozhodujeme zůstat několik dní u našich fantastických litevských hostitelů Mindaugase a Rasy na okraji Canberry. Během prvního dne provádíme nutnou údržbu kol, pereme prádlo, sušíme promočené věci z předchozích dní a zbytek času odpočíváme. Venku je stejně šeredně, tak toho aspoň využíváme. Snažím se také sehnat nové pláště na mé kolo.

Po návratu z Tasmánie do Melbourne se rozhodujeme zůstat ještě 2 noci u našich vánočních hostitelů Prue a Marka. Během té doby navštěvujeme ještě starší pár Australanů, které jsme potkali v Západní Austrálii a kteří nás též k sobě pozvali. Příjemné setkání po několika měsících. Celkově nís Melbourne opravdu zaujalo a ani se nám nechce dále. Ale nedá se nic dělat, musíme šlápnout do pedálů.

Pokud je vašim společníkem na cestách kolo, tak byste si rozhodně neměli nechat ujít festival Cyklocestování, na kterém se sjedou známí cyklocestovatelé aby se podělili o své zážitky. Setkání plné besed a doprovodných akcí proběhne již 23.-24. února v kině Vlast ve Frýdku-Místku.

Naše pravé cykloputování po Tasmánii začalo hned 2. ledna, kdy jsme opustili maďarskou farmu a vydali se směrem k východnímu pobřeží a podél něj na jih. Hned na prvních kilometrech se nám do cesty postavil celkem slušný kopec, ale vzhledem k jeho asfaltovému povrchu jsme ho v pohodě zvládli. Navečer volíme trasu přes přírodní rezervaci Mt. Victoria, kde chceme navštívit dva vodopády.

K našim hostitelům Prue a Markovi jsme dorazili den před Štedrým dnem. Tak tak jsme to tedy stihli. Na Štědrý den jsme téměř celý den odpočívali, neboť jsme měli za sebou dlouhý úsek, museli jsme hodně spěchat, abychom dorazili včas. Samotný Štedrý den se v Austrálii neslaví tak jako u nás. U protinožců není státní svátek a lidé jdou běžně do práce.

Naše poslední reportáž byla z Adelaide, kde jsme trávili celkem týden a dopřávali si odpočinek po více než jedné polovině expedice.
Určitě nejsilnější zážitek pro nás byla návštěva přírodního parku Clealand, kde mají návštěvníci možnost spatřit mnohá australská zvířata jako klokany, emu, dingo, wombaty, ježury atd. Největším lákadlem jsou koalové.

Od předchozí reportáže utekly zase asi dva týdny, během kterých jsme definitivně opustili více pustou, méně obydlenou, divočejší a dobrodružnější půlku naší cyklocesty a nyní už nás bude čekat více obydlená jihovýchodní a východní půlka Austrálie.

Od poslední reportáže z přímořské Esperance uplynuly již 3 týdny. Mezitím jsme prožili mnoho zajímavého, našlapali stovky kilometrů a rozloučili se s největším australským svazovým státem Western Australia a překročili hranice do South Australia (Jižní Austrálie).

Od poslední zprávy vedla naše cesta z eukalyptových lesů v okolí Pembertonu přes městečka Northcliffe, Walpole a Denmark až do přímořského letoviska Albany. Odtud jsme pokračovali na sever do vnitrozemí do pohoří Stirling Range a znova k pobřeží do Esperance. Zde se naše cesta otočí na sever do vnitrozemského Norsemanu, okraje pouště Nullarbor plain.

Od našich přátel z Perthu vyrážíme po 1,5 dnu volna směrem na jih. Nějakou dobu jsme váhali, kterým směrem se vydat, neboť z Perthu do Norsemanu Nullarbor vede cest několik. Nakonec zvitězila varianta podél pobřeží jihozápadní Austrálie na doporučení hned několika lidí (nejen Australanů).

Náš úplně původní záměr jet z Perthu hned dolů na jih jsme nahradili novým plánem a to zajet se podívat ještě severně nad Perth na velkou australskou zajímavost – geologické útvary Pinnacles. Ani jsme mapu nijak důkladně nestudovali, neboť plán byl jasný – chceme tuto raritu vidět.

Australské předpisy jsou totiž hodně prísné a téměř nic se nesmí dovážet. Hlavně ne žádné jídlo, rostliny, hlína a nic živého. Od jednoho člena celní kontroly jsme se dozvěděli, ze budeme muset pravděpodobně cela kola vybalit a nechat je desinfikovat. Zděsili jsme se!

Víte, jak se v Polsku vozí vlakem kola, jak v Estonsku opravují silnice, že v Lotyšsku nemají na každém nádraží jízdní řád a v Polsku vlaky létají?

Závěr bohatýrské cyklistické cesty po pobaltských státech. Z Estonska přes Lotyšsko a Litvu do Polska a celonoční přejezd vlakem do ČR.

Předposlední díl našeho cyklistického cestování, putování a bloudění po pobaltských státech.

Větrné mlýny, stíhací jízda na 30km, tajné vojenské letiště a nádraží vopuštěný jako z písniček Wabiho Daňka.

Tak jsme se probudili. Svítilo sluníčko a foukal vichr. Začal jsem vařit polévku - hrachovku a dal do ní tři vejce, co jsme získali večer. Po jídle jsme se začali balit. Stan umí dělat kotrmelce. Udělal jich pět a pak mu to Damon zatrhl.

Asi od šesti hodin vyřvával nějaký kohout, proč to netuším. Domnívám se, že byl špatně nařízený, nebo se předbíhal. V sedm jsem to vzdal a vylezl jsem ze spacáku. To zvíře bylo podlé hanba mluvit, jen co zjistil, že jsme venku, tvářil se jakoby nic.

Dnes i s naučnou vložkou!

V obchodě opravdu měli právě jeden plášť 32x622. Duše už ne. A neměli ani duše do současného pláště. V Rize jsme se vydali na tržiště, o tom, že tam ten stánek s koly stojí, nepochybuji, ale najít se nám ho nepodařilo.

Ráno nás vzbudil zvuk, jako když někdo mlátí železným kladivem do kovové helmy. To jenom pán s kosou zrovna přeparkovával krávu.

Ráno jsem se probudil jako první, vstal jsem. Naši hostitelé se ptali, co tak brzo vstávám. Snažil jsem se vymluvit na to, že u nás je už osm hodin, to však nevyšlo, protože u nás v tu doby je hodin šest. Dostal jsem čaj, chleba, máslo, sušenky a vynadáno, že málo jím, že nechci mlíko, a že si málo mažu. Když jsem skoro dosnídal začali vstávat ostatní a taky snídali. Po té co opravdu bohatýrsky posnídali i oni rozloučili jsme se, slíbili, že až budem příště v Kalinigradu, že se určitě stavíme.

Konečně jsme zastavili a vyházeli jsme všechny naše věci včetně kol z vlaku na nástupiště. Po odjezdu vlaku jsme se začali stěhovat z nástupiště do haly. Když už jsme tam všechno měli, přišel nervní děda se stolečkem a vyhodil nás o 5 metrů vedle. Pak si rozložil stoleček...

V roce 1998 jsme založili sdružení 137.NRS Klub bludný kořen. Bylo to volné sdružení dobrodruhů, kteří vypověděli boj plíživému zaostávání ducha a těla. S klubem jsme podnikli jsme mnohé povedené i méně povedené akce, jednou z nich byla i expedice Pobaltí `99, ze které pochází tyto dosud nepublikované zápisky.

Při cestě jsme navštívili Polsko, Rusko (resp. Kaliningradskou oblast), Litvu, Lotyšsko a Estonsko.

Cyklistika nespočívá v tom sednout na kolo a vyrazit. Správně pojatá cyklistika obsahuje mystiku i techniku, klade nároky jak na fyzickou, tak psychickou stránku osobnosti. Pro zjednodušení vstupu mezi Opravdové cyklisty jsem se rozhodl sepsat malý cyklistický výkladový slovníček.

Každý, kdo používá kolo jako dopravní prostředek, určitě přišel na to, že je mnohem lepší vozit věci esteticky uložené v brašnách, než je táhnout na zádech v batohu. Protože ne všechny brašny jsou stejně kvalitní a vhodné, dovolil jsem si shrnout (nejen) svoje zkušenosti s brašnami do krátkého článku.

připravujeme update