Cestovatelé a dobrodruzi - Téma

I letos budou v Brně na Masarykově univerzitě Cestovatelské středy.

Více než 10 000 km se během dvou let rozhodl ujít devětadvacetiletý němec Stephan Meurisch. Myslíte si, že je to šílený nápad? A to jste ještě neviděli jeho trasu – hodlá projít například Iránem, či Pákistánem a v Číně propagovat svobodu Tibetu.

Na Euě se kromě chození v přírodě dá zorganizovat vyjížďka lodí za velrybami, kterých v době naší návštěvy prý kolem ostrůvku mohlo plavat zhruba šest. Avšak vyjížďka za velrybami je pro místní výhodný business a vyjde poměrně draho, zvláště když vám nikdo nezaručí, že velryby uvidíte. Eua je také vhodným místem pro potápění. A pokud se vám nechce utrácet ani za to, stačí si nasadit plavecké brýle, pořádně se nadechnout a prozkoumat dno moře přímo na pláži na úplném jihu ostrova.

Dorazili jsme do Nuku’alofy – hlavního města Tonžského království. V úterý a v pátek jezdí trajekt na sousední ostrov Eua. Cesta trvá zhruba 2,5 hodiny a lístek vyjde na 25 $T za jednu cestu. Byli jsme téměř jediní turisté na palubě a v domnění, že si uděláme příjemné odpoledne na moři, jsme si těsně před vyplutím všichni koupili kokos. To jsme ale ještě nevěděli, jaké zlo tím svému tělu působíme.

V jižním Pacifiku leží spousta zajímavých a pro nás, Evropany, velmi exotických ostrovů. Tonžské království patří k těm méně turistickým destinacím v této oblasti, a právě proto se náš výlet stal takovým malým dobrodružstvím. Let na Tongu trvá zhruba 3 hodiny a po přistání je nejeden turista překvapen při zjištění, že na Tonze nefungují žádné jiné mobilní telefony, než ty místní. Pokud se tedy na Tongu vydáte, dejte ještě před odletem vědět všem známým, že se pravděpodobně nebudete ozývat.

Brněnští studenti se vydali starou Ladou do Mongolska. Přinášíme úryvky z cestovního deníku expedice. Tentokrát hlavně z Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Cestovatelský tým má za sebou nejvyšší silniční bod své cesty, sedlo Ak Baital 4655 metrů nad mořem.

6.září 2009 vyráží pětice cestovatelů dvěma trabanty napříč Afrikou. S minimálním technickým zázemím hodlají urazit přes 20 000 kilometrů od severu k jihu a vzdát tak hold českým předválečným motonomádům.

Nepotřebujeme offroadový speciál, nemusíme mít na palubě satelitní navigaci ani satelitní telefon. Naopak. Je možné, že nedojedeme? Ano, je. Opravdové dobrodružství jde však najít jen tam, kde máte naději na neúspěch. A my hodláme ukázat, že když se chce, tak to jde. (Už podruhé.)

Dva studenti, jeden kameraman a stará Lada se vydali z Brna do Mongolska. Projeli Gruzii, Ázerbajdžán a Turkmenistán. Sledujte reportáž z cesty.

Sólový jachtař Milan Koláček staví v zaprášené hale kousek za Brnem první karbonový závodní speciál u nás pro sólový závod Transat 6,50. Jachta postavená z nejmodernějších materiálů bude mimořádně lehká. Kompletní paluba váží jen 57 kg, trup necelých 80 kg. Na této 6,50 m dlouhé a 3 m široké plachetnici hodlá Milan zdolat Atlantický oceán.

Velmi rychle se setmělo. Průvodce říká, že je to ta správná doba na lov aligátorů! Myslíme si, že je to jen žert k našemu pobavení, ale když zvedá ze dna lodě elektrickou svítilnu, vidíme, že to myslí vážně.

Student pedagogiky, student práv a béžová Lada 2104 se vydají na východ, aby poznali krásy a nástrahy států bývalého sovětského bloku. Vrcholky hor, skalní stěny, zrádné kamenné silnice, a v závěru cesty podpora budoucích školáků v Mongolsku jsou cílem těchto tří dobrodruhů.

Mladí lidé sami sebe spíše než za turisty označují za cestovatele. „Youth Travel“ sektor je v současnosti jedním z nejrychleji rostoucích v rámci světového cestovního ruchu. Velmi důležitým pojmem v souvislosti s cestováním mladých lidí je i tzv. „Gap Year“.

Letošní setkání cestovatelů a příznivců webu Cestovatel.cz spojené s promítáním se uskuteční v sobotu 29. 11. Začínáme ve 14 hodin v čajovně nového Klubu cestovatelů v Brně .

POZOR, změna termínu

V pondělí prvního září vyrazili Martin Beťko s Michalem Vičarem z Horního náměstí v Olomouci se svým embéčkem Jůlinkou na cestu kolem světa. Od té doby projeli šťastně Polskem, Estonskem až do Ruska. Projeli Petěrburkem, navštívili Moskvu a pokračují dál. V Nižném Novgorodu opravili karburátor zanesený nekvalitním ruským benzínem a zakotvili u českých kolotočářů. Přinášíme vám autentické úryvky z cestovního deníku tak, jak nám přišly do redakční pošty.

Mezinárodní festival outdoorových filmů – soutěžní putovní přehlídka dobrodružství, adrenalinu, extrémů a cestopisů se v letošním ročníku rozběhne do 24 míst České republiky. od 10. října bude k vidění více než stovka filmů.

Festival letos diváci mohou zhlédnout na 24 místech České republiky od 10.října 2008, kdy bude festival slavnostně zahájen za přítomnosti filmařů soutěžících filmů a významných osobností, podílejících se na festivalu v ostravském kině Vesmír. Dále bude putovat postupně do dalších měst a bude ukončen slavnostním předáním cen autorům těch nejlepších filmů v pražském kině Atlas dne 6. prosince.

Je třináct hodin a sedm minut, pondělí prvního září a Martin Beťko s Michalem Vičarem startují na Horním náměstí v Olomouci svoje embéčko Jůlinku. Všechny tři čeká nejdelší cesta v jejich dosavadním životě. Projedou ruskou Sibiří, v Soulu se nalodí na trajekt a pak profrčí Severní a Jižní Ameriku, aby se přes Portugalsko a další Evropské státy vrátili za půl roku zpátky domů.

Ve stínu velkého stromu sedí chlapi v uniformách. Tuším nepříjemnosti. Hergot, z Arisu jsem popojel teprve 25 km. Stopují mě s úsměvy přes celý obličej. Tohle je „ekologická policie".
„Odkudá?" To se ví, že první otázka se nebude týkat peněz.
„Kudá?„
Ten časopis s článkem o cestě přes Sibiř a s mými fotkami, kterej vozím s sebou a ukazuju domorodcům, abych získal jejich sympatie, je ohromná vymoženost.
„Tady máš 25 tengi – na chleb.“
„Pánové, děkuju, jste mí sponzoři."

Sny jsou k tomu, aby se snily. Některé z nich se však zdají tak naléhavě, vracejí se – opět a stále znovu – až vytěsní všechno ostatní, až vás zcela ovládnou…

Martin Beťko a Michal Vičar se rozhodli svůj sen splnit. Počátkem září tohoto roku vyrazí na trasu, během níž projedou 4 světadíly, dvacet států a urazí na 35.000 kilometrů. To vše za 180 dní, navíc ve stařičké ŠKODĚ 1000 MB.

Čaj Rize – medová barva, hořkosladká chuť i vůně, široký úsměv. Kolik podob v sobě asi tento nápoj skrývá? Podařilo se nám poznat alespoň některé?

Když se řekne Turecko, snad každému vytane na mysli turecký med a turecká káva. Historie čaje je o mnoho mladší. Ve velkém se začal pěstovat vlastně až po druhé světové válce, a přesto pití čaje oblibu kávy téměř vytlačilo. Snídaně se sice turecky řekne kahvalti, název tudíž dost pravděpodobně vychází z tradice pití kávy, ale Turka usrkávajícího voňavý hnědočerný nápoj, aby pohledal. Zato prý dnes průměrný turecký občan vyprázdní denně 20 sklenek čaje.

Rekordních 54 cestovatelských projektů se uchází v 3. kole soutěže Expedičního fondu o finanční a materiální podporu. Nyní má komise čas na jejich vyhodnocení. Mezi vítěze má rozdělit celkem 224 tisíc korun.

Fotografie z finálového kola naší fotosoutěže Domov objektivem cestovatelů zdobí cestovatelský festival Rajbas * OUTDOOR * Kotlík který právě probíhá v Blansku. Snímky můžete vidět v předsálí Velkého sálu Kulturního domu v Blansku. Na festivalu je možné shlédnout i další fotografické výstavy, promítání fotografií a také filmový festival Okem dobrodruha.

Australské předpisy jsou totiž hodně prísné a téměř nic se nesmí dovážet. Hlavně ne žádné jídlo, rostliny, hlína a nic živého. Od jednoho člena celní kontroly jsme se dozvěděli, ze budeme muset pravděpodobně cela kola vybalit a nechat je desinfikovat. Zděsili jsme se!

Projekt cestovatelských zápisníků – blogů začali využívat další cestovatelé. Radka Zounková v Cestovinách publikuje nejen zápisky polárnické, fotografické, ale i obrázky čistě textové. Skupinka SBP (Šárka, Bob a Peťa) v blogu Rusko 2007 velmi živě popisuje zážitky z cesty po Kamčatce. Na scéně se už objevil i první medvěd. Tímto vítáme nové blogery a přejeme hodně zážitků na cestách!

Cyklocestovatelé Martin Stiller a Renáta Lorišová vyrážejí na přelomu září a října na další cyklocestu. Tentokráte se jejich cílem na několik měsíců stane Austrálie.

Dokončení velmi poutavého vyprávění Michaely Lorencové a Ondry Havelky o putování mezi divokými domorodými kmeny v Africe.

Poznat tenhle příběh v podání A. Leasinga stojí rozhodně za to… Člověk opravdu žasne… Čtivosti knihy dodává fakt, že autor použil opravdové zápisky z deníků všech členů expedice, jejichž prožitky opravdu člověka nenechají na pochybách, že se příběh udál…