Rubrika: Cestopisy

S Jimom som sa spoznal prostredníctvom webovej stránky Coloradských majiteľov Pinzgauerov. Obrátil som sa na nich s prosbou o doporučenie peknej trasy mojej cesty naprieč Skalistými Horami. S typickou horalskou srdečnosťou mi Jim dobre poradil a zároveň ponúkol spoločný výlet jeho tátošom. Pinzgauer je názov rakúskej fajty koňa, ktorým sa zváža v Alpách drevo z lesa. Firma Steyr-Daimler-Puch ich vyrába predovšetkým pre Rakúsku a Švajčiarsku armádu, možno ich však nájsť vo všetkých vojnách tretieho sveta.

Někdy brzo na jaře jsem já a Radek začali přemýšlet o nějaké další společné cestě a rozhodli se tentokrát jet trochu dál a přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko a Írán se dostat do Pákistánu. Tam jsme chtěli samozřejmě především do hor Hindukúše a Karákoramu. Nejtěžší bylo samozřejmě vydělat peníze, jelikož rozpočet se pohyboval něco kolem 20 000 Kč na 2 měsíce, ale zdařilo se.V červnu jsme obdrželi pákistánské a díky němu pak i íránské tranzitní vízum, koupili lístek na bus Praha - Istanbul za 2 300 Kč a čekali na odjezd.

Stejně jako každý rok jsme se chystali v červnu na vodu. A již druhý rok na Otavu. Zatímco v loňském roce nás nedostatek vody v horní části Otavy dovedl až do Písku. Letos jsme to vzdali a vydali se na Berounku. Opět polonoční přesun a naším cílem je tábořiště u Dolanského mostu. Vlak staví nedaleko asi v 1,5km vzdáleném Chrastu u Plzně...

Hned z kraje bych měl zmínit proč právě Thajsko, Malajsie a Singapur. Jenže sám si na žádný konstruktivní důvod nevzpomínám. Nakonec to je to vůbec nejméně důležitý a pravděpodobně ještě daleko méně zajímavý. Vůbec bych tento článek bral dost s rezervou. Rozhodně není pro milovníky faktů, čísel, jmen a už vůbec ne pro Thajce...

Mezi koncem zkouškového a začátkem dalšího semestru zbyl jeden víkend a dva předchozí dny, a opravdu jsme potřebovali vypadnout z Brna. Původní návrh zněl sice Zimní přechod hor, třeba Malé Fatry, ale vzhledem k počasí aktuálnímu a hlášenému, a také ke stavu po zkouškovém jsem rozhodl zorganizovat První jarní puťák určený k regeneraci po zkouškovém, zvláště pak souborné zkoušce, a k nabrání nových sil na další semestr, to vše po tři dny v horách Hrubého Jeseníku

V pondělí odpoledne jsem vyrazil dálkovým autobusem z Londýna do Salisbury. Cílem mé cesty byla především návštěva Stonehenge. Když jsem před sedmou hodinou večer vystoupil v Salisbury, tak jsem šel navštívit Tesco, kde jsem nakoupil jídlo na další cestu. Potom jsem začal procházet městským centrem. Začínalo se stmívat, ale centru Salisbury to vůbec neubíralo na kráse, naopak toto velmi staré město se zdálo být krásnější a nebýt aut, byl bych asi nabyl dojmu, že jsem se ocitl někde ve středověku. V informačním centru už měli zavřeno a tak jsem se vydal směrem ke katedrále.

Všude okolo nás je příjemný podzim, ani vedro ani zima, stromy jak děti květin neví co už by na sebe oblékli, stojí tu a předhání se, stojí tu a jdou s dobou. Kromě říjnového dopoledni je všude kolem nás i Liptovský Mikuláš, z jehož obklíčení netrvá dlouho se vymanit. Jedeme zadem sadem SADem do Jalovce. Jsme dva a doufáme, že brzy budeme pouze tři. Zní to jako blbost nebo jako slib státu dvou pokrokových zamilovaných Číňanů, ale vím o čem mluvím. Tři dny ve třech: Martina, Roháče a já.

K večeru jsme došli na místo jako člověkem stvořené k odpočinku a k nabrání nových sil. Ve výšce necelých třech kilometrů nad mořem (a nebylo to ani na palubě ani u otroků v řetězech v podpalubí Boingu 747), uprostřed lávových (neobdělaných) polí kam jen oko dohlédne, stál domeček. A nebyl to obyčejný domeček, byla to seizmologická observatoř (alespoň kamarád, když mi mezi dveřmi dával rady na cestu, to tvrdil). Osobně jsem si představoval, že observatoř poznám podle kopule a také jsem to tak doposavad praktikoval (nevím, kdo mi tyhle nesmysly v dětství nakukal).

Jerušalajim - Místo Míru pro Židy, El Kuds - Svatým pro Araby. Třicet šest válek postihlo Místo míru a více než dvanáctkrát bylo Místo míru zbořeno, aby vždy vyvstalo ještě nádhernější a takové je i dnes...

Suwalská jezera leží v nejsevernější a zárověň i nejvýchodnější části Polska. Naše cesta vedla nejprve s ČD do Waršavy…