USA - Stát

„Aljaška – divočina zlatého severu“ je letošním tématem tradičního jarního turné cestovatele Martina Loewa. Během celovečerních živě komentovaných projekcí představuje Loew v 22 městech ČR svou nejnovější digitální diashow.

Tísníme se u malého letadlového okénka a s úžasem hledíme na pohádkový výhled pod námi – po zemi rozhozené tisíce kuliček rtuti, které se třpytí ve slunci jako ryzí stříbro, a pokrývají zemi, kam oko dohlédne. Nekonečná plocha tůněk, močálů, bažin a lagun.

Provincetown místními obyvateli nazývaný též P-town je malebné turistické a přístavní městečko, ležící na téměř samém konci poloostrova Cape Cod. Tady poprvé zakotvila legendární loď Mayflower po strastiplné plavbě přes oceán.

Na obrovské dřevěné ceduli pod nápisem Czech Village stojí doslovně: „Vítáme Vás.“ Vítají nás v české vesnici, nebo spíš v české čtvrti, nedaleko centra druhého největšího města Iowy Cedar Rapids. Každý rok se sem sjíždějí potomci českých emigrantů na festival české kultury Houba Days. Na ten v květnu 2010 jsem se vypravil i já.

Tak jako je Decorah norská, je Spillville zase český. Původně české osídlení je v Iowě na více místech. České příjmení stále vlastní tisíce místních obyvatel. Zde na severu se k české tradici hlásí několik malých vesniček, třeba i nedaleký Protivin.

V severovýchodní Iowě, blízko hranic s Minessotou, se nachází oblast, kterou tu přezdívají „Švýcarsko.“ Rovná krajina kukuřičných polí se na těchto místech poněkud zvlní a když jedete autem směrem z jihu, náhle zjistíte, že sjíždíte autem z kopečka a pak jedete zase mírně do kopečka…

Spoustu čtverců nalajnovaných silnicemi, vedoucími stovky kilometrů pořád rovně od severu na jih a od východu na západ. U silnice občas malá tečka, většinou blízko křižovatky. Farma. A obsah čtverce zaplňuje pole. Kukuřičné pole.

Americký stát Kentucky je ve světě pověstný jen minimem věcí. Tou nejslavnější bude asi bourbon. Jak tomu často bývá, za jeho vznik může hned několik náhod najednou, od kvalitní vody, přírodně zbavené železa, až po migraci pravých Evropanů v pravý čas. Řada usedlíků v tehdy poloprázdné Kentucky totiž pocházela ze Skotska.

Ve skutečnosti tyto stromy nejsou nejvyšší, nýbrž nejmohutnější z hlediska množství dřevní hmoty. Sekvojovce byly v minulosti káceny za účelem těžby dřeva, ale po určité době byl proces zastaven, neboť kvalita dřeva nebyla pro zpracovatelské využití příliš vhodná.

Po dlouhé roky ospalé městečko v centru Floridy získalo v šedesátých letech postavením vesmírného střediska Kennedy Center v oblasti Cape Canaveral nový dech, v roce 1971 se slavnostně otevřely brány Disney Worldu a sláva Orlanda jako hlavního města americké zábavy mohla začít v nespoutané síle.

Skláním se nad velkým pískovcovým blokem a po čele mi stékají kapky potu. Slunce intenzivně svítí a na obrovské obloze se jen občas zjeví drobný mráček, který nemůže poskytnout ani ten sebemenší stín. Je přes 100° Fahrenheita, tedy ke 40°Celsia a na rozpálené kapotě nedaleko zaparkovaného terénního Suburbanu by bylo možné smažit vajíčka. Stejně jako další členové našeho paleontologického výzkumného týmu se již několik hodin snažím odpreparovat další část kamene ze zkamenělé kostry obřího býložravého dinosaura, který zde žil před nějakými 66 miliony let.

Stojíme ve svých žlutých plastikových pláštěnkách u zábradlí terasy, obklopeni běsnícím vodním živlem. V mysli se mi vybavuje písnička „Na břehu Niagary“, kterou jsem zpíval jako náctiletý tremp. Tenkrát, před mnoha lety, jsem snil o tom, že se sem jednou podívám a představoval jsem si, jak asi vodopády vypadají. Nyní je mám přímo před očima a do sytosti si vychutnávám pocit, že se můj klukovský sen právě naplnil.

Divoký Západ zasáhl během své krátké historie celou řadu amerických států, jenom Wyoming se ale chlubí tím, že Západem zůstane navždy. A za návštěvu stojí i dnes, ať už se na kovboje díváme nostalgickým pohledem Rodokapsů nebo nám honáci s koltem zavěšeným proklatě nízko neříkají vůbec nic. Od svých nedozírných prérijních plání až po vysoká pohoří, od příběhů hraničářské oblasti Unie až po staletou historii indiánských kmenů, Wyoming rozhodně neztrácí své kouzlo.

Do Seattlu, největšího město státu Washington na severozápadním pobřeží Spojených států, nesmíme přijet a očekávat příjemné počasí. Proti němu totiž vypadá pověstné anglické počasí jako procházka rájem. Místní deště si užijí zvláště plešatí. Jeden kamarád, který ze Seattlu uprchl, mi líčit, že procházka po městě mu připomínala, jakoby mu na hlavě tančili plameňáci.

Stát Colorado je pro milovníky Divokého západu, koltů zavěšených proklatě nízko nebo slávy zlatokopů (i když nutno přiznat, že v Coloradu se vždy těžilo spíše stříbro než zlato) tou pravou zemí zaslíbenou…

Na první pohled je americký stát Kentucky příjemně zelený a pohostinně pomalý a neuspěchaný. Po delším pobytu to začne být pro Evropana až nepříjemně pomalé a na podivnou směs chudých vesniček shluklých kolem božího kostelíka a okázalých sídel úspěšných majitelů koní. A když k tomu přihodíme 15 palíren bourbonu a trochu modré trávy, máme Kentucky v kostce.

Odstátnicovala jsem a rozhodla jsem se odjet na 5 měsíců do Ameriky. Můj záměr byl jasný. Prací si vydělat nějaké peníze a ty utratit za slasti, krásy a další vymoženosti, které skýtá poznávání neznámé země. Řídím se totiž heslem, že peníze byly, jsou a budou a vzpomínky a zážitky vám nikdo nikdy nevezme a obohatí vás na celý život.

Představte si, že se klepete zimou ve vlhkém mlhavém ránu, ocelové okovy vám mačkají zápěstí a kotníky, díky čemuž je těžké udržet rovnováhu. Hýbete se jen z donucení, děláte první krok z lodi na „váš“ ostrov, rychle se rozhlížíte po tom, co se brzy stane vaším domovem v mlhavém zálivu… Vaši spolubydlící jsou považováni za nejdrsnější zločince v Americe, jejichž trestní rejstříky obsahují záznamy od únosů, přes bankovní loupeže až po nemilosrdné vraždy…

„Katuško, já chci jet do Ameriky! Pojedeš se mnou?“ zeptala se mě kamarádka Zuzu a dnes sem jí za tenhle návrh velikánsky vděčná. Protože ním to všecko začalo.

San Francisco je asi nejlevicovějším a nejsvobodomys­lnějším městem současných Spojených států a internetová petice upozorňující konzervativní zbytek Ameriky, že v případě odtržení California Nuovo bude mít všechno dobré, od 95 procent vína až po 5 nejlepších univerzit, zatímco konzervativním státům zůstanou moskyti, tornáda, hurikány, 80 procent obézních a teleevangelisté, byla míněna jen částečně jako žert.

Po generace bylo Chicago důležité místo pro indiány, kteří ho využívali jako přístav pro svá kanoe. Toto místo bylo porostlé obrovským množstvím divoké cibule, která vydávala svůj charakteristický zápach. V domorodém jazyce „chicagou“.

Prodloužený víkend nám naservíroval žhavé letní počasí a já to páteční ráno měla chuť vyrazit někam do přírody. Vjíždíme do nejstaršího státního parku v Kalifornii a druhého nejstaršího v celých USA vůbec – Anza Boreggo Desert State Park. Po pár mílích zastavujeme. Jsme ve výšce 2.000 stop a před námi se rozprostírá kalifornská poušť v celé své kráse.

Do tohoto třiačtyřiceti­tisícového města, jež je součástí jižní Kalifornie, se nikdy nevydávejte v letním období. Pro Evropana nezvyklého na vysoké, přímo saharské teploty je zdejší léto nesnesitelné.

Palm Springs patří mezi nejlákavější turistická místa v jižní Kalifornii. Dostanete se sem do dvou hodinek jak z LA, tak ze San Diega.

Escondido je jedním z nejteplejších míst v San Diego county. Je známým centrem umění, sídlí zde Wild animal park, pobýval zde i Erik Clapton. Blízko je jak do San Diega, tak na celou řadu pláží v okruhu jižního pacifického pobřeží Kalifornie.

Severní Dakota byla v minulém století proslavená těžbou zlata. Jedním ze zlatokopeckých městeček byl i Deadwood, který se nachází na západě státu severně od Leadu. Deadwood byl vyhlášeným báňským centrem a jeho sláva přilákala mnohé dobrodruhy, zejména ty, kteří se podíleli na nechvalné slávě Divokého Západu.

Do „zlatého státu USA“ – do Kalifornie – zavede diváky svého letošního jarního diashow turné cestovatel a fotograf Martin Loew. Během večera plného barevných diapozitivů slibuje Loew přiblížit nejen známá americká velkoměsta, ale také národní parky, hory i pouště.

Když jsem jako malý kluk hltal Mayovky a zakázané rodokapsy, netušil jsem, že jednou budu žít v místech, kde se osídlování amerického západu odehrávalo. Všechno. co jsem o indiánech věděl, pocházelo z pár amerických filmů a té trošky literatury, která byla tenkrát dostupná. Za mého pobytu ve státu New York, kde jsem měl poprvé možnost vidět "pravého" indiána, jsem se začal o kulturu původních obyvatel USA zajímat hlouběji. Když jsem se pak přestěhoval do Arizony, můj zájem o indiánský život a kulturu se ještě prohloubil a trvá dodnes.

Nocleh: Na Havaji platí zásada, že "všechny pláže patří lidem". Proto se s vyjímkou Hanauma Bay je přístup k nim zdarma. Někdy potřebujete pro stanovaní permit vydávaný většinou "Department of State Parks & Forest", v národních parcích v informačním centrech, či správcem pláže. Permit se vydává zdarma.

U chatky je opět sud s vodou. Teče pěkně žlutá - rezavá. Ale jinou bohužel nemám. Škoda že mám jen tablety a ne filtr....Noční obloha je fascinující....škoda jen že mrzne :)... Na horu jsem se škrábal s veškerou výbavou abych mohl sestoupit jinou stezkou. Dolů jsem šel po Observatory Trail dlouhé od Mauna Loa Cabin 10 kilometrů. Je o něco prudší ale pohodové to je. Od observatoře (3 399m) vede až zpět do civilizace zpevněná cesta. Problém ale je, že zde není žádný provoz. Musel jsem ujít celou třetinu z tohoto 30 kilometrového úseku, nežli mi zastavilo druhé auto co tu jelo. Ani zde není po cestě jediný zdroj vody.

Chain of Craters Road na 30 kilometrů dlouhá silnice vede kolem několika lávových polí a kolem Pu'u Loa Petroglyphs - geometrické obrazce, zvířata i lidé ztvárnění v lávě. Hlavní atrakce je ale na "pohyblivém" konci této silnice. Pohyblivém protože toto místo se vlivem proudící lávy neustále mění. Silnice je přerušena lávou. Pod černošedou hmotou bizardních tvarů se několika proudy teče láva do moře.

Mark Twain nazval na kilometr hluboký kaňon "Grand Canyon of the Pacific". Stěna dávného vulkánu se během geologického pohybu sesula a umožnila řece Waimea River během pěti miliónů let vytvořit dnešní na 16 kilometrů dlouhý a jeden kilometr široký kaňon. Voda na dně kaňonu je zbarvena do červena díky velkému obsahu železa a hlíny a lávy způsobené erozí.

Na jižním pobřeží lze také navštívit kávové a cukrové plantáže. Rozšířené je také pěstování tropického ovoce. Kauai je jediný z havajských ostrovů který má splavné řeky. Můžete si půjčit kajak a plout 4 kilometry po Wailua River k "kotvišti" a pak jít kilometr k vodopádů s možností koupele. Podél Na Pali Coast se doporučuje spíše letní období kdy je moře klidnější.

Největší a nejmladší (jeden milión let) z havajských ostrovů byl vytvořen pěti vulkány z nichž Mauna Loa, Kilauea a Hualalai se považují dnes za aktivní. Nacházejí se v Hawaii Volcanoes National Park. Rozloha ostrova je větší nežli součet zbývajících sedmi hlavních ostrovů.

Havajské souostroví je považováno za nejizolovanější ostrovní seskupení. K nejbližšímu kontinentu je vzdálenost větší jak 3 600 kilometrů. Odhaduje se že pouze každých 30 až 35 tisíc let se podařilo úspěšně ostrovy osídlit jedinému živočišnému či rostlinnému druhu. Flora a fauna jenž se zde nacházela před příchodem lidí je považována za původní. Na 90 % jejich zástupců se nevyskytuje nikde jinde na světě.

Dne 14. května 1991, jsme téměř u cíle několik tisíc kilometrů dlouhé cesty ze Salt Lake City v Utahu. Poslední přenocování před cílem. Přejeli jsme hranici z Yukon Territory v Kanadě a jsme na Aljašce a o cestě jsem tehdy napsal: Nepřehlédnutelná dřevěná deska u cesty oznamuje, že se blížíme ke vjezdu do „Campground Deadman Lake“. Jako všechny předešlé i tento je sice otevřen, ale mimo provoz, na turistickou sezonu je příliš brzo.

Canyoneering is the name of the game. Vlastně se tam ani nic jiného dělat nedá. Tenhle sport je v jižním Utahu doma, kdekoliv jinde je to jen ubohá napodobenina, tečka. Najdete tu všechno, od příjemných procházek pod neuvěřitelnými skalami pres týdenní výpravy liduprázdnou krajinou jak z jiné planety, až po šílené průlezy škvírami s plaváním, nechráněným lezením a dlouhými úseky příliš úzkými pro prsa č. 3.

S Jimom som sa spoznal prostredníctvom webovej stránky Coloradských majiteľov Pinzgauerov. Obrátil som sa na nich s prosbou o doporučenie peknej trasy mojej cesty naprieč Skalistými Horami. S typickou horalskou srdečnosťou mi Jim dobre poradil a zároveň ponúkol spoločný výlet jeho tátošom. Pinzgauer je názov rakúskej fajty koňa, ktorým sa zváža v Alpách drevo z lesa. Firma Steyr-Daimler-Puch ich vyrába predovšetkým pre Rakúsku a Švajčiarsku armádu, možno ich však nájsť vo všetkých vojnách tretieho sveta.

Spousta lidí co znám jede letos na prázdniny do USA. A někteří by tam snad rádi jeli příští rok. Právě těm se pokusím trošku poradit. Nebude to sice nic, co by se nedozvěděli jinde, ale...

Sraz s kamarádkou Janel jsme měli hned po (ne zrovna moc vydatné) snídani. Výhody to mělo hned dvě. Měla auto a znala dobře San Francisko (hlavně proto, že tam bydlela)...

To jsme takhle chtěli jet ze San Francisca do Los Angeles. Po dálnici je to asi 6 hodin, ale my jsme se rozhodli obětovat skoro 2 dny a jet po silnici číslo 1. Ta vede skoro po celém pobřeží Kalifornie. Silnice se kroutí nádhernou divokou přírodou - na jedné straně (té pravé) je sráz a útesy tvořící pobřeží tichého oceánu, na straně druhé kopce. Když člověk řídí, tak se moc nepokochá, protože tam je opravdu moc opravdu ostrých zatáček...