

Švýcarsko má kromě známých přídomků: země bank (sídlo mnoha mezinárodních bank – stačí se rozhlédnout po náměstích většiny měst, ve Švýcarsku je nejhustší bankovní síť na světě), země švýcarských hodinek, země sýrů (známý ementál, další švýcarské sýry od appenzellského až po Vacherin Mont) země čokolád (světoznámé Nestlé) ještě punc země fotogenické. Když se člověk rozhlédne po krajině má pocit, že jinde nejsou pastviny zelenější, kravičky spokojenější, ledovce majestátnější a čistota a řád jak krajiny tak měst přímo bije do očí.
V zemi žije přes 7 milionů obyvatel (hustota zalidnění 174 lidí na km2).Švýcaři jsou precizní jako jejich hodinky, přesní jako jejich vlaky a tramvaje, jejich služby jsou perfektní. Určitě mají společnou i úctu a lásku k přírodě a tak většina jejich přírodní „krásy“ je dobře přístupná široké veřejnosti.
Švýcarsko je podle mnoha ukazatelů považováno za nejbohatší zemi Evropy i když téměř nemá nerostné zdroje (má sůl, stavební suroviny, dřevo, zemní plyn), jeho průmysl (obráběcí stroje, přesná mechanika a optika, chemikálie, energetická zařízení) patří k nejvyspělejším na světě. Jeho příjmy plynou velkou měrou z finančních služeb a z obchodní činnosti.
Švýcarská konfederace je nejstarším spolkovým státem na světě, založena roku 1291. Rozloha státu je 41 295 km2, tato země má největší průměrnou nadmořskou výšku v Evropě (kolem 1300 m.n.m.), a je to kraj alpských štítů , posetý sněhovými masivy a množstvím evropských ledovců. Na dosti hornatém povrchu Švýcarska se podílejí Alpy 60 % plochy. Z celkové rozlohy Alp ( plocha 220 000 km2, délka 1200 km) patří Švýcarsku zhruba 13 %.
Vyrážíme z Prahy, dle navigace nám do cíle zbývá neskutečných 1056 km. Takže se těšíme na víc jak 10 hodin v autě. Cesta ubíhá celkem rychle, noční přejezd má své výhody i nevýhody. S rozedněním jsme ve Švýcarsku a začínáme si užívat neskutečné výhledy. Jsme unešení krajinou, přejíždíme nádherná horská sedla, kde je opravdu zručnost a opatrnost řidičů na místě.
Jistě jste také v dětství rádi hráli hru Čím bych chtěl být, kdybych nebyl člověkem? Znáte ty dívčí či chlapecké představy a sny. Ptákem, abych mohl létat. Medvědem, co může celou zimu spát. Nebo hadem, protože ten když jde, tak u toho leží.
Míjíme malebné vesničky a u jedné z nich, u Chateau – d´ Oex, uhýbáme z vytčené trasy a míříme asi 20 km na sever do Gruyéres (německy Greyerz). Nemůžeme si přece nechat ujít návštěvu prý nejmalebnější vesnice v Evropě. Že vám je název nějak povědomý? Není divu – stejně se jmenuje slavný sýr, který se zde vyrábí.
Malebně položený Spiez, lázeňské středisko a důležitý dopravní
uzel, leží na břehu jednoho z mnoha nádherných švýcarských jezer,
jezera Thuner See.
Nedělní odpoledne je zde skutečně prosycené až nepochopitelným
klidem. Plné jsou předzahrádky mnoha restaurací, všude v uličkách
i na molu jezera korzují lidé.
Městečko Brienz si našlo své místo u jezera Brienzer See. Nejprve
oceníme krásu jezera, i když právě se nad ním válí cáry mraků a
ranní mlhy, potom jdeme po hlavní ulici až k evangelickému kostelu,
jehož románská věž pamatuje 12. století.
Když jsme po příjezdu do města zastavili u nádraží hlavní
žel. trati, uviděli jsme na druhé straně silnice další nádraží ozubené
železnice.
Opouštíme pomalu se probouzející kemp a ujíždíme za naším dalším cílem. Tím má být dnes nejprve hora Titlis, na níž – jak praví turistický materiál – je nebe člověku nadosah. Nejprve najedeme na dálnici směr Luzern, město objedeme širokým obloukem a jižně od jezera Vierwaldstätter See zahneme do údolí Engelberg, v jehož závěru se kromě stejnojmenného městečka nachází i údolní stanice lanovky na vrchol Titlis.
Aarau leží na řece Aare, má prý krásné historické centrum, postavené ve stylu, jenž naznačuje, že na jeho architekturu mělo rozhodující vliv období, kdy toto území kontroloval Bern. Pro svou jednotnou výstavbu s řadou pozdně gotických a barokních domů je nazýváno „městem štítů.“
Dnes je Basilej živým, pulsujícím, moderním městem. Řeka Rýn ho rozděluje na Malou a Velkou Basilej, ta Velká je právě zmiňovaná Bezilia. Turistům nabízí nejen „materiální“ potravu, ale i potravu „duchovní.“ I když preferujeme tu druhou zmíněnou, určitě se nebudeme bránit ani té první.
Letošní léto nelze snad ani nazvat létem. Sice pár horkých dnů – a je pravda, že až příliš horkých, doslova tropických, s nimiž se v našich zeměpisných šířkách spíše nemáme setkávat – už bylo, ale tento extrém nedělá léto létem. Kvůli neustálé zimě a příliš častým srážkám náš odjezd neustále odkládáme. Jeďte si do Švýcarska, do alpské země, v nejistém počasí. Z těch hor pak mnoho neuvidíte. A my letos chceme spíše než kulturní památky poznávat přírodní krásy.
Sedněte si, zklidněte svůj činností vydrážděný tep, zavřete oči a představte si… Jiskřivě čistý a osvěžující vzduch objímající špičaté horské velikány, jejichž vrcholy se celý rok choulí v bílém kabátci sněhu. Zelené louky hýřící pestrobarevným kvítím, na nichž se s důstojností odpovídající hospodářskému významu popásají stáda krav, dávající svým majitelům výtečné mléko a lahodné maso. Roztomilé červené vláčky šinoucí si to pohádkově dokonalou horskou krajinou…
Začátek cesty je v městečku Kandersteg. Je tam i kempík, kde se dá za celkem normální ceny spát. Cesta vede k jezeru Oeschinensee a to buď pěšky nebo lanovkou. Vystoupáte až k jezeru, dáte odpočinek a vyrázíte ještě dál a ještě výše…
Další soutěžní článek ze soutěže s nakladatelstvím DharmaGaia o knihu Alfred Lansing: Endurance - neuvěřitelné putování Shackletonovy Královské transantarktické expedice
Autorka Ivana Filipová je pouze pilnou dopisovatelkou Cestovatel.cz, i když se to podle počtu článků nezdá. Proto se může účastnit našich soutěží.
Ten den nepřálo počasí a tak je fotka dost dramatická, obloha deštivá a zamračená. V mracích je zahalený nejvyšší masiv okolí a to Tierberg ( 3 447m), za to je dobře vidět jezírko Steinsee, má hustou hnědou barvu. Z mraků se na chvíli i krásně ukázal detail ledovcového splazu...
Rád by som priblížil športovo založeným vodičom smelé cesty kantónu Graubuenden, ktorý sa nachádza na juhovýchode Švajčiarska.
Reklama: