Šumava, Chodsko - Oblast

Láká vás přespat v divočině? Nebojíte se divoké zvěře, temných vřesovišť ani močálů? Je na čase vyrazit mimo civilizaci. Díky síti nouzových nocovišť můžete legálně přespat přímo v srdci šumavských lesů.

Pokud se někdy budete chtít odreagovat od starostí všedních dní, projít krásnou přírodou, nadýchat se čerstvého vzduchu a načerpat energii, určitě navštivte přírodní rezervaci Povydří. Tato oblast Vás nadchne ještě dříve, než překročíte první turistickou značku.

Zima na horách má mnoho podob. Od těch romanticky zasněžených, přes třeskutě mrazivé až po skoro jarní, sněhu téměř zbavené. Suverénně nejvíce zim jsme trávili na milované Šumavě, a přestože si člověk užil dost sněhových radovánek i v Krkonoších, Jeseníkách, Krušných Horách, přesto se ty nejkrásnější zimní zážitky pojí právě se Šumavou. V zimě nejvíce navštěvovanou, a pro nás téměř srdeční záležitostí, se stala zapadlá šumavská osada Horská Kvilda.

Rádi bychom Vás pozvali na cestu krátkou, ale o to zajímavější. Na cestu šumavským krajem do samotného srdce krásné Šumavy. Když dýchavičný motoráček opustí klatovské nádraží, obklopuje trať ještě stále rovinatý kraj a jen na obzoru o sobě dává vědět Šumava. Teprve, když kola motoráčku ustanou v pravidelném rytmu a zastaví se na nádraží v Nýrsku, dýchne na nás ta pravá Šumava.

Dnes se sem nešplháme za dalekými výhledy na okolní kopce, ani se nechceme podívat na údolí Vydry pěkně z nadhledu. Žene nás sem touha poznat okolí plavebního kanálu a místa, kde žili a dnes už většinou nežijí lidé. První místem k zastavení je bývalá osada, která vlastně dala jméno nedalekému plavebnímu kanálu.

Když tak sedím za volantem a nedočkavě, nevím už po kolikáté, vyhlížím důvěrně známý obrys šumavských pohraničních hor, přemítám nad tím, proč sem už dlouhé roky mířím v každé volné chvilce. Co mě sem tak táhne? Je to snad příroda, která byť těžce poznamenaná kůrovcovými kalamitami, zachovává si svůj nezaměnitelný půvab?

Již několikrát jsem četl o lidech, kteří tady, před desítkami let, za každého počasí přecházeli státní hranici. Snad každý z nich měl svou převaděčskou trasu, svůj kanál, z nichž většina měla své vlastní číslo v evidenci Státní bezpečnosti. Byla to celá řada mužů, kteří povětšinou pocházeli z oblasti Šumavy a již v předválečném období si přivydělávali nějaký ten peníz pašováním povětšinou sacharinu přes „zelenou“ hranici.

V letošním roce se poprvé otevírá hraniční přechod Poledník, který umožní přechod z Modravy do Buchenau, rovněž tak nejdiskutovanější přechod Modrý sloup, který povede turisty novou cestou přes Špičník a po hraně Luzenského údolí. Oba přechody jsou otevřeny od 15. července do 15. listopadu. Některá místa zůstanou však nepřístupná i letos. Zůstávají vyhrazena jen tetřevu hlušci.

Pokud čas od času organizujete s kamarády výjezdy do přírody, tak pro vás máme skvělé doporučení na to, jak vyplnit čas mezi večerní nevázanou zábavou. Druhý prodloužený víkend v květnu jsem se s partou dalších 16 lidí jela oddávat aktivnímu odpočinku na Šumavu.

Kdysi dávno, mezi roky 1290 až 1310, na pohádkově romantické zalesněné stráni uprostřed neprostupných hvozdů si dva oblíbení komorníci krále Karla IV. řekli, že právě zde nechají postavit vysokou obvodovou hradbu s cimbuřím. Nejdříve byla dřevěná a hrázděná. Až později zde začaly vznikat kamenné hradní paláce, nejprve jižní a potom severní. Oba paláce byly propojené hradbami. Hrad byl původně budován jako rodové sídlo pánů z Velhartic.

Dvě stě lidí za pět let postavilo v krajině Kašperských Hor v blízkosti horního toku řeky Otavy známou dominantu kraje, gotický hrad Kašperk. Hrad byl vystavěný z rozkazu Karla IV. k ostraze zemské hranice a ochraně obchodní stezky a zlatorudných dolů.

Dříve byl vrchol v hraničním pásmu nepřístupný, stejně jako oblast nedaleko ležícího Prášilského jezera. Poledník byl otevřen pro veřejnost v červenci 1998 po rozsáhlé rekonstrukci. Před tím, za komunistické éry, sloužil protivzdušné ochraně jako vojenský objekt s betonovou věží, kde bylo moderní odposlouchávací zařízení a byl ostře střežen a tajen. Armáda tento objekt opustila až po roce 1989.

Vydavatelství ZonerPress přineslo unikátní fotografickou publikaci Jiřího Tillera, zachycující přírodní kamenné sochy šumavského příhraničí od Slavonic/Fratres až po řeku Vydru a Bayerischer Wald. Kniha obsahuje 123 tajuplných fotografií, které textem doprovází PhDr. Luděk Jirásko, CSc. Na přiloženém mapovém CD je ukázáno přesné umístění těchto "soch přírody", cyklotrasy a turistické stezky česko-rakousko-německého příhraničí.

Jezdívala jsem na ni už jako malá holka a vesele a nespoutaně poskakovala z kamene na kámen. Byly hladké, bílé a horké, když se do nich opíralo slunce. Ráda jsem je hladila malýma buclatýma ručkama.