Itálie - Stát

Po návštěvě poloostrova Salento, mám Itálii zas o kousek raději. Oproti bláznivému severu či divoké Sicílii, je tu všechno mnohem klidnější, příjemnější a vlídnější. Jasně, značka STOP i tady znamená jen přibrzdi a rozhlédni se a gestikulace je stejně bohatá, jak jsme v Itálii zvyklí. Oblast poloostrova Salento toho nabízí fakt docela dost a je škoda, že pozornosti českých turistů trochu uniká.

Hlavní karnevalový program se odehrává na nejznámějším benátském náměstí Piazza San Marco a přilehlém nábřeží, kudy rovněž prochází tradiční masopustní průvod, který byste si při návštěvě karnevalu neměli nechat ujít. Ovšem karnevalem žije celé historické centrum města, je možné navštívit spoustu koncertů, divadelních a pouličních představení.

Na samotném nejvýchodnějším výběžku italské boty se rozléhá jadranským mořem omývaný poloostrov Gargáno. Na rozdíl od převážně rovinaté oblasti na sever od Gargána, tady začínají mořské pobřeží lemovat skaliska, jeskyně a zátoky. I přesto, že oblast bývá občas zachvácena požáry a v okolí se rozléhá zvuk vrtulníků, které se snaží zkrotit nebezpečné plameny z výšky, není čeho se bát.

Každý první zářijový týden ovládne Benátky Regata Storica. Tato slavnost je svátkem gondoliérů a nabízí úžasnou podívanou všem návštěvníkům Benátek. Historie slavnosti regat sahá až do roku 1315, kdy se údajně konala poprvé. Překrásně nazdobené plavidla a jejich posádky v různých kostýmech se předvádí svému publiku.

Začínám se bát, že se něco pokazilo. Náš šestičlenný tým se roztrhal po celé délce i šířce ledovce, výstup všem dává zabrat víc a víc a lano si leží spokojeně na dně Honzova batohu. Šťastni jsou ti, kteří mají alespoň teleskopické hůlky. Nešťastni zas ti, co se dostanou do místa, odkud není možné jít dál. Tam ani zpátky.

Hlavní centrum Benátek už máme prohlédnuté, tak proč si nevyjet na další z ostrůvků. Jako dopravní prostředek využijeme místní lodní autobus. Míjeli jsme nejen spoustu vodních taxi, hasičů na motorovém člunu nebo vodní ambulanci, ale také svatebčany, což byla opravdu zajímavá podívaná.

Když vstoupíte do Taorminy jednou ze dvou zdobených bran, opustíte rušné prostředí moderní Taorminy, abyste se ocitli v Taormině historické, paradoxně však ještě rušnější. Její název zní v mnoha řečech velmi podobně.Když se člověk nechá unášet davy lidí, proudících starobylými uličkami, v duchu přemýšlí nad tím, co sem vlastně lidi přivedlo. Čím bylo toto místo zajímavé pro Řeky, Římany?

V dopoledním oparu spíše tušíme než vidíme daleko vlevo sicilskou Etnu a před námi se otevírá pohled na náš dnešní cíl – ostrovy Filicudi a Alicudi. Čeká nás tříhodinová plavba na ostrovy, které jsou neprávem tak trochu stranou zájmu.

Liparské ostrovy jsou ostrovy u pobřeží Sicílie, a tak se doprava mezi nimi nemůže obejít bez lodí. Pojďme se nyní podívat na to, jakým způsobem se můžete mezi ostrovy Vulcano, Lipari, Salina, Filicudi, Alicudi, Panarea, Stromboli a samozřejmě přístavy Neapol a Milazzo na italské pevnině, dopravovat.

Návštěva Liparských ostrovů neznamená jen setkání se sopkami a s projevy jejich činnosti, ale i poznání zdejší přírody. Při toulkách po ostrovech člověk může pozorovat návrat rostlinstva a zvířectva do míst, kde po dlouhá staletí a tisíciletí vládl jen oheň a vulkanická činnost.

Vůně alchymie, horká vřídla, termální vody, přírodní sauny, estetická centra, síra, fumarole – horké páry a léčivá bahna – fango, které ozdraví tělo i ducha. Tak tohle všechno a mnohem více na Vás čeká na největším ostrově Neapolského zálivu. Vítejte na termálním ostrově ISCHIA!

Odjakživa, od samého vzniku planety Země, pulsuje její žhavě nitro rychlým pulsem. Tu s větší, tu s menší intenzitou tryská na zemský povrch nezkrotná energie ať už v podobě žhavé lávy, sirnatých par či „obyčejných“ horkých pramenů. Ačkoliv sopečná aktivita našeho věku je v porovnání s dávnou minulostí podstatně nižší, přesto jsou místa, kde můžeme pocítit žhavý dech matky Země i dnes.

Kdo z nás si v mládí nepředstavoval, jaké by to bylo být trosečníkem na nějakém ostrově. Kdo z nás si později, v už dospělém věku, nepřál na chvíli vypadnout z každodenního kolotoče a zmizet z civilizace někam, kde by se byť na chvilku zastavil čas a člověk by nemusel „hlídat“ hodinky, aby něco nezmeškal.

Sedíme na palubě malé výletní lodě a kolem nás ubíhají vody Tyrhénského moře. Mořské vlnky tiše šplouchají pod přídí, zatímco sluneční paprsky se odrážejí v lehce zčeřené mořské hladině.

Matka talianskych riek, rieka Pád, vydala v priebehu stáročí mnoho skvostov. Starobylých a jedinečných. K nim sa určite radí aj mesto Turín, metropola regiónu Piemont, prvé hlavné mesto zjednoteného Talianska.

Jen nerad jsem pohostinné Toskánsko opouštěl a jediné, co mne smutek alespoň trochu pomáhalo překonat, byl šplouchající obsah lahví v kufru. U skleničky dobrého Brunella jsem pak na Toskánsko vzpomínal ještě dlouho.

První dochovaný písemný záznam konkrétně se týkající masek pochází z roku 1268. Jedná se o dekret zakazující házení vejci na lidi v maskách, ale proč se tak dělo a musel být vydán, to nevím. Je možné, že to souvisí s jistými nemravnostmi, jimiž byl v minulosti benátský rej masek opředen až do jeho zákazu na konci Benátské republiky, ale kdo ví…

Řím je cílem mnoha turistů i poutníků. Stejně jako mnoho jiných i já jsem se do něj doslova zamilovala. Stal se pro mě něco jako vášní a ačkoliv jsem měla možnost navštívit ho zatím pouze jednou, zanechal ve mně naprosto nepopsatelné dojmy. Uchvacuje mě jeho minulost, architektura i život v něm. Je toho zkrátka tolik, ale slovy naprosto nepopsatelné.

Vodáci všech zemí…..střezte se (Radky a její party)! Zábavný příběh o jednom sjíždění naprosto stojaté vody. Článek přináší outdoorový obchod Scoutdoor.cz

Asi 200 m pod vrcholem Jôf di Montasio jsem se dostala za hranu úbočí a otevřel se mi nádherný výhled, pode mnou spadala příkrá stěna ústící do úzkého hlubokého údolíčka a díky bezmračné obloze bylo vidět v dálce se rýsujících několik hřebenů Alp. To jsem ovšem ještě nevěděla, co přijde... A přišlo!

Náměstí sv. Marka, patrona města, může být možná krásné, ale přes neskutečné davy turistů a holubů (za euro si můžete koupit krmení a nechat je po sobě lozit a trousit výkaly) ani není vidět.

Rozhodli jsme se, že si cestu vychutnáme hned od začátku, a šli jsme lesem vedle silničky. Poté, co jsem udělala i s batohem několik kotrmelců v drnech, jsme se vrátili na cestu.

Jsou také vzácná místa, kde čas snad neplyne vůbec, kde se čas zastavil. Místa, kde ztratíme vědomí střídání dne a noci, kde pět minut trvá stejně dlouho jako dvě hodiny, místa, kde historie, přítomnost a budoucnost nejsou oddělené, ale splývají v jedno, v prostou věčnost.

Vstup Itálie do války v roce 1915 byl příslibem brzkého ukončení války, ale změnil se v dlouhou a vyčerpávající zákopovou válku, která na rozdíl od západní fronty procházela po Alpských hřebenech mnohdy vyšších než 3000 m.

V současné době je velké množství původních vojenských postavení zpřístupněno pomocí zajištěných cest (něm. Klettersteig) a mnoho z nich je přeměněno ve volně přístupná muzea. Cesty jsou různé délky a obtížnosti, proto si zde každý může přijít na své.

V ulicích prochází skupinky lidí většinou v maskách, postupně potkávám skupinky rytířů, hokejový tým, mimozemšťany i Američany s vysokými barevnými klobouky. V krámcích prodávají nejrůznější masky ve všech velikostech. Od stánků s občerstvením se táhne vůně svařeného vína, samozřejmě nechybí ani pizza.

K večeru jsme došli na místo jako člověkem stvořené k odpočinku a k nabrání nových sil. Ve výšce necelých třech kilometrů nad mořem (a nebylo to ani na palubě ani u otroků v řetězech v podpalubí Boingu 747), uprostřed lávových (neobdělaných) polí kam jen oko dohlédne, stál domeček. A nebyl to obyčejný domeček, byla to seizmologická observatoř (alespoň kamarád, když mi mezi dveřmi dával rady na cestu, to tvrdil). Osobně jsem si představoval, že observatoř poznám podle kopule a také jsem to tak doposavad praktikoval (nevím, kdo mi tyhle nesmysly v dětství nakukal).

Minulý rok som navštívila ostrov Sicília a priľahlé vulkanické ostrovy Stromboli, Lipary, Panarea a Vulcano, ktoré sú roztrúsené v Thyrénskom mori. Pri ceste späť zo Sicílie, sme sa zastavili aj v Taliansku, v meste Siena. V rámci "free time" som si išla špeciálne pozrieť mimo hlavnú trasu aj zákutia tohto mesta, aby som bola dôkladne znalá pomerov. Túlala som sa kade tade, nesledujúc stále čas, veď odchod nášho autobusu bol stanovený až na šiestu hodinu večer a tak zaoberať sa problémom na obed koľko je hodín bola hlúposť. Ale stalo sa to, čo by som nikdy nečakala. Ako na potvoru mi práve v Siene moje ruské hodinky prestali "rabótať"...

Není nad klasiku i v cestování. I letos - již po čtvrté cestujeme vlakem do Itálie klasicky. To znamená osobním vlakem z České Třebové do Brna, Vindobonou z Brna do Vídně a Remusem z Vídně do Itálie. Neklasické na naší letošní cestě je jen to, že jedeme tři dvojice, dosud jsme jezdili pouze dvojice dvě. Cesta proběhne bez problémů, pro první den italského pobytu si každá dvojice vypracovala vlastní program. My vystoupíme v poněkud rozlámaném stavu v sedm hodin ráno ve Florencii a pokračujeme osobním vlakem, který zde nazývají Regionale, do Orvieta. Tam je první cíl naší cesty...

Na Sicílii jsem jel bez jakýchkoliv vědomostí o cestě na vrchol Etny. Před pár lety jsem četl něco o výstupu v knize Dopisy z moře od Petra Zemana, jenže jediné co jsem si zapamatoval byla možnost přespání ve staré observatoři. Cílem cesty proto nebylo stanoveno dobytí vrcholu, ale nenáročný výstup, čím výš, tím líp...

Celá výprava do italských Dolomitů, které jsem se zúčastnila, trvala 4 dny. Týkala se oblasti okolo Cortiny D' Ampezzo...