

Tbilisi je vybaveno zajímavým a pro našince velmi levným systémem městské hromadné dopravy. Především zde jezdí výborné metro. Vagóny ruské výroby jsou úplně stejné jako ty, které ještě před pár lety převažovaly i u nás v Praze, a pamětníky jistě zaujme fakt, že vstoupit do podzemky lze pouze skrze turnikety, které zdobily kdysi i naše metro.
Tušetie nás vítá s otevřenou náručí. Mladí manželé nás zvou do svého domku na čaj. Dozvídáme se, že paní je zde jediná lékařka a její manžel je agrotechnik a chová dvě desítky krav. Stejně jako většina lidí zde i oni mají druhý domek v nížině pod horami, kam odchází na zimu.
„Tenhle tanec je z Kacheti… a tenhle z Chevsureti…,“ náš známý, člen mladého divadelního souboru z Tbilisi, nám popisuje počínání svého kolegy, který se poté, co se zvedl od dlouhého stolu plného jídla, pustil bez varování do tance. Mužského sólového tance, jaký se tančí po celém severním Kavkaze.
Pokud se zeptáte, která horská oblast v Gruzii je nejkrásnější, dost pravděpodobně dostanete odpověď, že Svanetie. Svanové žijí sice již po staletí pod nadvládou Gruzie, ale jedná se o samostatný národ s vlastním jazykem. Naše expedice HUMI Outdoor Jižní Kavkaz se tam dostala maršrutou od nádraží v Zugdidi.
Po nějakých deseti dnech toulání se po kavkazských hřebenech a údolích přijela naše expedice HUMI Outdoor Jižní Kavkaz do hlavního města Gruzie, aby zde nechala spočinuti svá těla a zbavila je nánosu špíny.
Jakožto horolezečtí analfabeti byli jsme nalákáni vidinou netradičního dobrodružství a otestováním sil našich atrofujících svalů dolních končetin.
Dva studenti, jeden kameraman a stará Lada se vydali z Brna do Mongolska. Projeli Gruzii, Ázerbajdžán a Turkmenistán. Sledujte reportáž z cesty.
Reklama: