Afrika - Světadíl

Rozhodli jsme se projet celou Afriku vlastním autem od severu – Tunis, přes státy východního pobřeží dolů na nejjižnější místo Cape Agulhas v JAR. Protože celá trasa je cca 15 tisíc km přímo a se všemi zajížďkami a návštěvami zajímavých míst, se tachometr přetočí o možná i 35 tisíc km, k tomu nějaká prácička, odhadujeme celý pobyt na 5–7 měsíců. Možná i déle.

6.září 2009 vyráží pětice cestovatelů dvěma trabanty napříč Afrikou. S minimálním technickým zázemím hodlají urazit přes 20 000 kilometrů od severu k jihu a vzdát tak hold českým předválečným motonomádům.

Nepotřebujeme offroadový speciál, nemusíme mít na palubě satelitní navigaci ani satelitní telefon. Naopak. Je možné, že nedojedeme? Ano, je. Opravdové dobrodružství jde však najít jen tam, kde máte naději na neúspěch. A my hodláme ukázat, že když se chce, tak to jde. (Už podruhé.)

Máte-li pocit, že už vás Evropská unie nemůže ničím překvapit, že jste sedmadvacítku procestovali křížem krážem a napříště už chcete zamířit do exotických končin, ještě to s Unií nevzdávejte. Po dvanácti hodinách letu z Paříže, poté co přeletíte velkou část Afriky a minete Madagaskar, dosednete s obrovským Boeingem na provinční letiště Rolanda Garrose na ostrově Réunion.

Fotoreportáž Michaely Lorencové a Ondry Havelky nás přivádí do země Mali, země šamanů a voodoo.

Dokončení velmi poutavého vyprávění Michaely Lorencové a Ondry Havelky o putování mezi divokými domorodými kmeny v Africe.

…Zdejší šaman nás na okamžik zahlédl a nám bylo ihned jasné, že tím naše návštěva končí.
Nenávistně zlostný pohled a neuvěřitelná, nepopsatelná vnitřní síla nás sežehla od základů a hnala daleko pryč…