Ztracená říčka Ponávka

Vydal jsem se na podzimní toulky ke ztracené brněnské řece. Informační cedule stezky Okolím říčky Ponávky hrdě hlásá, že pramen je na úbočí kopce, na kterém stojí vranovský klášter. Při pohledu do mapy je jako Ponávka označován tok, který vniká spojením potoků nedaleko rybníčků Babí doly. Tam potok tekoucí podél silnice a hojně zásobovaný vranovskými kanalizacemi přibírá vody z pramenů rozptýlených v hlubokých údolích mezi Vranovem a Útěchovem a vydává se na cestu směrem do Lelekovic. Tam přibere ještě něco málo vody z rodinných domků a kolem zahrádkářské kolonie a odtéká směrem k Brnu.

Tady v lese vytváří četné meandry a rozlévá se v mokřinách malé říční nivy. Naštěstí podstatnou část splašků někdy od devadesátých let minulého století odvádí kanalizační sběrač a navíc říčka sama projevuje překvapivé samočistící schopnosti. Už a pár set metrů za Lelekovicemi se stává domovem chráněných obojživelníků a dokonce se tady prý objevili i raci a další živočichové citliví na čistotu vody. Asi na půli cesty již vyčištěná Ponávka napájí malou vodní nádrž, která tady kdysi vznikla náhodným zahrazením toku, přibírá vodu z potůčku tekoucího od České a vtéká do rybníčků nedaleko budovy bývalé vlakové zastávky Jehnice patřící k již zrušené staré trati směrem k Tišnovu. O Tišnovce tu před časem byl článek Věroše Kaplana

Regulovaným korytem pak teče Ponávka do Jehnic, protéká řečkovickým „Údolím Lachemy“, až spodním okrajem Zamilovaného hájku doteče ke královopolskému nádraží, kde zmizí v podzemí a Brno z větší části protéká v potrubí. Trasu původního toku dodnes připomínají místní jména, jako například teplárna Červený mlýn, ulice Rybníček, Příkop a Ponávka. Potok, jehož koryto bylo před nedávnem vyhloubeno v parku Lužánky, sice teče místy, kudy kdysi Ponávka protékala, ale jeho voda s ní nemá nic společného. Je napájen z vodovodní sítě a vodu v uzavřeném okruhu ženou čerpadla. Vody Ponávky se někde v průmyslových čtvrtích mezi Křenovou a Dornychem spojí se Svitavským náhonem, společně protečou „hnědou zónou“ města a u můstku spojujícího ulici Jeneweinovu s Komárovským nábřežím se s definitivní platností vlijí do Svratky.

Někdy stojí za to projít zdánlivě známá místa a objevit alespoň pro sebe něco nového. Pro ty, kterým se samostatně moc objevovat nechce, jsou v okolí Ponávky připraveny dvě naučné stezky. V okolí Lelekovic to je stezka Krajem říčky Ponávky. V Lelekovicích na návsi na ni volně navazuje Stezka zdraví, která vede z větší části podél staré Tišnovky a končí v Mokré Hoře. Dobrodružnější povahy mohou zaujmout v dnešní době pomalu mizící chátrající objekty starých továren, jejichž historie někdy sahá až do osmnáctého století. Samostatný průzkum podzemního toku moc nedoporučuju.