
Témata: Zámky a letohrádky, Středočeský kraj, Okolí Prahy
Mezi dálnicí D1 a městem Benešov se nalézá zámek, který se netyčí již z daleka do výše a neláká k návštěvě davy turistů. Pokud si ho však někdo z vás jako cíl svého výletu vybere, objeví místo, ze kterého bude dozajista odcházet pozpátku. A ještě ve zpětném zrcátku svého vozu bude do poslední chvíle hltat očima poslední pohledy.
Romantické duše zde naleznou přebohatou pastvu pro svá srdce a ti z vás, kteří jsou svým založením spíše realisty, se budou možná cítit trochu nesví. To z toho, jak se ve vás bude polehoučku otevírat do té doby neznámý prostor pro vnímání krásna. Zámek Jemniště má totiž kouzelnou moc, která vdechnuta do vtahující atmosféry, vás pohltí již na parkovišti před objektem. Jakmile na zámek poprvé pohlédnete, rezervujte si pro jistotu dostatek času, genus loci tohoto místa, vás totiž jen tak ze své malebné náruče nepustí.
Nejde pouze o básnický obrat. Vždyť zámek ke svým hostům vztahuje přívětivé dlaně v podobě nádherně zdobeného železného plotu s malou, ale půvabnou dvoukřídlou barokní bránou.
Jakmile překročíte její hranici, ocitnete se v prostředí
upraveného parku, který svými decentními rozměry na vás dýchne kouzlem
domova.
Na levém pilíři vstupní brány si povšimněte několika zvonků. Za
pozornost stojí zejména kombinace jejich označení. Dovolat se můžete na
firmu zajišťující catering, dále do svatební agentury a v neposlední
řadě si uvědomíte, že v prostorách zámku i dnes bydlí a žije
rodina Šternberků. Ale pojďme si udělat malý výlet do historie.
Zpráva o vsi jménem Jemniště pochází již z roku 1381. Tehdy
na jejím území stávala nevelká tvrz s vodním příkopem. Majitelem
byl jakýsi Beneš z Cimburka. Roku 1717 však panství koupil
František Adam z Trauttmansdorffu, původem ze staré štýrské rodiny.
A protože jeho potřebám staré sídlo již nepostačovalo, rozhodl se
postavit nedaleko od vsi zámek nový. Stavba započala roku 1724 a již
v říjnu 1725 byla dokončena natolik, že mohla být vysvěcena
zámecká kaple sv. Josefa. Autorem projektu byl slavný český architekt
František Maxmilián Kaňka.
Ačkoliv zámek roku 1754 až na zmíněnou kapli zcela vyhořel a
František Adam byl nucen ho obnovit, nedošlo od té doby k žádným
zásadním změnám jeho podoby. Máte tak možnost spatřit stavbu,
reprezentující architekturu vrcholného baroka.
Roku 1868 zakoupil od knížete Windisch-Graetze panství Zdeněk hrabě Šternberg, majitel nedalekého panství Český Šternberk (prapradědeček současného majitele). Ačkoliv byl zámek do roku 1943 v držení rodiny Mensdorff-Pouilly, do které se přivdala Terezie ze Šternberka, díky tomu, že neměli s manželem potomky, zdědil nárok na Jemniště jejich synovec, Jan Bosko Šternberg (* 1936). Do rukou Šternbegů se zámek s velkostatkem navrátil roku 1995. Současným majitelem Jemniště je jeho syn Jiří, který se svou rodinou obývá levé křídlo zámku.
Zámek je patrová stavba, jejíž průčelí je směrováno
k benešovské cestě a lipové aleji. Jistě vás zaujme elegantní štít
s balkonem, který jen umocňuje pozvání ke vstupu do jeho vnitřních
prostor. Přízemní budovy po stranách sloužily k hospodářským
účelům. Na hlavní zámeckou budovu se napojují téměř v pravém
úhlu a vytvářejí právě onen podmanivě malebný prostor předvstupního
parku, neboli čestného nádvoří. To je zdobeno benátskou kašnou,
zimostrázovými živými plůtky, sloupovitými zeravy a tisy.
Čím více se budete k průčelí zámku přibližovat, tím více
budete mít neodbytný dojem, že v jeho prostorách se právě odehrává
koncert. Ale není tomu tak. To jen z několika reproduktorů se pro
potěšení návštěvníků line krásná, klasická hudba. Budete-li mít
pocit, že jste se ocitli v době knížat, baronů či jiných šlechticů
a co nevidět k vám ze zámku vykročí sám kníže Šternberk, možná
nejste tak daleko od pravdy. Doby se samozřejmě nevracejí, ale zámecký pán
dost možná vše naaranžoval tak, aby se kadý, kdo jeho sídlo navštíví,
cítil alespoň na okamžik někým cenným, váženým a vřele vítaným.
Pokud by se vám zdálo, že jste se všech dojmů nasytili až po okraj, zdaleka jste nespatřili vše, co zámek nabízí. Kromě příjemně zařízené kavárny nalevo od vstupu do areálu zámku, vás ještě očekává krásná zámecká zahrada a děti jistě ocení něco na způsob malé zoologické zahrady. A myslím, že nejen děti. Je mi čtyřicet a nemohl jsem se odtrhnout od něžné srnky, která se lehce a zprvu bázlivě otírala o moji dlaň.
Jakmile se osvěžíte v prostorách zmíněné kavárny, velkými
dřevěnými vraty můžete vstoupit do zahrady. Vstupného nelitujte, bohatě
vám to vrátí v podobě nezapomenutelných zážitků.
Nejprve se zajděte podívat za zámek. Jeho zadní průčelí je totiž
obráceno do parku a za F. A. Trauttmansdorffa se jednalo o park
francouzský, pro který byly typické přísné geometrické linie,sochy a
fontány. Často byl využíván k pořádání zahradních slavností a
k témuž účelu byly vybudovány i dva zahradní pavilony.
Na přelomu 18. a 19. století byla barokní zahrada přeměněna
v romantický anglický park. Jedinou připomínkou někdejšího
francouzského parku je tak úprava čestného dvora a nově založený libosad
na pravé straně zámku.
A pak už můžete pustit své děti aby se pokochaly zvířaty,
která zde jsou umístěna. Dvá krásní papoušci kakadu molučtí, dva docela
malí klokánci, srnky, krásné hnědé kozy, které budou bojovat
s jemnými srnkami o vaši přízeň a mnohá další.
Zámek Jemniště je místem, kde můžete strávit i celý den. Záleží jen a jen na vaší vnímavosti a schopnosti rychle vstřebávat prožitky. Nemusíte spěchat, ale ať už zde prožijete hodinu, nebo celý den, až budete z těchto míst odjíždět, vždycky budete míst pocit, že to bylo málo. A to je jistě neklamnou známkou toho, že jste tu nebyli nadarmo.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky.