Jan Beneš Během pobytu na ostrově Tongatapu v Tonžském království (Kingdom of Tonga), který leží asi 4 hodiny letu severně od Nového Zélandu, jsme se seznámili s jedním místním rybářem. Nejednalo se o žádného velkého rybáře, ale spíše jen o jednoho místního obyvatele, který vlastnil malou loď a čas od času vyjel zkusit štěstí na moře. Na naše naléhání, které bylo samozřejmě podpořeno i finančním obnosem, jsme se domluvili, že jakmile bude vhodné počasí, tak společně vyrazíme na moře a pokusíme rybářské štěstí. Příznivé podmínky byly hned druhý den, takže nám nic nebránilo v našem plánu, vyzvedli jsme rybáře, jeho pomocníka a potřebné vybavení a jeli k lodi. Nutno zmínit, že pod pojmem „rybářské vybavení“ byly myšleny především prázdné skleněné lahve, na které byl navázán a následně navinut silon na konci zakončen samozřejmě zátěží a háčkem. Vzhledem k „rybářskému vybavení“ spočívalo rybaření v roztočení zátěže a háčku s návnadou s odhozením co nejdále od lodi, poté následovalo pozvolné namotávání silonu na lahev. Druhý a jednodušší způsob spočíval pouze v ponoření návnady ke dnu a čekání. Pak stačilo jen čekat, co se na připravenou návnadu chytne. Jako návnada se nejčastěji používají kousky malých sépií, které se dají sehnat prakticky v každém místním obchůdku.
První úlovky
K našemu překvapení jsme však nemuseli čekat nijak dlouho a už jsme z nehlubokého moře tahali rybu. V prvním případě se jednalo o velmi malého Snappera (ryba s velmi chutným masem, se kterou jsme se setkávali i při rybaření na Novém Zélandu), kterého jsme pustili nazpět. Druhá ryba již byla o dost větší, neměla však více jak 3 kg. Bohužel se však jednalo o neznámou a podle rybáře i jedovatou rybu. A protože nikdo z nás nechtěl riskovat a zkoušet zda je ryba jedlá či opravdu jedovatá, tak jsme ji pustili také zpět do oceánu.
Nutno říci, že v okamžiku kdy jsme rybu vytáhli z vody, tak to rybáře dosti znepokojilo a ihned začal zvýšeným hlasem upozorňovat na to, že tato ryba je jedovatá a ať mu ji v žádném případě nedáváme do jeho lodi. Náš výlet tedy začal hned dvěma „nezdary“, které nám však pouze ukázali, že v blízké laguně můžeme chytnout téměř cokoliv a s každým zaškubnutím o háček jsme byli v očekávání, co to bude tentokrát. Postupem času se změnilo proudění a po delší dobu jsme nic nechytli. To byl impuls pro změnu místa. Nastartovali jsme motor a popojeli asi o kilometr více směrem k otevřenému moři, kde jsme zakotvili poblíž většího korálového útesu. Zde nám však štěstí také moc nepřálo a krom pár menších „Snapperů“ jsme nechytli nic.
Úspěch jiných
O poznání více štěstí měl rybářův pomocník, který měl hned 3 slušné úlovky. První rybu, co vytáhl z vody, byla dle rybářových slov „rockfish“, která se zdržuje poblíž korálů. Jedná se spíše o menší rybu, která bývá pestře zbarvená (pravděpodobně aby splynula s barevným prostředím korálových útesů) a která má vzhledem ke svému tělu neúměrně velkou tlamu, která je opatřena silnými zuby.
Dalším úlovkem rybářova pomocníka byla tzv. „Leatherfish“. Tuto rybu se nám podařilo chytnout také ve vodách Marlborough sounds na Novém Zélandu. Je to ryba co nedorůstá větší velikosti, ale všeobecně je považována za pěknou rybu s kvalitním a dobrým masem.
Hned při dalším nahození se na rybářova pomocníka opět usmálo štěstí. Závaží s háčkem a návnadou ještě ani nekleslo ke dnu a už měl úlovek. Spodní proud odnesl návnadu asi na 20 metrů od lodi a při přitahování úlovku bylo již v dálce vidět, jak ryba čas od času vyskočí nad hladinu. Tentokrát to byl opravdu pěkný kousek. Nedověděli jsme se přesný název ryby, ale podle rybáře se jednalo o tzv. „frostfish“, což byla ryba s dlouhým válcovitým tělem a špičatou tlamou, která byla vyplněna opravdu ostrými a dlouhými zuby, nebezpečí skýtaly i její tvrdé a ostré ploutve. Vzdáleně se mohla podobat barakudě. Název „frostfish“ byl patrně odvozen od ledově namodralé a lesklé barvy kůže. Ryba byla asi jeden metr dlouhá a byla rozhodně nejlepším úlovkem dne. Bohužel však ne naším.
Setkání se žraloky
Asi po půl hodině, co se opět změnilo proudění a nikdo již nic nechytil, jsme se rozhodli zajet na otevřené moře, kde by šance na úlovek měla být vyšší. Na otevřeném moři jsme kromě dvou menším „Snapperů“ nechytli nic. Zato jsme však zažili další neobyčejný zážitek. V dálce asi 30 metrů od lodi jsme zahlédli pověstnou žraločí hřbetní ploutev, která vyčuhovala nad hladinu. Naše a rybářovi reakce byly naprosto odlišné. Já s kamarádem jsme se spíše zalekli a v obavách onu žraločí ploutev sledovali. Rybář reagoval úplně jinak, okamžitě navázal návnadu a nahazoval ji směrem před žraloka v naději, že jej chytne. Zajistil by si tak dostatek masa a peněz z prodeje na trhu. Ani jeden pokus však nevyšel a žraloka jsme nechytli. Po chvíli se objevila i druhá žraločí ploutev, která směřovala směrem k naší lodi. I na tento podnět reagoval rybář snahou o chycení žraloka, avšak opět neúspěšně. Pro nás to byl opravdu nezvyklý a velký zážitek, i když se nejednalo o lidožravé žraloky. I přes to, že jsme kromě jedovaté ryby a pár Snapperů nechytli nic, tak jsme výletu s domorodým rybářem ani v nejmenším nelitovali a velmi rádi bychom si jej ještě zopakovali.
