Španělsko

Tento článek je umístěn v archivu. Do archivu jsme při reorganizaci serveru umístili články, které obsahují neplatné informace, jsou staré a/nebo neaktuální.
Proto v tomto článku prosím neočekávejte přemíru použitelných informací.
Máte-li chuť článek aktualizovat, budeme vám vděčni. Spojte se prosím s redakcí.
--Redakce

Témata: Práce na cestách, Španělsko

Moje cesta do Španělska byla od první chvíle jen takový žert, který ale přerostl v ohromnou zkušenost. Nevěděl jsem o této zemi zhola nic. Jen pár věcí z televize a od přátel. Někdo cestoval stopem jiní vlakem či autobuse. Po své zkušenosti už jedině letecky protože trmácet se téměř čtyři dny autobusem je náročné i přes to že náš autobus jel prázdný.

Ale na začátek. Vzhledem k tomu že mám v této zemi kamarádku, která se tam vdala, byl můj cíl jasný. Nádherné městečko Ronda na jihu Španělska. Sehnat jízdenku v září je dost obtížné. Většina CK již končila svoji sezónu. Tím se lišily samozřejmě i ceny a místa nástupu a taky místo kam až se dostanu. Našla se kancelář, která jela asi dvěstě kilometrů pod Barcelonu. Zde přišel na řadu stop jehož pomocí jsem se dostal do Valencie. Dále až do Rondy mě dopravil vlak. Vlaky jezdí poměrně často a jsou o mnoho lepší než u nás. Jsou čisté málo hlučné a rychlé. Srovnal bych je s metrem v Praze až na to že ve Španělském vlaku má každý svoji místenku a sedadla jsou velmi pohodlná a mají spoustu možností nastavení. Pozor snad jen při přestupování a na Marokánské děti jejichž ruce jsou obratné tak že neucítíte když vám berou hodinky sebevíc utáhnuté na ruce - vlastní zkušenost. Musel jsem si obstarat nové. Nádraží jsou přehledná, ale nádražáci flegmatičtí. Jejich nejoblíbenější věta je „maňána”: zítra. Jízdenka je dražší než když jedete místním autobusem, ale ten vás nesveze kam potřebujete bez obtížného přesedání a s časovým zpožděním.

V Rondě mě přítelkyně pomohla s ubytováním. Pokud jedete jen jako turisté fungují zde různé hostály. Tedy něco jako hotel, ale velice levné a většinou se snídaní, sprchou a El. proudem. Můžete použít i stan ale pozor spousta pozemků jsou státní pastviny takže vás může překvapit různý dobytek. Co je kde za volnou zelenou plochu tak je uznáno za pastvinu. Je to zajímavý zákon. Jedete li za prací jako já je dobré umět anglicky, německy nebo Španělsky. Já uměl pouze čtyři věty, ale řeč je tak jednoduchá že po třech měsících umíte mluvit tak že si řeknete v obchodě třeba o žárovku. Řeč je snadná. Je potřeba jen naučit se slovíčka a skládání vět je podobné nebo spíš stejné jako u nás.

Práce se shání snadno. Stačí dojet do vyhlášených míst s plantážemi a tam na rozích domů jsou cedulky s druhem ovoce které se tam sklízí a pod nimi stojí někdo kdo registruje lidi. Zaměstnavatel dává většinou stravu a poskytne i teplou vodu, jen někteří nabízejí i ubytování. Já nevyužil tyto možnosti a hledal sám v odlehlých částech. Našel jsem plantáž s melouny a na ní i majitele. Asi jsem mu padl do oka a ihned sem začal melouny řezat. Já mu říkal Dědku a on mě Melón. Vařil skvěle a platil tak jako nikde jinde. Za den práce na poli, od osmi do osmnácti jsem si vydělal sedm tisíc pesetas tedy tisíc čtyřista korun. Měl jsem s sebou kytaru a díky ní jsem měl třeba i další dva tisíce. To z toho co mi do futrálu házeli ostatní turisti na pláži. Jen jsem musel dávat pozor na policii, která je dost ostrá. Není totiž dovoleno se předvádět nebo pracovat bez povolení. Povolení se ale získává jen velmi těžko. Poznal jsem Českou emigrantku bydlící v této zemi asi osmnáct let a stále toto povolení nemá. Španělé jsou neuvěřitelní byrokraté. Záleží hodně na finanční situaci a taky zda je manžel nebo manželka občan Španělska.

Země je nádherná ve vnitrozemí je spousta olivových hájů a zem je narudlá. Klasickou trávu neuvidíte. Je jen kolem vilek. Pobřeží jsou díky turistům velmi moderní a upravovaná. Je to nejrozvíjenější oblast. Města rostou jak z vody. Ve městě se zdá vše velmi na vysoké úrovni, ale vesnice jsou chudé a zdálo se že i trochu zaostalé. Snad každý druhý Španěl umí druhou řeč. Nejčastěji angličtinu. Téměř každá rodina má dvě auta a to díky tomu že je to země ohromná a za prací jezdí třeba i sto kilometrů denně.

Určitě se dá napsat o této kouzelné zemi spousta dalších věcí, ale kdo nezkusí neuvěří. Co na závěr. Já se měl dobře a zpět jsem letěl s Fischerem.

Před vaší cestou tedy dobře zvažte do které části jedete. Já byl na jihu asi sto km od Gibraltaru. Peníze rozhodně s sebou a to v takové výši aby jste se při nepřízni dostali zase domů. Pozor na pas, já s ním i spal. Určitě je dobré znát základní fráze a vědět kde hledat Českou ambasádu. Je dobré jet minimálně ve dvou a připravit se na vedra okolo třiceti pěti stupňů ve stínu. Mě cesta až do Rondy stála cca. dva a půl tisíce, ale cestoval jsem téměř pět dní. Letenka zpět s Fischerem (doporučuji, mají skvělý servis) čtyři tisíce z Malagy a v Praze jsem byl za tři hodiny. Nebrat zbytečné věci. Hodně toho koupíte v obchodech levněji než u nás. Jídlo je trochu dražší asi o pět až deset korun a elektronika zase levnější. Lidi jsou přátelští a rádi pomáhají. Pozor jen na Marokánce, obchodují s drogami a kradou. Znám jen jednoho co mě neobral. Seznámil jsem se asi s padesáti. Připravte se na noční život a hluk.

Přeji hodně krásných zážitků při poznávání této krásné země.

Současná karma článku: 15.81
Co je to karma a jak funguje?

Názory k článku