Milan Kylar Při cestách po Skotsku jsem v několika městských infocentrech nalezl prospekt, který nesl název Walk with Ghost. I při svých velice chatrných jazykových znalostech jsem pochopil, že jeho obsahem je popis míst ve městě (městečku), kde se odehrála nějaká tajemná událost, k níž se vztahuje pověst.
Při návštěvě Stirlingu mi počasí moc nepřálo a při cestě od „dálnice“ jsem zvlhnul trochu více, než bych si přál. Navíc jsem chtěl navštívit místní hrad, který už byl zavřený, a tak jsem přenocoval v „Backpackers“ hostelu (nějak jsem vyměkl). Když se počasí trochu srovnalo, vyrazil jsem do ulic. Stejný nápad dostalo i spoustu převážně mladých lidí, kteří se však spíše přemísťovali z „pubu“ do „pubu“. Já jsem chodil nočními mokrými ulicemi a fotil…
Když jsem přicházel k bráně starého vězení (Old Town Jail), uslyšel jsem ze dvora podivný hlasitý rozhovor, jenž místy přecházel v křik. Po zahlédnutí cedule Walk with the Ghost (další nápis byl tuším 3,50 L) jsem pochopil, že se jedná o noční procházku, při které průvodci lidem vyprávějí (čí spíše hrají) jednotlivé pověsti. Chvíli jsem se díval a poslouchal, ale téměř ničemu jsem nerozuměl (šlo ovšem o slušný herecký výkon). Zanedlouho jsem se potkal s dalším účastníkem tohoto představení na jednom z místních hřbitovů, ze kterého jsem fotil nasvícené budovy. Kluk ve věku kolem třinácti let v kostýmu z minulého století si nesl rakev připevněnou na zádech a s úsměvem mě zdravil, jako by se nic nedělo.
Na tuto noc „duchů“ jsem si přivezl i zvláštní památku. Po vyvolání fotek jsem našel na jedné z nich zvláštní efekt – fotka byla celá do červena. Asi práce nějakého místního ducha…
