Radim Vaňous
Psal se rok 2008, když jsme se 20. prosince vydali na Kralický Sněžník. Nebyl to ale jen tak ledajaký výstup. Já a pár mých přátel jsme měli na sobě pouze pravěké oblečení. Chtěli jsme otestovat, jestli vydrží i v kruté zimě, která tady na Kraličáku panuje.
Okolo 12:00 jsme dorazili autem na Dolní Moravu na parkoviště (695 m.n.m.). Vystoupili z auta a začali se oblékat do pravěkých šatů, z celé expedice se oblékli pouze čtyři lidé, ostatní ale šli s námi, aby mohli fotit a pečovat o nás v případě nezdaru. Musím podotknout, že všechny věci jsme si sami ručně ušili. Například místo ponožek jsme měli králičí kůže omotané onucemi a pevnost boty nahradily takové volné nazouváky vyrobené z tvrdé kraví kůže. Další části těla měl už každý zakryté individuálně. Mimo trenek jsme neměli na sobě nic, co by nezapadalo do období pravěku.
Po asi půl hodinovém usilovném oblékání jsme se konečně vydali na cestu. Hned z počátku se na nás s úsměvem a podivem dívalo několik kolemjdoucích, ale tuto reakci jsme čekali. Šli jsme lesní cestou po žluté. Já jsem se hned zpotil, protože mé kalhoty z králíka byli absolutně neprodyšné. Pravěk je hold pravěk, lepší vedro než zima!
Pár slov ke Kralickému Sněžníku
A teď pár slov ke Kralickému Sněžníku. Leží na hranici České republiky a Polska. Se svými 1424 m.n.m. je nejvyšším vrcholem stejnojmenného pohoří Kralický Sněžník. Přezdívá se mu Střecha Evropy. Je to díky tomu, že zde pramení tři řeky, jejichž voda odtéká do tří moří: Kladská Nisa do Baltského, Tichá orlice do Severního a Morava do Černého moře.
Cesta utíkala docela rychle, ačkoliv jsem se každým krokem posunul tak o deset centimetrů dozadu, protože pravěké boty nemají vzorek na podrážce. Ale pravěk není pohádka!!! I přes to jsem byl potěšen, protože jsem necítil žádnou zimu na chodidla.
Co nevidět jsme se asi po 7 km objevili na konci lesa, kde byl nádherný výhled do okolí. Chvilku jsme se kochali a pak šli zase dál. Míjeli jsme pramen již zmíněné řeky Moravy ve výšce 1380 m.n.m.
Proč zrovna slon???
Těsně pod vrcholem jsme narazili na symbol Kraličáku, slona. Stojí tu již 75 let. Zásluhu na něm má spolek mladých Němců, kteří zde konali své schůzky v první polovině 19. století. Proč zde ale postavili slona? Je to díky tomu, že počátečním místem jejich schůzek byl Ještěd, kde si začali říkat „Jescher“, později se stal jejich cílem Kralický Sněžník, ale chtěli si zachovat jméno. Všimli si, že když slon kýchá, vydává „ješšš“. Pojmenování jim zůstalo, ale odvozovali ho od kýchání slona. V roce 1932 postavil tento spolek na vrcholu žulovou plastiku slona a my jsme právě stáli u ní. Slon se nedal moc rozpoznat, byl celý zasněžený a zledovatělý po neustálém fičáku, který ho má na mušce. Ani my jsme zde nebyli ochuzeni o nějaký ten větřík. Párkrát jsme se vyfotografovali, aby nám doma věřili, že jsme tu byli a pokračovali dál.
A už jsme konečně na vrcholu
Okolo 16:00 jsme konečně dorazili na vrchol, tady foukalo úctyhodně. Můžu s jistotou říci, že veškeré moje pravěké oblečení obstálo výstup. Hlavně naše boty, od kterých jsem čekal nedostatky, ani v nejmenším nezradily. Možná jen to podkluzování jim ubíralo na dokonalosti, ale to časem vyřešíme.
Stejnou cestou jsme se vrátili i dolů k autu, protože se už začínalo stmívat a do noci jsme bloudit opravdu nechtěli. K autu jsme se dostali okolo 19:00, dolů to šlo o mnoho rychleji. Boty bez podrážky byly cestou nahoru nevýhodou, ale dolů nádherně klouzaly! V autě jsme už jen vzpomínali na to, jak jsme to Králičáku natřeli, a to dokonce v pouhopouhém pravěkém oblečení!!!
