Topí Pigula
Český název: Bledule jarní
Latinský název: Leucojum vernum
čeleď: amarylkovité (Amaryllidaceae)
Jedním ze symbolů jara jsou babičky postávající na nárožích a nabízející k prodeji sněženky a bledule. Byť tím porušují zákon (a to dokonce i v případě, že si je natrhaly na vlastní zahrádce) jsou bílé květy jasným důkazem, že jaro je tu. Občas dokonce vykoukne bledule zpod zbytků sněhu. Ostatně jak anglický název snowflake – sněhová vločka – naznačuje sněhobílou barvu a i možné sněžení během květu. Ostatně přesně to se stalo letošní jato, kdy bledule zmizely pod nenadálým sněhovým přídělem Květ (velmi vzácně dva květy) nese 10 – 30 cm vysoká lodyha. Právě počet květů je dobrým rozlišovacím znakem bledule jarní od bledule letní (Leucojum aestivalis), jejíž lodyha nese 3–7 květů. Ačkoli je celá rostlina jedovatá a při požití vyvolává zvracení a průjmy, otravy nebývají smrtelné. Prvním příznakem intoxikace je zvýšené slinění. Takže až se vám na něco budou sbíhat slinu, můžete říct, že „slintáte, jako byste snědli bleduli“. A když se vás někdo zeptá „proč bledule?“, máte po ruce zajímavou odpověď. Rostlina obsahuje celou plejádu toxinů, z nichž se v medicínské praxi mimo jiné ujal alkaloid galantamin. Bulharská medicína jej využívá při léčbě Alheimerovy a Parkinsonovy choroby, u nás je hydrobromid galantaminu používán mimo jiné při léčení svalových poruch. Tato látka byla původně izolovaná z příbuzné sněženky Galanthus woronowi a ve východní Evropě se k farmaceutickým účinkům používá od 60. let 20. století. Latinský název bledule jarní má původ v řečtině, kde „leukós“ znamená bílý a „ion“ fialka. Leckoho napadne leukémie ve spojitosti s bílými krvinkami. A má pravdu.
