Názory k článku: Pět slečen na cestě za studiem arabštiny IV. díl – Škola

Ráda bych doplnila vlastní pohled: Škola v Sýrii byla spíše tradičnějšího ražení, méně orientovaná na jednotlivého studenta, zaměřená na memorování, které je sice výborné, ale chce to delší dobu, aby si člověk zvyknul a aby si vybudovat schopnosti, které mu umožní z takového stylu výuky získat co nejvíce. Měsíc byl příliš málo, chtělo by to ty tři měsíce. Co se týče požadavků na domácí učení, nelze říci, že by jedna část z nás upřednostňovala (nesympatické) biflování nad knihou a druhá (sympatickou) konverzaci s místními lidmi. Při studiu jazyka je podle mých zkušeností nejúčinnější spojení intenzivního studia gramatiky a slovní zásoby (teorie) a konverzace s místními lidmi v místní kultuře. Pouhá konverzace znamená skvělé procvičení toho, co člověk už umí, ale jeho znalost se dál příliš nerozvine, respektive rozvíjí se mnohem pomaleji. U mě osobně šlo o upřímný zájem o Sýrii, její krásy, kulturu a její obyvatele, ale také o studium jazyka, kvůli kterému jsme se koneckonců na školu přihašovaly (jinak bychom prostě mohly jen cestovat nebo vegetovat v Damašku bez školy.) Konverzace a pobyty s našimi přáteli, s nimiž jsme trávily nejvíce času, se odehrávaly převážně v angličtině, takže měly spíše jiné cíle než rozvoj jazyka. Já jsem chodila denně pěšky přes staré město, kde jsem neměla nouzi o každodenní rozhovory, nakupovala, spřátelila se s paní domácí, setrvávala vlastně neustále v arabském jazykovém prostředí. Také holky, které byly začátečnice, se snažily jazyk uplatňovat (klobouk dolů za pokrok!), nicméně je logické, že začátečník musí u knihy ztrávit dobu delší než středně pokročilý, který už uplatňuje v konverzaci úroveň, co umí. Kdo má zájem o arabštinu a je v prvních ročnících jejího studia, doporučuji spíše institut v Tunisu, kde je vyuka vynikající a profesionální, méně politická a pro našince lépe absorbovatelná. V Sýrii zase bylo výhodou, že učitelé ve vyšších ročnících rotovali, člověk si tak zvykl na různé výslovnosti, písma a přístupy. Bohužel většina psala dost nečitelně, což je špatné, když účelem je předat nové slovo. V každém případě bylo zajímavé a obohacující zažít jiný styl výuky a přístup ke studentovi. Memorování (vět, textů, poezie…) je v arabštině výborná věc, i když se zdá nepopulární, ale velmi pomáhá.

Dobrý den Pavlo, chtěla bych Vás požádat o kontakt na školu v Tunisu a dále bych se chtěla zeptat zda zajišťují ubytování, nebo jak jste si ho sehnaly. Děkuji. Ka76ty (at) sez­nam.cz

Predne pred vsema zucastnenyma klobouk dolu a velka gratulace.

Jinak sice nejsem znalec arabstiny ale ja mam podobnou uchylku jako vy na spanelstinu a i kdyz se jedna o jazyk evropsky a to znamena kulturne blizky cestine, tak i u nej je memorovani skvela vec a pritom velmi nepopularni vec.

Clovek si do mozku ulozi slovni spojeni a gramatikalni jevy, ktere jinak vysvetleni nemaji a pak uz je jen vytahava instinktivne v okamziku kdy si muze dovolit konverzovat.

Znam hodne lidi kteri se spanelstinu ucili na ulici a domluvi se skvele, ale delaji chyby v zakladnich vecech a o jejich pravopisu se radeji nezminuju. Jde hodne o to, co clovek chce, jestli se chce naucit jazyk jako prostredek k domluvy a nebo chce studovat jeho hloubku, ktera mu pak otevre dvere i k daleko vetsimu pochopeni kultury a mysleni nativnich mluvcich…

Kazdopadne obe formy jsou obzvlast u kazdeho jazyka zavidenihodne . Tesim se na dalsi pokracovani a zdravim z Mexika. Tamara

Pokud má někdo zájem studovat arabštinu pro začátečníky v pondělí a středu od 19 do 20:30 hod. od 18. února, napište mi na monika.drazano­va (at) seznam­.cz.

Nenapsala jste ale kde…

Azerbajdžán se píše Ázerbájdžán, Pakistán se píše Pákistán.