Perla západního pobřeží

Stačí pár hodin, a San Francisco si zamiluje snad každý, ono má totiž na rozdíl od většiny ostatních amerických měst svůj svérázný šmrnc. A je toho k okukování vice než dost. Většina turistů asi začne tím, že si přivstaneme a pokud bude mít štěstí, uvidí, jak se z ranní mlhy vynoří majestátní Golden Gate Bridge. Most je ostatně jednou z největších atrakcí města, od svého postavení v roce 1937 úspěšně přežil všechna zemětřesení včetně toho posledního, které vážně poškodilo některé úseky konkurenčního, ale mnohem ošklivějšího mostu na druhé straně zálivu. Je již vice než 50 let starý, takže by měl právo vypadat jako unavený dědeček, ale jeho oranžový nátěr obnovovaný vlastně neustále, takže natírat jej je doživotní práce, jiskřivě odráží paprsky kalifornského slunce. Obrovité rozměry si nejlépe uvědomíme ve chvíli, kdy přijdeme až k němu a máme možnost si z blízka prohlédnout, jak silná jeho ocelová lana opravdu jsou.

Další atrakcí města je samozřejmě jeho tramvaj. Vzhledově sice připomíná pražské tramvaje z konce šedesátých let, takže kam s ní na dříve narozené Pražáky, ale Američané z možnosti přiskočit za jízdy (tramvaj se pohybuje rychlostí splašeného hlemýždě) hýkají nadšením. San Francisco je snad jediné americké velkoměsto postavené na strmém kopci. A protože Američané nemají rádi na silnicích a ulicích příliš zatáček, ulice San Francisca jsou většinou zvláštní. Jedním směrem vedou jako vrstevnice po kopci, druhým směrem pak vedou kolmo vzhůru, a právě tudy většinou jezdí slavná tramvaj. Je to vlastně něco jako horská zubačka, pohání ji lano či řetěz vedoucí pod kolejemi. Řidiče to občas nutí přeřadit, na což má uprostřed vozu podivnou páku připomínající přerostlé kleště. Nejen místní, ale i ostatní Američané jsou na tuto atrakci patřičně hrdí, a tak když před lety byly koleje i celý pohon v dezolátním stavu a město hodlalo tramvaj zrušit a koleje vytrhat, řada organizací po celé Americe demonstrovala za zachování této unikátní technické památky. Následovaly úspěšné sbírky a dnes rejdí tramvaj po městě jako v dobách největší slávy.

Na prohlídku je toho více než dost, kroky turistů zcela neomylně zamíří do přístavu, kde desítky rybích restaurací bojují o přízeň turisty. Přiznejme si ale, že přístav je povětšinou klasická turistická past. Nicméně si odsud můžeme si odsud vyjet na ostrov Alcatraz proslulý coby věznice, kde si své roky prožil i Al Capone.

“I lost my heart in San Francisco” tvrdí i u nás známá písnička, což si po pár prožitých dnes lze docela dobře představit, protože je zde opravdu krásně. Jako v celém pobřežním pásu Kalifornie, i zde dokáže příroda pravé divy, takže nádhernými květy obrůstá i patník u cesty, a tyto květy tvoří ten pravý rámec bělostným domům. Nad městem vlají vlajky dvacetitřídenní Kalifornské republiky s medvědem ve znaku, ze zahrad voní eukalypty a život se zdá na Kalifornii nečekaně málo uspěchaný. Pokud přejedeme most a vydáme se dál směrem k údolím proslulým kvalitním vínem, mineme celkem nepatrnou cedulku, upozorňující že právě tudy probíhá geologický zlom San Andreas, jehož pohyb právě před sto lety prakticky celé město zničil. Asi jsem nebyl sám, kterému maloučko zatrnulo. O zemětřesení sice není příliš radno v San Franciscu mluvit, ale geologové varují, že otázka není jestli ničivé zemětřesení přijde znovu, ale kdy přijde.

San Francisco je také asi nejlevicovějším a nejsvobodomys­lnějším městem současných Spojených států a internetová petice upozorňující konzervativní zbytek Ameriky, že v případě odtržení California Nuovo bude mít všechno dobré, od 95 procent vína až po 5 nejlepších univerzit, zatímco konzervativním státům zůstanou moskyti, tornáda, hurikány, 80 procent obézních a teleevangelisté, byla míněna jen částečně jako žert. Ostatně ve chvíli, kdy při nedávných prezidentských volbách získal Obama 200 hlasů, bylo rozhodnuto, neboť Kalifornia (s malou pomocí spřátelených států Oregon a Washington) prostě udělala svoji povinnost.