
Témata: Parky a zahrady, Praha
Dříve park u Písecké brány, Praha 6, Hradčany.
Výměra parku je 2,49 ha, nadmořská výška jednotná
236 metrů. Je to jeden z městských veřejných stále
přístupných parků. Písecká brána, dominanta parku byla postavena roku
1721 v době Karla VI. Celá dispozice parku se odvíjí od Písecké
brány a původních obvodových opěrných zdí.
Cesta vedoucí k bráně rozděluje park pomyslně na dvě části, východní a západní. Na západní straně parku je umístěn kámen s pamětními deskamidvou obětí z Pražského povstání roku 1945. V letech 2003 až 2006 došlo k rehabilitaci tohoto parku, zejména úpravy cest. V tomto parku jsou dochované topoly černé, platany javorolisté, topol bílý.
Park je v bezprostřední blízkosti zahrady Bílkovy vily. Ta se
nachází v Mickiewiczově ulici č.1, má výměru 845 metrů
čtverečních a leží v nadmořské výšce 230 až 233 metrů.
Tato zahrada je přístupná v rámci Galerie hlavního města Prahy,
která má právě tady rozsáhlou expozici sochařské tvorby Františka
Bílka(1872–1941). Tento významný secesní umělec, mystik, sochař,
architekt, autor užitého umění, grafik, ilustrátor a náboženský myslitel
byl hlavním představitelem symbolismu. Bílkova tvorba podle slov historiků
vyrůstala z náboženské výchovy a z osobní bolesti, způsobené
nepochopením jeho raných prací.
Bílkova vila patří k význačným stavbám, kterými bylo
v Praze završeno období secese. Je řešena v tzv. geometrickém
stylu secesní architektury, který chápal budovu především jako tektonický
organismus a nepoužíval již na fasádách rostlinný dekor ani lidské
figury, ale kladl důraz na silně stylizované symboly. Z dalších
výjimečností Bílkovy vily stojí za zmínku první fungující systém
teplovzdušného topení.
Bílkova vila vznikla podle vlastního návrhu sochaře roku 1912, zahrada
byla dobudována roku 1926 a její koncepce byla završena instalací
kamenného sousoší Komenský se loučí s vlastí.
Tento dům má plochou střechu a konkávní zaoblení, byl první
pražskou vyjímečnou stavbou tohoto druhu. I navržení zahrady bylo
dokonalým doplňkem stavby. Sám autor hovořil o své zahradě jako
o secesním náhrdelníku, který je položen na podušku. Zahrada kdysi
mívala kolem 50 stromů. Dodnes se jich však mnoho nedochovalo. Jsou zde
hlavně borovice černé a vpravo od sousoší javor babyka, mnoho květnatých
keřů a drobné afrikány.
Fotografie je v tomto období beze světla už velmi těžké pořídit, jsou pouze ilustrativní pro rámcovou představu. Uveřejňuji je spíše proto, že Bílkova vila bude uzavřena od října 2007 až do září 2009. Projde rekonstrukcí a po jejím znovuotevření zde vznikne Centrum Františka Bílka, které představí novou expozici a nabídne možnost soustředěného studia materiálů z jeho pozůstalosti. Po dva roky už tedy žádné další fotografie zahrady nepořídím a není tedy možno čekat na dobré světlo.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky.