administrator Zatímco se v Praze uvažovalo o možnosti nakupování jízdenek MHD smskou, v Paříži zaváděli Velib-službu, která umožňuje pohyb po městě téměř zdarma a na kole. V Paříži tak vyrostla poměrně hustá síť stanic s jízdními koly, která jsou k dispozici každému. Stačí jen zaplatit směšně nízký poplatek, který činí 1 euro na den, pak si vybrat nepoškozené a funkční kolo a vyrazit.
V listopadu jsem si udělala malé prázdniny a na týden do Paříže vyrazila. Jela jsem tam už asi po páté, a tak jsem se rozhodla poznat toto úžasné velkoměsto z trochu jiného pohledu-ze sedátka silničního kola.
V informačním centru pařížské radnice jsem obdržela mapku s vyznačenými stanicemi systému Velib a rovnou se vydala do akce. V samotném centru Paříže se nachází spousta stanic, a tak jsem si jednu vybrala s tím, že se nejdříve jen tak bezcílně projedu. K mému překvapení stanice nikdo neobsluhoval, vše tedy záleželo na mých chápacích schopnostech a dobré vůli automatu. K tomu, abyste si mohli půjčit kolo, je potřeba vlastnit platební kartu, protože každý účastník systému musí dát k dispozici 150 euro pro případ, že by kolo nevrátil. Dalším omezením je doba, po kterou kolo můžete mít vypůjčené. Je to 30 minut, což mi nejdříve připadalo jako dostatečně dlouhá doba-přece jsem si do Paříže nepřijela vylepšit fyzičku a trávit celé dny „v sedle“.
Dobu 30 minut jsem ihned poté přehodnotila, protože jezdit po pařížských třídách na kole není jako jezdit u nás v Krkonoších. V Paříži je poněkud rušněji, ale překonala jsem strach z toho, že mě nějaké to auto smete, a vyjela. Do kaslíku nad předním kolem jsem si samozřejmě připravila mapu. Projela jsem Champs-Élysées, přejela nad Seinou a zakotvila u Eiffelovky. Když už se blížila půlhodina mého času ke konci, nemohla jsem najít žádnou stanici, kde bych kolo mohla nechat. Trochu jsem znervózněla a pak konečně jednu našla. Radost ale ze mě rychle vyprchala, protože jsem sice našla stanici Velib, ale nebylo tam ani jedno místo, kde bych kolo mohla nechat, všechna byla obsazená. Tenhle problém ještě není vyřešen-ráno se lidé z obydlených oblastí přemísťují do svých prací, takže všechna kola ze stanic v obytných částech Paříže zmizí a ve stanicích u kanceláří naopak nenajdete ani jedno místo volné. Jediné, co vás může zachránit, je automat, který vám dá k dobru 15 minut a zobrazí nejbližší stanice s volnými místy. Druhá možnost je zaplatit pokutu, která je také není nijak vysoká a užít si další půlhodinu.
Jízda na kole po Paříži mi pomohla se v tomto velkém městě pořádně zorientovat, dokonce si pamatuju, kde je jednosměrka a kde ne. Na kole jsem se otrkala, a tak mi jenom přišlo legrační tam jezdit na kole na těch velkých silnicích plných nemírumilovných aut a na semaforu je všechny předjet a pak v klídku pokračovat dál.
Velib se stal hodně oblíbeným nejenom místním obyvatelstvem, ale také turisty. Navíc tento systém šetří životní prostředí a prospívá tělu (a snad i duchu). Pokud tedy budete mít cestu do Paříže, tak neváhejte, ušetříte na jízdném a kolo vám pomůže poznat Paříž takovou, jaká doopravdy je, i když jízda metrem stojí taky za to.
