Pavka
Cáry těžkých mraků a mlha vystupující z promočených lesů nás vítají, když vstáváme v uplakaném sobotním ránu v bavorské vesničce Schwangau. Čeká nás setkání hned se dvěma podobami rozporuplného panovníka Ludvíka II. Bavorského. Na zámku Hohenschwangau totiž prožil své mládí, zatímco na sousedním Neuschwansteinu působil již v roli vládce a panovníka. Právě tady je patrně možno nejlépe porozumět jeho myšlenkám a cílům. Pokusit se pochopit osobu, která byla svým okolím oslavována i odsuzována. Muže, jenž po celý život šokoval své okolí podivínským chováním a svérázným oblečením, který na konci svého života propadl šílenství, ale který také v pouhých 18 letech nastoupil na panovnický trůn.
{{reklama()}}
Hohenschwangau
V mlžném jitru se zastavujeme na zámku Hohenschwangau, tyčícím se přímo nad obcí. Objekt samotný má za sebou pohnutou historii. Od 12. století, ze kterého pochází první zmínka o hradu Schwanstein, byl toto sídlo několikrát zničen a znovu vybudováno. O jeho dnešní podobu se zasloužil císař Maxmilián II., jenž povolal v roce 1832, uměleckého architekta Domenica Quaglianiho k vybudování zámku v novogotickém slohu. Po architektově předčasné smrti celou stavbu dokončil mnichovský architekt Josef Ohlmüller. Nás však mnohem více než to, že je zámek vybaven ve stylu Beidermeiera, zajímá to, že zde své mládí prožil právě Ludvík II. Bavorský spolu se svou matkou Marií Bavorskou. Ta svého syna přežila o tři roky a na zámku Hohenschwangau také skonala.
Neuschwanstein – bavorská perla
Cesta na výše položený a známější zámek Neuschwanstein vede po lesní silničce, vinoucí se hustým lesem. Jako každý zámek je i tento turistickým lákadlem a tak jistě nepřekvapí obchůdky, které cestou k zámku míjíme. První pohled na zámek je ohromující. Jakoby až do nebes se strmě zvedají jeho stěny. Práce spojené s jeho výstavbou nebyly vůbec jednoduché. Trosky dvou středověkých hradů nechal bavorský panovník odstřelit a na vzniklé plošině, začali dělníci budovat jeho sen. Ludvík byl nyní vladařem a získal tím přístup k moci i penězům, čehož bohatě využíval. Přes veškeré vrtochy a zvláštnosti to byl panovník veskrze pokrokový, což se projevovalo i při stavbě tohoto sídla. Na jednu stranu se tu během stavby vystřídalo hned několik stavbyvedoucích, na druhou stranu je třeba zmínit to, že se tu používaly moderní konstrukce se železnými nosníky a palác ve své finální podobě byl vybaven ústředním topením! Ve vladařových komnatách nechyběl ani splachovací záchod či telefon!
Pohádkový zámek
Jakkoliv při pohledu zvenku působí stavba pohádkovým dojmem, uvnitř nás čeká doslova změť architektonických stylů. Maurské prvky se tu střídají s barokem i gotikou asi stejně rychle, jako počasí venku. Dešťové kapky občas pokropí zámecké věže, vítr přivane dešťové mraky, aby mezi nimi vzápětí vysvitlo slunko. A se stejnou rychlostí se kolem Vás střídají stavební i umělecké styly Většina architektů označuje za otřesný i trůnní sál v byzantském stylu. Jako kdyby se tu už projevoval vliv Ludvíkových záchvatů šílenství. Přesto však vzápětí nacházíme prostorný a dobře osvětlený Pěvecký sál. Snad fakt, že byl určen pro wágnerovská představení, přiměl vladaře k tomu, aby dal na dobré rady svých architektů. Co působí velmi atypicky, je malá napodobenina krápníkové jeskyně v sousedství Ludvíkovy ložnice.
Perla Bavorska
Od roku 1886 zde stojí stavba stejně tak zajímavá rozporuplná, jako její duchovní otec – Ludvík II. Bavorský. Snad nejkrásnější pohled na ni, se nabízí z můstku nad hlubokou soutěskou Pöllat, jen pár desítek metrů od zámeckých zdí. Právě odtud můžeme spatřit zhmotněný sen panovníka, který nám však i přes své osobní problémy, zanechal celou řadu děl, z nichž se budou moci těšit celé generace.
Sbohem, Ludvíku
A jak skončila životní pouť bavorského vladaře? Špatně! V posledních letech své vlády začal ztrácet i poslední zbytky smyslu pro realitu a věnoval se jen plánům na budování dalších zámků. Pověstným hřebíčkem do jeho rakve se stal příkaz ministrovi financí k prodeji Bavorského království a nákupu blíže nespecifikované země v tropické oblasti. To už bylo na bavorskou vládu opravdu moc. A tak byl Ludvík II. prohlášen nesvéprávným a 10. června 1886 zbaven trůnu. Pak už následovalo jen zatčení, smutná cesta na malý zámek Berg u Starnberského jezera, v jehož vodách 12. června 1886 nalezl Ludvík II. za dosud nevyjasněných okolností, i svou smrt. Smutný konec podivínského muže, který však po sobě zanechal mnoho zajímavého.
Cáry těžkých mraků a mlha vystupující z promočených lesů nás vítají, když vstáváme v uplakaném sobotním ránu v bavorské vesničce Schwangau. Čeká nás setkání hned se dvěma podobami rozporuplného panovníka Ludvíka II. Bavorského. Na zámku Hohenschwangau totiž prožil své mládí, zatímco na sousedním Neuschwansteinu působil již v roli vládce a panovníka. Právě tady je patrně možno nejlépe porozumět jeho myšlenkám a cílům. Pokusit se pochopit osobu, která byla svým okolím oslavována i odsuzována. Muže, jenž po celý život šokoval své okolí podivínským chováním a svérázným oblečením, který na konci svého života propadl šílenství, ale který také v pouhých 18 letech nastoupil na panovnický trůn.
{{reklama()}}
Hohenschwangau
V mlžném jitru se zastavujeme na zámku Hohenschwangau, tyčícím se přímo nad obcí. Objekt samotný má za sebou pohnutou historii. Od 12. století, ze kterého pochází první zmínka o hradu Schwanstein, byl toto sídlo několikrát zničen a znovu vybudováno. O jeho dnešní podobu se zasloužil císař Maxmilián II., jenž povolal v roce 1832, uměleckého architekta Domenica Quaglianiho k vybudování zámku v novogotickém slohu. Po architektově předčasné smrti celou stavbu dokončil mnichovský architekt Josef Ohlmüller. Nás však mnohem více než to, že je zámek vybaven ve stylu Beidermeiera, zajímá to, že zde své mládí prožil právě Ludvík II. Bavorský spolu se svou matkou Marií Bavorskou. Ta svého syna přežila o tři roky a na zámku Hohenschwangau také skonala.
Neuschwanstein – bavorská perla
Cesta na výše položený a známější zámek Neuschwanstein vede po lesní silničce, vinoucí se hustým lesem. Jako každý zámek je i tento turistickým lákadlem a tak jistě nepřekvapí obchůdky, které cestou k zámku míjíme. První pohled na zámek je ohromující. Jakoby až do nebes se strmě zvedají jeho stěny. Práce spojené s jeho výstavbou nebyly vůbec jednoduché. Trosky dvou středověkých hradů nechal bavorský panovník odstřelit a na vzniklé plošině, začali dělníci budovat jeho sen. Ludvík byl nyní vladařem a získal tím přístup k moci i penězům, čehož bohatě využíval. Přes veškeré vrtochy a zvláštnosti to byl panovník veskrze pokrokový, což se projevovalo i při stavbě tohoto sídla. Na jednu stranu se tu během stavby vystřídalo hned několik stavbyvedoucích, na druhou stranu je třeba zmínit to, že se tu používaly moderní konstrukce se železnými nosníky a palác ve své finální podobě byl vybaven ústředním topením! Ve vladařových komnatách nechyběl ani splachovací záchod či telefon!
Pohádkový zámek
Jakkoliv při pohledu zvenku působí stavba pohádkovým dojmem, uvnitř nás čeká doslova změť architektonických stylů. Maurské prvky se tu střídají s barokem i gotikou asi stejně rychle, jako počasí venku. Dešťové kapky občas pokropí zámecké věže, vítr přivane dešťové mraky, aby mezi nimi vzápětí vysvitlo slunko. A se stejnou rychlostí se kolem Vás střídají stavební i umělecké styly Většina architektů označuje za otřesný i trůnní sál v byzantském stylu. Jako kdyby se tu už projevoval vliv Ludvíkových záchvatů šílenství. Přesto však vzápětí nacházíme prostorný a dobře osvětlený Pěvecký sál. Snad fakt, že byl určen pro wágnerovská představení, přiměl vladaře k tomu, aby dal na dobré rady svých architektů. Co působí velmi atypicky, je malá napodobenina krápníkové jeskyně v sousedství Ludvíkovy ložnice.
Perla Bavorska
Od roku 1886 zde stojí stavba stejně tak zajímavá rozporuplná, jako její duchovní otec – Ludvík II. Bavorský. Snad nejkrásnější pohled na ni, se nabízí z můstku nad hlubokou soutěskou Pöllat, jen pár desítek metrů od zámeckých zdí. Právě odtud můžeme spatřit zhmotněný sen panovníka, který nám však i přes své osobní problémy, zanechal celou řadu děl, z nichž se budou moci těšit celé generace.
Sbohem, Ludvíku
A jak skončila životní pouť bavorského vladaře? Špatně! V posledních letech své vlády začal ztrácet i poslední zbytky smyslu pro realitu a věnoval se jen plánům na budování dalších zámků. Pověstným hřebíčkem do jeho rakve se stal příkaz ministrovi financí k prodeji Bavorského království a nákupu blíže nespecifikované země v tropické oblasti. To už bylo na bavorskou vládu opravdu moc. A tak byl Ludvík II. prohlášen nesvéprávným a 10. června 1886 zbaven trůnu. Pak už následovalo jen zatčení, smutná cesta na malý zámek Berg u Starnberského jezera, v jehož vodách 12. června 1886 nalezl Ludvík II. za dosud nevyjasněných okolností, i svou smrt. Smutný konec podivínského muže, který však po sobě zanechal mnoho zajímavého.
