Krátká cesta na Banát a pár inspirativních fotek

Témata: Hory a pohoří, Rumunsko

Vyrážím na cestu Pardubice – Praha – Bělehrad – srbsko –rumunská hranice – Rovensko, Banát, Rumunsko.

O cestě do Prahy a pak letu do Bělehradu není potřeba mluvit. Vše proběhlo v pohodě a za 1 h a 10 min jsem byl na „Nikola Tesla Belgrade International Airport“. Půjčuji si Opel Astra v Avisu a vyjíždím. Musím projet Bělehradem a pak na východ. Cesta probíhá v pohodě, jen s přibývajícími km od Bělehradu mizí značky,tak se musím orientovat bez nich. Bohužel je to zrádné a „kufruju“.
Potřebuji se dostat do Bela Crkva, ale jsem na druhé straně Dunaje a tam vede jen převoz, pouze jednou denně. Musím se tedy vrátit a po 60 km objížďce se dostávám na srbsko – rumunské hranice. Člověk za kterým tam jedu na mne už 3 hodiny chudák čeká na hranicích. Přijíždím k srbské straně přechodu a ptám se, kde zde můžu nechat auto, protože z půjčovny nesmí do jiné země. Je zde velké

odstavné parkoviště, kam by se poskládalo 5 až 8 nákladních vozů, ale místní celník je neúprosný. Tady nikde. Vraťte se do vesnice. Tam si nechte auto. Ptám se, proč to zde nemůžu nechat, když nikomu nepřekážím. Nezajímá ho to a říká pryč s tím. Hodně prší, jak se dostanu na zpět. No nic. Musím to nějak zkusit. Naštěstí u čtvrtého domu při příjezdu do vesnice vidím stát taxika. Vystupuji a jdu ho obhlédnout. Hned vystrkuje paní hlavu ze dveří a ptá se, co potřebuji. Domlouvám se s ní,že u nich nechám na 2 dny auto zaparkované a ještě mne její syn hodí na hranice a v pátek mne tam zas vyzvedne. Sice mne to stojí 800 DIN (cca 10 Euro), ale nevadí. Hlavně, že se suchý dostanu na 1 km vzdálenou hranici a auto snad přečká v pořádku. Paní mne zve dál než její syn přijede a zjišťuje odkud jsem a tak povídáme. Docela ji rozumím. Za chvíli přijíždí syn a vyrážíme. Na srbské straně hranice si s pasem hraji jen asi 5 min a stále vtipkují s mým taxikářem.

Na rumunské straně hranice je už situace zajímavější a čekám 20 min na vrácení pasu, abych se dostal do státu EU. Když se ptám v čem je problém,tak mi pán povídá, že zná jen zelené pasy a ne tyto fialové. Nevadí, překračujeme hranici a tam na mne už čekají – Franta a Vašek. Vyrážíme na 150 km cestu, která nám zabere 2 hodiny (nakonec 4 h). Prší jako z konve a my jedeme starou Dacií s pražskou SPZ a neprší na nás. Pánové jsou velice příjemní a tak povídáme celou cestu jen s malou zastávkou v Bozovici (místní větší vesnice,kde najdete i pár bankomatů, bister atd.). Jdeme na colu a 2 piva. Platíme cca za to všechno 9 lei (cca 3 eura). Poté pokračujeme dále.Zde mezi vesnicemi jsou vzdálenosti od 15 do 50 km. My jedeme posledních 14 km jen lesní a polní cestou. Dostávám k ubytování přímo celou chalupu. Čeká zde na nás jídlo – polévka, klobásky, smažené maso. Pán po jídle odchází a já jdu spát do peřin s velikou duchnou.

Ráno se probouzím a při prvním výhledu je jasné,že během 5 minut budu běhat s foťákem a fotit, jak zběsilý. Nádherné kopce, příroda, mlžný opar na údolím,kde protéká Dunaj. Po vesnici volně běhající prasata, slepice, kočky, spousta psů a i koně, lidé zdravící v češtině. Pohoda a klid na Vás kouká ze všech směrů. K snídani dostávám domácí párky, vajíčka a lipový domácí čaj s medem. Kuchyně a jídelna v jednom je situována v malém domečku. Vlastní bydlení je přes dvůr. Vítá mne hostitele otec a manželka. Z hostitelem se vydáváme zase do Bozovici, kdy v místní hospodě dojednáváme vše potřebné. Poté si dáváme oběd. K jídlu je tradiční polévka s knedlíčky s mletého masa a zahuštěná smetana. K druhému jídlu máme vepřové a hranolky, tak to už není tak zvláštní. S pány je vše dojednáno a zkouším zjišťovat,zda se mi podaří změnit let a ubytování v hotelu. Ještě procházíme vesnici, akorát končí škola. Pánové mi říkají, že tady mají 12ti-letky.

Je to taková středisková vesnice, tak je v ní docela ruch. Vše se mi podaří změnit a tak se domlouvám, že sjedeme do Rovenska pro mé zavazadla a vyrazíme na hranice. Jen jinou cestou. Při Dunaji. V Rovensku si beru jen věci a vyjíždíme jinou cestou přes Novou Moldavu. Cesta z Rovenska je prvních 18 km i na tuto stranu jen prašná cesta s kameny. A dokonce jedeme chvíli i korytem řeky a nebo cestou, kde se bojím, že zapadneme. Ale naštěstí projíždíme a pokračujeme dále při Dunaji. Spousta rybářů při řece parkují hned u silnice. Někteří mají i stany a budou přespávat. Zastavujeme se v Nové Moldavě, kde Franta kupuje dceři sukni.. Za chvíli jsme na hranicích. Ještě poslední kafe, rozloučení a upřesnění dalších postupů. Hranice překonávám v pohodě a zbytek k autu docházím pěšky.

Opouštím tedy Rumunsko a oblast Banátu, kam vím,že se brzy vrátím a na déle. Je to nádherná oblast zatím pořádně neobjevená s neuvěřitelně vřelými a upřímnými lidmi. Auto nacházím v pořádku. Srb si vezme ještě nějaké eura navíc (prostě se bohužel snaží jen vydělat) a já vyrážím na Bělehrad. Za 1 h a 40 min jsem až v hotelu. Večer vyrážím ještě do centra. Všude plno lidí. Sedám na zahrádku a dávám si lososa a místní Jelen pivo. Je pátek ráno a já po snídani vyrážím s předstihem na letiště,abych vrátil auto a nechal si vystavit novou letenku. Protože v Bělehradě ještě nezvládají akceptovat elektronické. Bohužel zjišťuji, že kancelář ČSA otevírá až 45 min před odletem. Tak musím autem zpět do centra do pobočky čsa ve městě. Naštěstí je tady napsaná adresa a naštěstí jsem ještě nevrátil auto. Kancelář ČSA nalezena a jedu zpět na letiště. S menším zpožděním při odbavení a nákupy mistních slivovic mířím k letadlu. Let probíhá normálně a za hodinu 15 přistávám v Praze.

Krátká cesta končí, ale těším se na návrat.

Současná karma článku: 18.63
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k článku

Banát	Banát
Banát	Banát
Banát	Banát
Fotogalerie k článku Krátká cesta na Banát a pár inspirativních fotek Zobrazit všechny obrázky — celkem 14 obrázků

Názory k článku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky.