Názory k článku: Když se řekne Zlín

Tohle souměstí (Zlín-Malenovice-Otorkovice) určitě stojí za návštěvu. Velmi specifická architektura je někde velmi citlivě rekonsturována na dnešní standardy, jinde naopak znásilněna do podoby nespočetných „garážových“ firem a firmiček. Zvlášte v areálu Baťových závodů / Svitu je pro technického historika dostatek materiálu.

Rozhodně zajímavá je koexistence železniční trati přímo v centru města, kdy při procházce upraveným parkem narazíte na koleje po kterých se za okamžik prožene nákladní vlak. Přechody a přejezdy jsou zásadně bez PZZ nebo pouze s PZS – přesto nedochází ke kolizím.

Velmi specifický je životní rytmus města. Ve všední den končí život v 21:00. Po této hodině budete jen obtížně hledat otevřený obchod (mimo Tesca) nebo restauraci (dokonce i McDonald's zde zavírá v devět !). Vyjímku z tohoto systému přináší páteční a sobotní večery, kdy ve vedlejších ulicích centra města (neplést s „Centro Zlín“ – to je hrozen obchodů uprostřed polí mezi Zlínem a Otrokovicemi) najdete desítky kavárniček, vináren, klubů a podobně. Za vyzkoušení stojí i Integrovaný Dopravní Systém, zahrnující (oficiálně) autobusy, trolejbusy a vlaky. Ceny jízdenek jsou rozumné, pro delší pobyty se nabízí vícedenní jízdenky za výborné ceny. Zde ovšem pozor (viz. dále). Překvapením pro návštevníka jsou intervaly spojů, které se o prázdninách pohybují kolem 20 až 30 minut. Na většinu destinací ve městě je tedy rychlejší dojít pěšky, než čekat na MHD. Čekání se někdy může i protáhnout, protože dodržování jízdního řádu není obvyklé a spoj někdy i přijede v čase –2 minuty. Pro cesty mezi Zlínem a Otrokovicemi se nabízí trolejbusová linka (hnned 3), která má ale mimo špičky dost dlouhé intervaly a samotná doba cesty je velká. Toho využívají i čilí revizoři (přítomní asi výhradně na těchto linkách) a ochotně pokutují turisty s jízdenkami na 20 minut. Oblíbený je i trik revizora, který pasažéra zkontroluje a následně u něj s hodinkami čeká dokud mu jízdenka nevyprší (že celou dobu stojí trolejbus v koloně nikoho nezajímá). Velmi nepříjemné překvapení pak čeká návštěvníky, kteří si v dobré víře v IDS zakoupí tzv. „celosíťovou“ jízdenku vícedenní. Ačkoliv je železniční trať Zlín-Otrokovice oficiálně do IDS zařazena, a pro uvedenou trasu je i mnohem vhodnější (doba jízdy mnohdy 1/2 oproti trolejbusu), cestovatele záhy zchladí průvodčí ČD, který neuzná tuto „celosíťovou“ jízdenku za platný doklad. Z nepochopitelného důvodu totiž tyto jízdenky na „integrované“ trati naplatí.

Místní obyvatelstvo je vcelku přátelské, občas ne úplně dobře reaguje na pražský přízvuk. Jako příklad bych uvedl dotaz na pracovnici McDonalda, proč zavírá v 21 hodin, když večer teprve začíná. Odpověd „To tak možná v Praze“ vysvětlila vše.