Názor: cesta z Turecka do Sýrie

Ahojte Lindo a Pavli a všichni čtenáři. Zcela se připojuji ke kritice společnosti Jet. Myslím, že jsem nikdy nezažila neobyčejnější cestu autobusem. Jak jste se už dočetli, jsem to já, kdo sdílel během cesty sedadlo s malým chlapečkem (mohlo mu být tak 8 let). Nutno říci, že jeho maminka seděla přede mnou, babička vedle mě a klučina putoval mezi mnou a babičkou (jelikož ale byla babička větších proporcí, moc se jí na klín nevešel…), tato situace svojí povahou způsobila to, že jsme s chlapcovou maminkou navázali kontakt a byla to právě jeho maminka, která nám v Antákii pomohla zorientovat se v situaci a také nám ji pomohla vyřešit. Tato rodina totiž také řešila problém dopravy do Sýrie. Takže po takové mezilidské výpomoci se člověk nemohl zlobit na onoho chlapečka, který si cestu užíval asi v takovém pohodlí jako já… Ještě se zmíním o zpáteční cestě, kterou jsem absolvovala asi o dva týdny později než holky. V Damašku jsme si koupili týden před odjezdem lístky na bus (já a můj přítel). Když jsme v den odjezdu dojeli na autobusové nádraží, zašel přítel do kanceláře zeptat se na odjezd. K našemu překvapení nám úředník a poté i ředitel tvrdili, že v Antakii se pohybuje turecká armáda a není možné se tam dostat, že tam prostě autobusy nejezdí a nepojedou tam třeba několik dní. Poradil nám jet do centrálního Turecka a pak do Istanbulu. Ale znáte to, v kapse jen pár drobných na záchodky (rozhodně ne na novou jízdenku), nehledě na časovou návaznost autobusu z Istanbulu do Sofie. Po hodině se situace „změnila“ a nakonec jsme odjeli autobusem do Antakie. Tam jsme ale 14 hodin čekali s dalšími cestujícími na nejbližší volná místa v autobuse do Istanbulu – jednoduše nám autobusová společnost neudělala navazující rezervaci. Pravdou také je, že Turci běžně nehovoří anglicky, proto byl někdy pro nás problém komunikovat s nimi. Na druhou stranu, ani jedna z nás pěti neměla žádné znalosti turecké kultury a tedy i proto jsme jim někdy nerozuměli. Já osobně jsem s nimi žádné nedorozumění nezažila, při zpáteční cestě jsme dokonce dostávali pravidelný přísun sušenek a džusu od tureckých spolucestující…