Názor: Je to mnohem prostší

Co říci k článku.Hezky se čte,ovšem jen člověku,který tuto oblast nezná.Od začátku je zde řada faktografických i jiných omylů,doufám,že hlavně kvůli zkrácení příspěvku.Za prvé nic není tak složité jak se zdá.Do údolí Oma se jezdí zcela běžně,snad jen kmeny Mursi a Karo jsou v období dešťů méně dostupné.Do Jinky jezdí běžná autobusová linka z hlavního města,je zde i malé letiště.Z Konsa jít pěšky až do údolí Oma znamená ujít bratru 150 km.Prvním kmenem nemohou být Hamarové,ale Tsamaiové(Bézi Shalo-vážený člen kmene v oblasti Luqa je mým přítelem),kteří sousedí s Konsy u řeky Woito.Arbore nežijí u Oma,ale u jezera Chew Bahr.Mursi nežijí v džungli,ale v savaně v národním parku Mago.Dasanech jsem v Jince nikdy neviděl,Tsamaiové sem ale jezdí,stejně tak občas Mursi.Tato část Etiopie je skutečně velmi zajímavá,ale vcelku lehce dostupná,o čemž svědčí neustálá přítomná turistů.Cestovní kanceláře z Addis Abeby sem pořádají týdenní zájezdy. Pokud ještě existuje v Etiopii oblast,kam skutečně turisté běžně nejezdí je to jihozápad za městem Mizan Teferi,pralesy ve střední části bývalé provincie Kaffa,údolí řeky Diddesa,oblasti na jih od Gambelly,Assosa a okolí.Najít ale v Etiopii oblast,kde „neviděli bělocha“ je myslím nemožné.Já jsem našel takové vesnice pouze v močálovité savaně jižně od Gambelly.Tam šly mé světlé a rovné vlasy opravdu z „ruky do ruky“.Knihu jsem si ale koupil a fotky jsou opravdu pěkné.Co se týče obsahu,beru to tak,že kniha má být čtivá a skutečnost bez přikrášlení by byla asi dost obyčejná a nudná.Ono i s těmi žebráky,prosti­tutkami na každém rohu a agresivními domorodci je to trochu jinak. Vláďa Trailin – v Etiopii s přestávkami pobývám od roku 1992 a troufám si říct,že ji znám lépe než Česko.