Názor: Srbská železnice

Ahoj, četla jsem si, jak jste cestovali vlakem do Bělehradu. Jen jsem souhlasně pokyvovala a usmívala se. Přece jen s odstupem času se všechny děsné příhody zdají humorné. Přesně vím, co znamená, když člověk v pozdních večerních hodinách nastupuje do vlaku s nadějí odpočinku po již absolvovaných kilometrech ten den. . . a nečeká ho nic jinýho než několik hodin, strávených ve stoje v uličce. Sednout se dalo jedině na karimatku, ale i tu jsem dost litovala vzhledem k nevábné podlaze. Lidi chodili sem a tam, jako kdyby snad hledali ztracené příbuzné po kupéčkách. Všechny rodinky seděli nebo leželi (a dost často přes 2 sedadla) v kupé a koukali, jak usínáme ve stoje. A jiní otevírali a zavírali okýnka na chodbičce, protože kuřáci chodili kouřit střídavě. To bylo asi nejhorší. . . nikotinový smrad a zima. Jo jo, ale jela bych hned znovu . Stálo to za to !!