Tomáš Peterka
Kdo jsem a čím se přibližně živím
Zrovna sídlím v Praze. Pracuji, jím a spím, běhám a jezdím. Živím se poctivě, nejčastěji chlebem.
- Profil na Google+: Tomáš Peterka
Jak jsem se k cestování dostal
K cestování jsem se dostal postupně, přes Foglara, skauty, první nesmělé výlety vlakem na Slovensko, další nesmělé výlety dál po Evropě a přes knihu Bohuslava Šnajdra „Tulákem po všech polednících“. Cestování je droga, čím víc toho člověk dostává, tím víc toho potřebuje. No a čím dál jezdí, tím dál jezdí.
Moje zatím největší cesta
Mojí největší cestou je rozhodně půlroční zevlování v Jižní Americe. Sebral jsem tehdá odvahu vyrazit na tak dlouho sám a jsem moc rád, že jsem tak udělal. Celá cesta se neskutečně vydařila.
Moje další parádní cesty
Všechny. Úplně. Rád s očima dokořán pozoruju svět.
Způsob dopravy, který doma nepoužívám a jídlo, který doma nejím
No ještě jsem nejel s ČSAD po prašné silnici nad hlubokým srázem, s rozdováděným řidičem žvýkající koku… Ale možná mám jen smůlu (nebo štěstí) na spoje. A oblíbené cestovní jídlo? Všechny ty podivnosti prodávané na ulících, které dobře voní, ale občas trochu proženou.
Moje další záliby
Když necestuji, nebo se nepotloukám venku, tak je to rozhodně Internet a vše, co se tam děje.
Projekty, na kterých pracuji
Turisti se baví na salaši s bačou:
„Tak co, bačo, jak se mají ovce?“
„No, černé dobře.“
„A co bílé?“
„No bílé taky dobře.“
„A zdravé jsou, bačo?“
„No černé jsou zdravé.“
„A co bílé?“
„No bílé jsou taky zdravé.“
„A dojí dobře, bačo?“
„No černé dojí, dojí dobře.“
„A co bílé?“
„Ale aj bílé dojí dobře.“
„Bačo, a proč je pořád dělíš na černé a na
bílé?“
„No černé jsou přece moje.“
„A co bílé, bačo?“
„No ty jsou taky moje…“