
Uz jsme zdolali sopky, prekonali horske velikany, brodili reky i ricky,
svezli se gruzaviky, targovymi parachody, poezdy, zkrotili mongolsky ladene
losadi, prelstili kalmary i vselijake jinaci morske potvory a ted si jeste
navic protrenovali partie zadovych svalu a chopili se rukou spolecnou vesel.
Byl to nejprve takovy napad, kdyz nam nenapadne nase kolena svym
ustavicnym loupanim , vrzanim a neustalou bolesti davaly najevo ,ze uz toho
courani po svych bylo dost, pronajmout si lodku. Na brehu jezera Teleckoe
(hloubka 325 m, delka cca 70 km- maly Bajkal) v republice Altai
jsme nejprve vyhledli pekne stavenou laminatku v narodnich barvach a po te
se dohodli s jejim majitelem na pronajmu 100/den. Tri dny na jeden konec,
tam si den pohovime a pak se courakem vydame nazpet, rikal jsem si, kdyz jsem
usedl do naseho korabu. V tom se nebe zatahlo a vylilo nam za krk asi tak
kbelik vody…vesluji rychle bych se zahral, prvni den padlo
20 km…Jenomze prselo a prselo. Zustavame tedy zmokle sedet na oblazky
posete plazi a cekame na lepsi pocas. Treti den mraky odtahly obtezovat nekam
jinam, urychlene nasedame. Prvni drama nastalo u mzsu Kuvan. Skalnaty
vybezek si za sebou neradsky schovaval ohromne vlny a my niceho netuse si klidne
vpluli do toho pekla, lod se rozhoupala jako na Matejske pouti a voda se drala
pres boky do naseho Titanicu. Dvacet minut trval souboj. Zvitezili jsme a po te
uz behem pristiho dne dopluli na konec jezera. Pak jsme se suchozemsky vydali
podivat se na cetne vodopady, v okoli jich bylo opravdu prehrsel. Spojili
jsme prohlidku s moznym dokoupenim zasob chleba a ovoce v nedaleke
altajske vesnicky Balyksa… Obtezovani mistnimi opilci utikame
i kontrabandem do hor, pojist a pokochat se padajici vodou..prohlidka se
vsak podobala drsnemu vzstupu- nazval jsem to veverka na vodopadech, neb nebylo
cesty, jen skalnate svahy porostle trnitymi krovicky. Cesta zpet: chteje usetrit
sil stavime stezen a plachtu. Vitr duje tak, ze uprostred jezera plachta se trha
se steznem , potapi se do vody a hrozi obracenim lodi. Sarka podobna drsnym
morskym vlkum s nozem v zubek vysplhala a stezen odrizla a tak
zachranila nase drahe veci a bidne zivoty.Jeste jsme se nechali za 70 rublu
ohromit vodopadem KORBU a pristi den se celi promokli opet vratili na zacatek
jezera. Ted uz nas ceka jen cesta domu.