nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Vánoce na rozbouřeném oceánu

Vánoce,vánoce přicházejí…

U nás doma asi padá sníh a začínají přípravy s oslavou Vánoc. Pro nás to budou smutné dny a noci, plné vzpomínání. Dejmani z údržby se teple oblékají a lezou do chladících prostor pro stromeček, aby jej v jídelně upevnili na podstavec.
„A nezapomeň to poslat !“ volá šéfkuchař, zvaný Metál a jeho silný hlas směřuje k horní „poštovní“ kajutě.

U rádiodůstojníka Pavlíka se netrhnou dveře. Kdo má volno píše manželce, dětem, dívkám, milenkám a rodičům. Rodilý Brňák neví co dřív, pokyvuje stále hlavou a přerovnává hromadu vzkazů. Jeho služba nemá řád. Jak je hezky má volno a když se zhorší počasí pracuje jako soumar.

Jedno z pořekadel zkušeného bocmana-jinak loďmistra říká – „Potíže nemusíš přivolávat , ty přijdou samy !“ A jako by je přivolal, ženou se na naší loď těžké mraky, zakrývající slunce. Citelně se ochladilo a modravá pláň se začíná pokrývat dlouhými, zčeřenými vlnami.

Špatně nás vítá Indický oceán o Vánocích. Těžký úder velké vlny nás zasáhl z boku. Stěny jídelny se třesou, jako by se chtěly oddělit. Na chvíli zůstává loď na místě, pak s ní rozbouřený oceán zaškube a znovu jí zvedá do výše. Na jankující palubu vychází stevard Drobeček s podnosem. Nese mísu polévky do kapitánské jídelny a snaží se jít opatrně, aby přistál tam, kam má namířeno. Dělá to chytře – trpělivě vyčkává, až se loď nakloní, a pak sestupuje jako po schodech na určené místo.

Další vlna hází proud slané vody nahoru k nástavbám a zahání mně do jídelny. Už to není ta útulná místnost s otevřenými lodními okny, kde stávají palmy, nakoupené v různých přístavech. Teď tady pracují dva stewardi, přidržují se přišroubovaných stolů a snaží se o vánoční výzdobu.

V bouři se na palubě uvolnil náklad!

Blíží se Štědrý večer. Silná bouře o 11 stupních Beaufortovy stupnice se zvyšuje a mění se v tajfun, kdy rychlost větru má více jak 60 uzlů. Při čtrnácti metrové výšce vln už nikdo žádné stupně nepočítá a snaží se zůstat na nohou. Vzadu v chodbě bouchly dveře o železný trám a ozývají se spěšné kroky. V otevřeném rámu dveří se objevuje mohutná postava palubního důstojníka v černém, ochranném obleku.
„Pojď s námi, uvolnil se náklad !“ volá na mně a otáčí se zpět do chodby. Za ním přibíhá bocman a přepadlý nováček Jóža. Utíkáme na pravou stranu zádi lodě, kde se uvolnila jedna z velkých beden. V prudkých výkyvech se posunuje nebezpečně ze strany na stranu.

Nedá mi, abych se na Jóžu nepodíval. Drží se s bocmanem jednou rukou a druhou dotahují uvolněná lana stahováku. Náhle to s lodí zacloumalo a Jóža sjel po mokré palubě až k zábradlí a křečovitě se ho drží.
„Už to začíná – mořská nemoc“ kývám na bocmana a snažíme se ho táhnout zpět ke stožáru. Nováček zhluboka dýchá a snaží se situaci zvládnout. Všichni hulákáme jak posedlí, abychom překřičeli nápor divokého tajfunu.
„Hú !…Hú !“ Jóža se zeširoka směje a huláká s námi do bouře. Zvláštní jak krátce to trvá a tolik se v člověku změní.
„Už víš proč mají námořníci široký krok !“ křičím na něho a dodávám „Ale je z tebe pořádnej chlap !“

Je 24. prosinec a pivo se mění v šampus

V slavnostně vyzdobené jídelně začíná štědrovečerní večeře. Kapitán lodi vstává. Není čas na dlouhé povídání a tak jen pár pěkných slov o domově, o nás, o lodi – a sklenky zvoní k přípitku. Držím talíř a zjišťuji, že najíst se uprostřed rozbouřeného oceánu je vlastně dobré varietní představení. Talíře putuj svévolně po stole a naleštěné příbory jsou nebezpečné nástroje. Omáčky a nápoje mají svůj neměnitelný zákon. Láhev plzeňského piva se ve vteřině mění v pěnivý šampus a při každém otevírání nastává urputný boj s časem.

Jíst a dávat bedlivý pozor na všechny věci pohybující se po stole, to je výkon. Některé čerstvě oholené tváře kolem stolu jsou pobledlé, zvláště, když se propadáme do hloubky.

Mezi bezpečnými stěnami je příjemné teplo a rádio vysílá ze vzdáleného domova večerní program. Sedíme v tom našem houpajícím domově a posloucháme.vánoční písně. Několik metrů od nás buší vlny do kulatých jídelních oken.
„Vzpomínáš na pořekadlo – dneska se venku všichni čerti žení ?“ obrací se na mně bocman a jako v odpověď duní ohlušující nápor obrovské vlny.
„Hegot !“ zkomoleně kleje řecký lodník Zorba, kterému vypadl řízek s vidličky a snaží se ho chytit.

Štědrovečerní noc

V těchto chvílích vrcholí služba kuchařů a stevardů.hospo­dářské posádky. Výtah běhá neustále nahoru do přípravny a zpět do kuchyně. Přiváží plné talíře smažených ryb a vlašského salátu. Jen odpadá polévka a po předkrmu se podává bažant na špeku, brusinky, telecí řízek s francouzským salátem, zmrzlina a dort. Je to pravé suchozemské dopuštění pro těžce zkoušené námořnické žaludky.

Ohlášen zvonkem přichází do jídelny vážný stařec s dlouhým bílým vousem a objemnou brašnou. Hlubokým, radiotelegrafickým hlasem obdarovává šťastně i nešťastně se tvářící námořníky zázračnými prášky proti mořské nemoci a lodníkům tříhvězdičkové láhve s motorovou naftou. Bouře, nebouře, legrace musí být, jinak je s námi konec.

Po kávě a trošce džinu se vytrácíme do kajut. Kapitán už dávno odešel na můstek, aby řídil loď na rozbouřeném oceánu. Všichni, kdo nemají službu se snaží usnout. Ale je Štědrý večer, spíše noc a chodbou zní ztišená vánoční melodie….Začíná se mi vynořovat představa domova a nejbližší tváře. Jako bych měl nad sebou andělíčka strážníčka…pomalu usínám a pojednou jsem daleko odtud, někde ve známých ulicích a držím za ruku svojí Evu…

Blog: Příběhy z přístavů, moří a oceánů
Názory k zápisku: celkem 1 (poslední 31.12.2009 14:10)
23.12.2009 15:53
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 19.37
Co je to karma a jak funguje?


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
Pan Radio 31.12.2009 14:10 Zuzka
TOPlist