Rudé moře - líheň žraloků uprostřed pouští

Před několika lety vyplul egyptský rybář Ali Džahla na lov ryb v Suezském průplavu.Byl tak zaujat lovem,že si nevšiml blížící se bouře.,která odnesla jeho malý motorový člun na volné moře.Uprostřed rozbouřených vln si navlékl záchrannou vestu a snažil se udržet nad vodou.Při velkých náklonech lodních boků se objevila nad zpěněnou hladinou otevřená žraločí tlama.Pádlem se snažil dravce odstrčit,ale vypadl z kymácejícího ze člunu.Náhle zpozoroval poblíž žraločí ploutve hlavu delfína a za ní druhou,třetí…Celé hejno delfínů odehnalo velkého žraloka.Vysíleného muže,kterého nad hladinou držel jen záchranný pás,odstrkali delfíni až k pobřeží Teprve když se trochu vzpamatoval a dostal se na břeh delfíni odpluli na širé moře.Proto je mají námořníci rádi a v dlouhé historii moří a oceánů je rozdíl mezi oběma tvory,jako mezi andělem a čertem.Příběh je pravdivý a traduje se v přístavech a na palubách lodí.

Ali Baba a čtyřicet loupežníků

Tak jsme přejmenovali arabské obchodníky jen zarachotili kotvy naší lodě v egyptské přístavu Port Saidu.Vybíhají po schůdkách na palubu a sestavují z krabic stánky a pulty.Další připlovají v bárkách k lodi,která připomíná velkou kachnu obklopenou kachničkami.Pestré košile,nákupní tašky z velbloudí kůže,boty a pohlednice jsou rozloženy na všechny místa od přídě až na záď.Lodní kočka zvyklá na obchodní manévry se krčí pod záchranným člunem.Snažíme se uniknout mohutnému proudu řečí,nabídek a vystrkujeme je od dveří kajut. Ale na tmavé handlíře to neplatí.Stojí namačkáni v chodbě,rozhazují rukama a předvádějí svoje „exportní“ košile. „Kolik za to chceš,“ ptám se perfektní češtinou a žmoulám palec o ukazováček.Ob­chodník se na chviličku zarazí,ale okamžitě chápe. „Yes,yes!“ vykřikuje a cítí,že ryba zabrala.Nabízí ke zboží láhev koly a ukazuje křiklavý nápis na obalu. „Počkej“odtahuje mne od něho bocman,zkušený loďmistr. A přede mnou se začíná rozvíjet tolik známé, arabské smlouvání.Je vedené prapodivnou řečí a živou gestikulací.Oba stojí proti sobě jako kohouti,chrlí na sebe nesrozumitelné věty a tahají jeden druhého za ruce.Arab se plácá na čelo a dokazuje zákazníku,že není padlý na hlavu.Vždyť snížením ceny by okrádal svojí rodinu,šest hladových dětí a líčí svou situaci až do desátého kolena.Bocman z ničeho nic přivírá dveře.Obchodník ztichne a jako mávnutím kouzelného proutku snižuje o polovinu cenu,která je oboustranně přijata.Arab mnohokrát děkuje a je zřejmě s obchodem spokojen.Nastává dlouhé loučení s mnoha úsměvy a rozlitou teplou kolou.

Plavba jedním z nejžhavějších moří světa

Po šesti hodinách čekání na konvoj proplouváme Suezským průplavem do al-bahhr al-ahhmar – Rudého moře.Opět je paluba čistá a prázdná.Očíslovaný počet lodí čeká sto šedesáti kilometrová plavba,připomí­nající jízdu vlakem,vlekoucí se jako slimák.Na palubě je arabský lodivod s doprovodem čtyř muslimských pomocníků.Rozbalují svoje modlící koberečky a obráceni směrem k nedaleké Mekce si upravují svojí polohu.Musí .sedět uprostřed koberce,který určujícího hranici čistého prostoru a pomáhá jim k soustředění na islám. „La Llaha Llila Mohammed Rasoul Alláh…“tiše si pobroukávají“Alláh je velký a Mohammed je jeho prorok.“ Je čtyřiceti stupňové vedro a noc nepřináší úlevu.Stěny kabin a paluby jsou rozpáleny celodenním žárem slunce a vydávají ze sebe horký vzduch.Daleko v třetím pásu hor je pověstná,biblická hora Sinaj,kde určil Bůh desatero přikázání.V temné poušti už dávno neplápolají ohně beduinů,aby se svými velbloudy přečkali studenou noc.Mnohokrát jim věrná zvířata dávala mléko,kůži na měchy,vlnu na ošacení,trus na topení a svojí močí zachraňovala jejich životy,když došly v poušti poslední kaply vody.

Čeká nás nejtěžší úsek plavby 2000 kilometrů dlouhým a 350 kilometrů širokým plavby Rudým mořem – nejžhavějším místem na zeměkouli.Dale­kohledem vidíme pláže s hotely a bungalovy poblíž města Hurghady.Tady je svět potápěčů a tropických korálových útesů.Jako malé plachetnice se pohupují na hladině fosálie – modře a fialově zbarvené medúzy s plovoucími měchýři,které jsou krásné a zrádné.Pod vzdušnými měchýřky,které je drží na vodě mají metrová chapadla s pálivými buňkami,obsahující prudký,živočišný jed.Stačí menší dotyk a jejich hmatový výrůstek se vymrští a vystřelí dutá jedovatá vlákénka,kterými okamžitě ochromí plíce a játra ryb.Přes všechno nebezpečí ti, kdo jednou nahlédli pod vodní hladinu,bývají navždy ztraceni a zakleti do šedomodrého ticha.

Žralok je pirát nebo oběť?

Dole v podpalubí je úplné peklo.Bodavý žár stoupá ke stropu strojovny a teplota vystupuje na čtyřicet šest stupňů Celsia.Tolikrát vychvalovaná vzduchotechnika zase nefunguje.Něko­likrát polknu horký čaj a stéká ze mne nezadržitelně pot,směřující až do bot.Dusno a vedro zastírá každou myšlenku a železná,rozpálená podlaha pálí pod nohama. „Ještě půl hodiny…půl hodiny…“těším se jak vylezu z pekelného jícnu lodě. „Rozpouštím se ve vlastní šťávě a co Ty?“ vítá mně u oběda bocman a sám se potí až mu kapky padají z vousaté bradky.Oproti rozpálené strojovně je tady nahoře slunce a vzduch. „Žralok!..vidím žraloka..! volá někdo z můstku. Nad hladinou se mihne ploutev žraloka šedého útesového.Jeho protáhlé vřetenovité tělo provrtává pěnící se vodu za zádí lodě. „Těch je tady nejvíc a s krásným žralokem stříbrocípým sledují každou loď“ konstatuje bocman a volá šéfkuchaře,aby přinesl zbytky z oběda. Jen tam Joáchym hodil pytel s kostmi a šlupkami od brambor začíná se hladina prudce čeřit.Jen uvázal lanko na zadní zábradlí vynořuje se žraločí tlama a za ní druhá…třetí…Jejich nehybné oči přímo fascinují.Hlubinní piráti spoléhají na svůj čich a vibrace šířící se ve vodě.Tvar jejich hlav se okamžitě mění než uchopí pytel s odpadky.Tupé čenichy a zakřivené tlamy se posouvají dozadu,aby nepřekáželi velkým zubům s pilovými okraji,které trhají a řezají kořist. „Tož je to kanibal a jeho krutost začíná už před narozením“pokračuje bocman po chvilce vzrušení.Už v mateřském lůně na sebe útočí,požírají se navzájem a tak většinou přežijí jen ten nejsilnější.Rudé moře,které je přes 3000 metrů hluboké a má velkou salinitu je jejich říše a tak tady vládnou,ať se nám to líbí nebo ne.Mají od pradávna úkol zbavovat moře od nemocných a slabých ryb a tak bez ironie přispět k ozdravění všech moří a oceánů.“ „A jsou pryč“zklamaný Joáchym odvazuje přetržené lanko a všichni pozorujeme jak jejich hřbetní ploutve směřují k dalším lodím v konvoji.

Usvědčený zloděj byl svázán lanem a hozen do moře

„Když za dávných časů přistihla posádka námořníka,který na lodi něco ukradl,přivázala hříšníka k dlouhému lanu na zádi lodě a hodila ho bez milosti do moře. Po několik hodin jej vlekla za sebou,než jeho tělo vytáhli na palubu.Někdy byl bez nohou nebo bez rukou a jindy zůstal jen ukousnutý konec lana.V případě,že při něm stál anděl strážný a vyvázl zdráv – už nikdy nekradl.“dokončuje bocman svoje neradostné vyprávění.

Oproti rozpálené strojovně je nahoře, na palubě vzduch a slunce. Ale jen ať někdo zkusí přejít bos přes palubu. Po obou stranách lodi se pohybuje svět ve dvou barvách – v modré a žluté. Je to také svět mnoha nádherných útesových korálů. Podél celého pobřeží žije více jak dvacet druhů větevníků, vytvářející keřovité kolonie, které se zachycují na skalnatém pobřeží. Nemáme po čtyřhodinové úmorné službě čas na obdivování pobřeží a plížíme se kolem kuchyně do jídelny.

Pouť do Mekky a Mediny

Ani tmavomodrá noc nepřináší úlevu.Za takové noci nemůže nikdo usnout.Většina posádky rozkládá svá lože pod záchrannými čluny.Jemný prach z pouštního písku pálí v očích a naše těla jsou jako v horkém,uzavřeném kotli.
„Jak se tady pečete,“ přidává se k nám nejstarší lodník Larsen“Přišel jsem si s Vámi popovídat. „Larsene,kam pluje ta pasažérská loď?ptá se kuchař Joáchym a ukazuje na velkou,po celé délce osvětlenou loď. „“Směřuje do přístavu Jidda“odhaduje Larsen cíl její plavby,“Na její palubě jsou hlavně mohamedáni,kteří se vydávají na pouť do Mekky a Mediny.Posvátná Mekka,nepřístupná věřícím byla postavena společně s dřívější Káobou a je doposud cíle poutníků.Uctívají tam černý kámen,jenž prý spadl z ráje a zčernal od polibků hříšníků.“ „Dostal se tam nějaký Evropan?“zajímá se Joáchym „Zařídil si to šikovně nějaký francouzský spisovatel,který se v převlečení připravil na těžkou pouť.Přidružil se v Káhiře k početnému procesí muslimů.Během cesty se vrhal s ostatníma na kolena,dotýkal se čelem země a odříkával naučené modlitby.. „Nepoznal ho někdo“nevydržel čínský kuchařský pomocník Li Počkej,nespěchej,než doplujeme k Indickému oceánu tak se všechno dozvíš,“dobírá si ho zkušený Larsen a pokračuje“Přepravil se lodí k těmto břehům,najal arabské pomocníky s velbloudy.Dříve tam nevedla žádná železnice a lidé padali pod žárem slunce jako mouchy.Věřící museli dodržovat mnoho přísných předpisů.Do Mekky se mohl vydat jen zdravý,dospělý ac dostatečně zámožný muslim,aby mohl během cesty vydržovat početnou rodinu za své nepřítomnosti-Musí se zdržovat styků s osobami opačného pohlaví,nevonět sr,nenosit šperky.Také si nesměl vytrhnout vlas,ani chloupek ze svého těla,nebo ostříhat nehet na noze nebo na ruce.Společně s karavanou směřoval francouzský spisovatel ke svému cíly – k branám Mekky. „A co ještě nemohl,“ptám se ironicky

Nesmí zabít ani blechu

„Budeš se divit,“souhlasí Larsen až Vám řeknu,že věřící nesměl při vstupu do svatyně zabít jedinou blechu,štěnici,nebo jiného cizopasníka.Když jej nalezl musel ho vzít jemně mezi prsty,tak aby mu neublížil a položit na zem – prý sám prorok to učinil.“

Na velkém tržišti v Mekkce musel spisovatel koupit velblouda,protože jen chudáci koupily berany.Na místě probodl zvířeti hrdlo a podle zvyklostí jej obětoval.Pak se rozlehl městem výstřel z děla.Bylo to znamení začátku slavnostní pouti k štíhlému mramorovému sloupu,označující místo shledání Adama s Evou.Tisíce muslimů se tlačilo co nejblíže k památnému sloupu,padali a zase vstávali,neoh­lížející se jeden na druhého.Každý z těchto poutníků byl po návratu domů přivítán přáteli,kteří mu blahopřáli a sami využívali posvátných paprsků,které sebou přinesl.“ „Děláš si z nás blázny,“směje se Joáchym a společně s námi je vděčen Larsenovi za krátké rozptýlení v dusné noci.

Další den se břehy po obou stranách rozšiřují a naše loď vplouvá na tmavomodrou hladinu Indického oceánu.Po žhavých dnech konečně zavál svěží vítr.Stroj v podpalubí spokojeně oddychuje a lodní šroub zanechává za sebou dlouhou, přímou stopu.Pro mne je loď domovem s pravidelnou službou,točící se neustále dokola.Pomalu usínám a všechno co příště přijde je skryto v temnotách jižní noci a nekonečném oceánu…

Současná karma článku: 15.43
Co je to karma a jak funguje?

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky