Příběhy z přístavů, moří a oceánů
Když jsem plul jako kluk na prkně po Botiči v pražských
Vršovicích, ani ve snu mně nenapadlo, že budu námořníkem.
V důchodu jsem opět ve škole a ve volném čase se snažím psát
o zážitcích starého mořského vlka. Při psaní nepoužívám jména
lodí, vždyť jsou jako ženy, některé štíhlé, jiné široké, malé nebo
dlouhé, ale pro všechny námořníky jsou ty nejlepší a nejkrásnější.
Nezáleží tolik na názvu, ale na ocelové duši a motorovém srdci, kterému
posádka bezmezně věří, že je i z té nejhorší bouře dostane.
Věří také „starému“ z boží milosti kapitánu lodi že doplují
tam kam mají namířeno…