nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Tělem doma, duší v dáli

A najednou jsem si uvědomil, jak moc, převelice moc se mi stýská. V noci ze soboty na neděli, kterou jsem trávil na istanbulském letišti, jsem si prohlížel fotografie, které jsem měl ve fotoaparátu. Vesnice Kang, Teherán…a veřte nebo ne, snad nejsem o to menší chlap, tekly mi slzy.

Ale i ta nejdelší cesta jednou skončí. Pro mne konec započal ve čtvrtek 7.6., kdy jsem odjížděl autobusem z Teheránu do Istanbulu. Čekaly mne dva dny v autobuse. Ale nic z toho mne netrápilo. Chtěl jsem si plnými doušky vychutnat posledni okamžiky a pohledy v zemi, která mi tolik přirostla k srdci.

Oblast mezi Teheránem a hranicemi, je nádherný kraj. Plný zeleně, úrodných a obdělaných políček a scenérií, které jsem nikde jinde v Íránu neviděl. V rozsahu 30×10 km se táhlo území, které bylo plné malých kopečků. Výškou 5–10 m, ale v takovém počtu, že celkový obraz připomínal krajinu plnou, ba přeplněnou krtinci. Slunce se pomalu sklánělo k západu a stíny, které každý z kopců vrhal ještě zvyšovaly platičnost darované krásy. Nemohl jsem se pohledem odtrhnout, až ostrá zákruta a jiný směr jízdy, mne oddělil od zvláštního kraje.

Cestou jsme míjeli malá parkoviště, téměř tma halila řidiče sklánějící se na koberci před svým Bohem. Vzdávající chválu za ochranu při dosavadní pouti a prosící za její úspěšné dokončení. A nejen pouti automobilem, ale té hlavní, jejich života.

Pátá hodina ranní v pátek 8.6., nás přivítala turecko-íránskou hranicí a především vycházejícím sluncem na Araratem. Postupně a velmi pozvolna odhaloval svoji krásu, až zůstal pouhý obláček skrývající jeho vrchol. Jako žena, která ví, že zcela odhalená nádhera postrádá na vábivé přitažlivosti, i tento velikán si alespoň malou část svého majestátu nechává pouze pro sebe.

Istanbul nás přivítal v sobotu 9.6. okolo osmé hodiny ranní. Íránci, kteří možná poprvé v životě spatřili nezahalené ženy, prožívali chvilky plné vzrušení a plni emocí si mezi sebou sdělovali své dojmy. Nezaregistroval jsem jakýkoliv náznak pohoršení, kdo ví, třeba si uvědomili, že krása nemusí být zakazována. Krásu stvořil ten, kterého uctívají a daroval ji světu jako nejhezčí z divů světa. Nic se nevyrovná krásné ženě s bohatými vlasy, jemnou pletí, veselýma očima a provokující křivkou jejich těl.

Sobota byla ve znamení Hagia Sofia, Blue mosque a krátkého poležení na skalách u moře. Hlubokými vdechy jsem přijímal vzduch vonící solí a se zavřenýma očima poslouchal zpěv racků, které tolik miluji. Jen pozdní večerní hodina mne přinutila opustit místo odpočinku a přesunout se na letiště Ataturk.

Noc uběhla velmi rychle. V hlavě i na papíře jsem si urovnával myšlenky o svých plánech do budoucna a njaednou bylo třeba jít a nastoupit do letadla. Sobotní Mladá fronta mi poskytla mohutné dávky smíchu, když jsem si notoval Dobrý den, majore Gagarine a následně tu o Radaru. Tak se opět vracím do svého milovaného Kocourkova, kde si člověk může být téměř jistý, že se nic podstatného nezměnilo.

Neděli jsem strávil v kruhu rodiny, maminka si oddychla a snad zapomněla na slzy, které prolévala při mém odjezdu. Upekla výborný dort, grilované maso s chlebem a hořčicí mi dalo zapomenout na stesky a vyhlídkový let motorovým rogalem k mým 40 narozeninám, mi vlil mohutnou dávku netrpělivě očekávaného adrenalinu do žil.

Jsem doma a přesto jsem daleko. Brzy se vrátí i moje srdce. Ale brzy mé tělo i srdce opět pocítí tu nezvladatelnou touhu vydat se na cestu. Nemohu jinak, nesmírně toužím spatřit co Země nabízí. Toužím o tom psát i vyprávět.

A tak Vám slibuji, že Vás nenechám dlouho čekat a zase se tu objevím. A vezmu Vás s sebou.

Blog: Příběhy cest
Téma: Cesta k duši Persie, aneb Írán 2007
Názory k zápisku: celkem 4 (poslední 13.12.2007 02:43)
12.6.2007 15:26
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 22.36
Co je to karma a jak funguje?


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
Někdy popovídáme 12.6.2007 15:39 Tomáš
Úplně ti rozumím 12.6.2007 16:08 Piff
Přání 12.6.2007 19:57 Ivana Filipová
Pohádka 13.12.2007 02:43 Raduš
TOPlist