Poďme spolu lietať...zajtra už poletím

Sedím u počítače a píšu poslední příspěvek z domova. Všechny další budou putovat na tento náš všemi milovaný server přes zázračné linky internetu již z daleké Persie.

Formality jsou zařízeny, batoh sbalený a na mě sedá prapodivně melancholická nálada. Vysněná cesta je téměř na dosah a mě dochází ten skromný fakt, že po dobu dalšího měsíce budu vystaven vlivům, které jsem předtím ještě v takové míře nezažil. To už nebude Bulharsko, kde si člověk vystačí s ruštinou a kde je přibližně podobná mentalita i víra jako u nás.

Ale právě v tom je krása každé z cest. Z cest, po kterých moje srdce touží. Mají svá tajemství, neznámé jako matematické rovnice a i když víte k jakému výsledku se dostanete, přeci jen se vaše představivost počíná plašit. Ale to je jen takové chvilkové zaváhání, které zítra brzy ráno vystřídá naprosto nezvladatelná a opojná radost z neznámého prostoru, lidí a situací, na které se nemůžete nikdy dostatečně připravit.

Dnes jsem získal poslední sponzorské dary. Jsou jimi oblečení od firmy HANNAH. Navzdory překážkám na straně zásilkové služby, která mi měla slíbené produkty doručit a nestalo se tak, zachoval se HANNAH naprosto profesionálně a velice vstřícně, takže vzniklou situaci operativně vyřešil vyskladněním zásob z jedné své pražské prodejny.

Můj dík patří mojí mámě, která v tuto chvíli ještě zkracuje HANNAH kalhoty a místo svým oblíběným seriálům, věnuje svůj čas synkovi a jeho cestě. Kde bychom byli my cestovatelé bez našich matek, přítelkyň, případně manželek.

Nebo by to bylo obráceně? Pokud by byly, že bych seděl doma a chlape nikam? Hmm…ale třeba by se se mnou na takovou cestu odvážila, co myslíte?

Půjdu spát, zítra v noci si své oblíbené polohy moc neužiji, tak ať má tělo něco do zásoby. Poletím do Istanbulu, odkud v sobotu brzy dopoledne vyrazím autobusem íránské společnosti směr Tabríz. To bude moje první zastávka v Persii. Je zde nádherný bazar s tisíciletou historíí a mnoho dalších půvabných koutů nejen ve městě samotném, ale i v jeho okolí, jako například vesnička Kandovan, v mnohém připomínající tureckou Kappadocii.

Tak se tu doma všichni opatrujte, ja na sebe budu také dávat pozor…ale ne zas tolik, abych si nedovolil nic zažít a poznat. A brzy naviděnou…ehh­..napočtenou.

Současná karma článku: 9.24
Co je to karma a jak funguje?

Diskuse k zápisku