Názory k zápisku: Kang - jeden den mezi ztracenymi

Ahoj Martine, je to super. Skvěle připravené, skvěle napsané. Opravdu je možné to skoro prožívat s Tebou. Přeji Ti, ať si to pořádně užiješ a těším se na Tvé vyprávění po návratu.

Ahoj Jitko, diky za reakci. Prave jsem v Teheranu, kde stravim cca tri dny a ve ctvrtek osedlam autobus a pojedu do Istanbulu. Tam se jeste trochu pokocham a v nedeli brzy rano letim domu. I kdyz nekdy mam tak trochu pocit, ze doma jsem vsude tam, kde se pro mne oteviraji dvere rodin. Ale doma je doma, to je jasne. Urcite budu rad vypravet, navic koncem cervna budu mit v Lyse v Mestske knihovne prednasku. Uz by to melo byt i v Listech a plakaty. Tak se mej hezky.

Martine, díky za krásná a poetická vyprávění. Posílám jen mírně upravenou báseň Sergeje Jesenina na cestu…

Chorasán je brána do Persie,/ růže stelou prahy v zahradách./ Smutná krásná dívenka tam žije./ Chorasán je brána do Persie,/ ale já jsem nepřekročil práh.

Cítím, že je čas jet nazpátek./ Persie, nás čeká rozloučení?/ Rozloučení po celý můj věk?/ Z lásky k Čechám, z lásky k rodné zemi/ cítím, že je čas jet nazpátek.

Na shledanou, peri, na shledanou,/ i když zůstal zámek na dveřích,/ zasáhlas mě trvající ranou,/ řeknu doma o všech krásách tvých,/ na shledanou, peri, na shledanou.

Takova krasa…vidim ty prahy zahrad, plne ruzi a lilii…nechce se mi loucit, rana se nezhoji. Ale snad jen kdyz zustane, nevyprcha zadna ze vzpominek. Cestovani je nadherne i bolestne zaroven. A o tom louceni a touze po tech, ktere tam clovek nechava, o tom Ty Tomasi neco vis, vid?

Nejhorší je, že v těch dálkách nechává člověk vždycky i kus sebe (a teď to nemyslím úplně doslova ) A jakoby se nevracel bohatší, ale jaksi chudší (a teď to doslova vzít můžeš…).

Martine, užij si Teherán – spousta jiných cestovatelů ho podceňuje, jsem zvědav, co o něm napíšeš ty – a šťastnou cestu domů.