Žitný ostrov

Vodní dílo Gabčíkovo

Slovensko, Žitný ostrov, plavební komora vodního díla Gabčíkovo

Za Bratislavou sjíždíme z dálnice D1 a projíždíme jižním okrajem Žitného ostrova. Kolem široké silnice lemované vzrostlými ořešáky, leží úrodná pole, na kterých se zelená budoucí úroda. Kam dohlédneme, nikde nevidíme sebemenší kopeček, všude je rovina jako mlat. Jen vpravo od silnice se již nějakou dobu táhne jakýsi násep porostlý trávou. Po něm však nevede další silnice, jak se na první pohled zdá, ale je to hráz přívodního kanálu, který je součástí vodního díla Gabčíkovo. Toto víceúčelové vodní dílo ležící na Dunaji, bylo uvedeno do provozu v roce 1992. Přívodní kanál je dlouhý sedmnáct kilometrů a je součástí vodní cesty Rýn-Mohan-Dunaj. Přijíždíme do obce Gabčíkovo, podle přehledných ukazatelů odbočujeme vpravo a vydáváme se k nedaleké vodní elektrárně. Zakrátko již zastavujeme na parkovišti přímo na hrázi. Usedáme na jednu z laviček instalovaných na okraji parkoviště. Před námi se otevírá nevšední pohled na šedomodrou hladinu přívodního kanálu, který se táhne až k obzoru. Po hrázi se vydáváme k plavebním komorám. Ve veliké hloubce vpravo pod hrází, pozorujeme široký odtokový kanál. Míjíme vysokou věž s řídícím pracovištěm. Přicházíme na most vedoucí přes dvě plavební komory a zastavujeme se u zábradlí. Máme štěstí, v jedné z komor se právě nachází dvě lodi s tlačnými čluny. Obě mají na zádi žlutomodrou Ukrajinskou vlajku. Na jedné z lodí visí kromě vlajky i prádlo, pověšené na šňůře, napnuté napříč přes palubu. Plavidla sem připlula z odtokového kanálu a díky zdymadlu překonají rozdíl hladin, který činí až 23,6 metrů. Spolu s námi sledují dění v komoře asi dvě desítky dalších lidí. Komora se začíná napouštět. Voda v ní se neuvěřitelně rychle zvedá, až se dostane na úroveň hladiny v přítokovém kanálu. Pak se otevírá uzávěr a lodě mají volnou cestu. Lodní šroub rozčeřuje hladinu a čluny se dávají do pohybu. Plavidla se jen velice pomalu posouvají podél betonové stěny. Mezi ní a bokem lodi zůstává jen asi jeden metr široká mezera. Plavidla zakrátko vyplouvají na hladinu kanálu, a my hádáme, kam mají asi namířeno. Krátce po tom, co lodě opustí komoru, se z ní začíná vypouštět voda. Sledujeme, jak hladina rychle klesá a obnažuje stěny zdymadla a uzavírací mechanismus. Nyní je před námi obrovský, až děsivě vyhlížející prázdný prostor, který čeká na to, aby pojal další plavidla. Součástí vodního díla je i hydroelektrárna. Pod hrází je umístěno osm Kaplanových turbín o celkovém výkonu sedm set dvacet megawattů. Místní hydroelektrárna dokáže pokrýt osm procent spotřeby elektrické energie celého Slovenska. Vedle výroby elektrické energie, chrání také vodní dílo rozsáhlé území před záplavami. Lidé stojící kolem nás se rozcházejí. My se také vracíme na parkoviště. Cestou sledujeme lodě, které před nedávnem propluly komorou. Obě se zatím změnily na malé černé body kdesi na obzoru.

Prohlídka Velkého Mederu

Slovensko, Velký Meder, památník Béli Bartóka

Odjíždíme z Gabčíkova a jedeme po silnici vedoucí podél Dunaje. Projíždíme příhraniční obcí Medveďov a odbočujeme do vnitrozemí. Za nedlouho přijíždíme do Velkého Mederu. Město Velký Meder leží na Žitném ostrově na jihu Slovenska a žije v něm kolem devíti tisíc obyvatel. Po ubytování se vydáváme na prohlídku města. Jdeme ulicí Sv. Štefana, kolem římskokatolického kostela, postaveného na místě staršího svatostánku a vysvěceného v roce 1900. Procházíme kolem několika restaurací a obchodů, které jsou označeny nápisy ve slovenštině a maďarštině. Převážná většina obyvatel města je maďarské národnosti a dvoujazyčné označení je tu běžné. Přicházíme do středu města na náměstí Béli Bartóka. Tento známý maďarský hudební skladatel, sbíral ve městě na začátku dvacátého století maďarské lidové písně, které posléze knižně vydal. Přicházíme do parku, který je součástí náměstí. Na jeho okraji je umístěn památník s Bartókovou sochou. Stojíme před kamenným podstavcem, před kterým leží několik věnců. Vydáváme se napříč parkem a zastavujeme se u dalšího památníku, který je věnován občanům města, deportovaným a přesídleným v letech 1946–48. Nedaleko od tohoto pamětního sloupu stojí dřevěná socha muže v nadživotní velikosti. Kráčíme po kamenech zapuštěných do trávníku k plastice. Z desky umístěné vedle sochy se dovídáme, že památník je věnován velkoknížeti Arpádovi, vůdci maďarského kmene Megyer. Kníže s přilbicí na hlavě a s mečem v ruce stojí na kamenném podstavci a přísným pohledem hledí do dáli. Opouštíme park a přes kruhovou křižovatku, kterou projíždí spousta vozidel, se vydáváme do Staré ulice. Kolem nízkých domků přicházíme do parčíku, kde stojí další památník. Tři bílé sloupy jsou spojeny klenbou z ocelových prutů. Uprostřed mezi sloupy stojí kamenný kvádr, s nápisem připomínajícím pětisté třicáté výročí udělení městských práv Velkému Mederu, králem Matyášem Corvínem. Od památníku pozorujeme kalvínský kostel, který stojí ukryt mezi vysokými stromy na druhé straně ulice. Kostel začal sloužit věřícím v roce 1785. Vracíme se do středu města. Míjíme oranžovou krychli, kde sídlí družstevní obchod a míříme do Komárenské ulice. Za ozdobným železným plotem vidíme malý zámeček s dvěma mohutnými sloupy v průčelí. Zámeček dnes využívá městský úřad, jehož hlavní budova stojí opodál. Nápis „radnice“ na budově, je samozřejmě také dvoujazyčný. Vydáváme se na zpáteční cestu. Přes park se dostáváme na městské tržiště. Přestože je všední den, je nemalá část stánků obsazena trhovci. Přicházíme ke stánkům. Prodejci v nich nabízí ranou zeleninu, domácí vejce, nakládané okurky a papriky, jablka a hrušky, brambory, cibuli a především sazenice zeleniny a květin. Trhovci a místní zákazníci mezi sebou mluví výhradně maďarsky. Jakmile promluvíme česky, trhovci plynule přechází na slovenštinu. Nakupujeme si lákavě vypadající čerstvou zeleninu. Při placení máme trochu problém rychle rozeznat hodnotu mincí. No,je vidět, že placení eurem nemáme tak zažité, jako naši východní sousedé. S taškami v rukách se vracíme do penzionu, ležícího na samém okraji města. Procházíme ulicí vedoucí k termálnímu koupališti. Po jejích obou stranách i v navazujících ulicích, vidíme množství nových penzionů a řadu dalších rozestavěných objektů. Přicházíme na prostranství, kde stojí nízká podlouhlá budova koupaliště s křížem na obloukové střeše. Naproti ní se vyjímá pěkný, nový hotel. Procházíme kolem budovy koupaliště, před kterou stojí ve stínu stromů, socha maďarského krále Matyáše Corvína. Odbočujeme do ulice, kde se nachází náš penzion a již se těšíme na odpoledne, kdy máme na programu návštěvu termálního koupaliště.

Současná karma článku: 12.03
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Slovensko, krajina Žitného ostrova	Slovensko, Žitný ostrov, odtokový kanál vodního díla Gabčíkovo
Slovensko, Žitný ostrov, plavební komora vodního díla Gabčíkovo	Slovensko, Velký Meder, památník Béli Bartóka
Slovensko, Velký Meder, památník velkoknížete Arpáda	Slovensko, Velký Meder, kalvínský kostel
Slovensko, Velký Meder, pohled na náměstí

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky