Vyplavená oáza

Horská oáza Tamerza

Tunisko, horská oáza Tamerza

Úzká cesta vede prudkými zatáčkami do pohoří Džebel en-Nebel, rozprostírajícího se u západní hranice Tuniska. Po několika kilometrech stoupání přijíždíme v terénních autech do horské oázy Tamerza. Ta leží v nadmořské výšce osm set metrů, ve vádí sevřeném na severu i jihu vysokými horami. Vyjíždíme na vyvýšené místo nad oázou a zastavujeme u nově postaveného hotelu. Nacházíme se na místě vzdáleném necelé čtyři kilometry od hranice s Alžírskem. Od hotelu máme krásný výhled na celou oázu. Za nízkými domy se rozprostírá zelený palmový háj, táhnoucí se celým údolím a za ním jako kulisa stojí šedohnědý horský hřeben. Přímo pod námi leží opuštěné, polorozpadlé, hliněné domky staré oázy. Řidič auta říká, že oáza byla zničena při povodni. Vzhledem k tomu, že se nacházíme na okraji největší pouště na světě, se nám nechce věřit, že by v těchto místech mohla hrozit povodeň. Přesto se v roce 1969, po více něž dvacet dnů trvajících deštích, změnila říčka Oued Khangat protékající údolím, na dravou řeku. Ta způsobila katastrofu, při níž byla oáza z větší části smetena proudem a zahynulo při tom mnoho obyvatel oázy. Nastupujeme do vozidel a míříme do nové oázy, která stojí nedaleko té staré. Projíždíme ulicemi lemovanými pěknými zděnými domy s bílou omítkou. Ulice jsou plné lidí a rostou podél nich palmy. Přijíždíme na konec oázy, ve které žije kolem dvou tisíc obyvatel, kteří se živí pěstováním datlových palem. Míjíme fotbalové hříště a zastavujeme na parkovišti za oázou. Vystupujeme a po krátké chůzi přicházíme na okraj hlubokého údolí porostlého palmami. Ze skály nedaleko od nás, stéká do malého jezírka vodopád, který nám zde, ve vyprahlých horách, připadá jako malý zázrak. Dopřáváme si koupel v jezírku a sprchu z vodopádu. Pak se vracíme na parkoviště, vedle kterého stojí stánky trhovců. Vedle tradičních suvenýrů, zde prodavači nabízí také vysušené hady a ještěrky. U některých stánků vidíme i velké sklenice, ve kterých se kroutí živí plazi. Odcházíme od stánků, nastupujeme do aut a opouštíme oázu Tamerza.

Jízda pouští

Sjíždíme z hor a začíná jízda pouští. Projíždíme po nezpevněné cestě nehostinnou pustou planinou, kde jsou k vidění jen písek a skály. Několikrát během cesty přijíždíme k vyschlému korytu řeky, přes které vede betonový most. Tyto mosty zde byly postaveny po povodních v roce 1969. V poušti, kde není ani známka po vodě, působí mosty až nepatřičně. Řidiči aut náhle sjíždí z cesty a začínají spolu závodit. Všechna tři vozidla se řítí pouští stodvacetikilo­metrovou rychlostí a zanechávají za sebou oblaka hnědého prachu. Závod končí bez vítěze a řidiči se vrací na cestu. Asi po hodině jízdy míjíme dopravní značku „Pozor dromedáři“. Po několika kilometrech opravdu spatříme nedaleko silnice skupinku velbloudů, spásajících trsy suché trávy. Velbloudi pasoucí se kolem cesty jsou neklamným znamením, že se blížíme k obydlenému místu. Skutečně za chvíli přijíždíme k oáze El Hamma. Obklopeni palmami projíždíme oázou a najíždíme na hlavní silnici. Po několika kilometrech vidíme vpravo od silnice letiště a za ním bílé domy patřící k oáze Tozeur, do které máme namířeno.

Oáza Tozeur

Tunisko, oáza Tozeur, Muzeum pohádek tisíce a jedné noci

Oáza Tozeur leží na středozápadě Tuniska, má vlastní letiště a žije v ní kolem dvaceti tisíc obyvatel. U oázy je vydatný zdroj vody, který umožňuje pěstování velkého množství datlových palem. Ty zdejší, plodí nejlepší datle na světě. Nacházíme se na okraji Medíny a vydáváme se po ulici Habiba Burgiby na procházku oázou. Jdeme kolem domů, které mají zvláštní vzhled. Jsou postaveny z hliněných cihel z nichž některé jsou vysunuté a jiné zase zapuštěné do zdi. Cihly tak vytváří obrazce a zdi dostávají plastický povrch. Procházíme kolem obchůdků s koberci, keramikou a suvenýry. Ulice je plná lidí proplétajících se mezi auty, motocykly a koly stojícími podél úzkých chodníků. Přicházíme k mešitě s osmibokým štíhlým minaretem. Procházíme kolem tržiště na místo, kde se ulice stáčí a kde stojí budova místní samosprávy. Usedáme zde v jedné z čajoven a objednáváme si čaj. Obsluha nám za chvíli přináší malé skleničky s čajem, ve kterém plave lístek máty. Čaj je silný a neskutečně přeslazený. Jdeme dál ulicí kolem Medíny. Vlevo od nás leží rozsáhlé palmové plantáže. Na ulici tu postávají drožkáři, kteří čekají na turisty, aby je na vozech tažených koňmi, vyvezli na prohlídku plantáží. Po chvíli přicházíme k turistické zóně, kde jsou soustředěny hotely, muzea, obchodní centrum a restaurace. Rozhodujeme se co si z této nabídky vybereme. Vzhledem k tomu, že je s námi školou povinná dcera, padá volba na Muzeum pohádek tisíce a jedné noci. Zejména dcera pak obdivuje figuríny Ali Baby a dalších postav ze známého příběhu, které jsou spolu s mnoha dekoracemi v muzeu vystaveny. Po prohlídce se vydáváme do nedalekého hotelu, kde jsme ubytováni. Hotel leží na samém okraji oázy a za ohradou jeho zahrady již začíná nekonečná poušť. Po příchodu do pokoje musíme nejprve zneškodnit škorpióna, kterého nacházíme pod křeslem a pak se ukládáme ke spánku. Ráno nejprve podle rady místního průvodce prohlížíme své boty, zda se v nich přes noc neusadil nějaký hmyz. Pak se již vydáváme na cestu vstříc písečným dunám Sahary.

Současná karma článku: 8.57
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Tunisko, horská oáza Tamerza, hotel nad oázou	Tunisko, opuštěná horská oáza Tamerza
Tunisko, horská oáza Tamerza	Tunisko, oáza Tozeur, Muzeum pohádek tisíce a jedné noci
Tunisko, oáza Tozeur, pohled z hotelové terasy na poušť

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky