Život na nepálském venkově

Součástí programu během našeho pobytu v Nepálu, je rovněž návštěva nepálské vesnice. Vyjíždíme autobusem z Káthmándú směrem na západ a projíždíme krajinou plnou kopců a zelených údolí. Na úbočích pahorků se rozprostírají terasovitá políčka, na kterých se pěstuje především rýže, obilí a brambory. Příroda je ke zdejším zemědělcům štědrá. Vlivem dobrých klimatických podmínek zde dozrávají tři úrody za rok. Díky tomu je Nepál, navzdory primitivnímu způsobu hospodaření, soběstačný ve výrobě potravin.

Prohlídka nepálské vesnice

Nepál, venkovan

Po necelé hodině jízdy autobus zastavuje na okraji vesnice a my vystupujeme. Ihned jsme obklopeni velkým houfem místních dětí, které žadoní nějaký pamlsek. Pro tento účel máme sebou tašku plnou cukrovinek. Stojím na nezpevněné cestě s taškou v ruce a rozděluji sladkosti do natažených rukou, kterými se to kolem mne jenom hemží. Snažím se každému děcku dát jeden kousek a podělit tak všechny. Některé z dětí se však opakovaně vrací a natahují ruku pro další kus. Taška je po chvíli prázdná, ale caparti se neodbytně dožadují dalších sladkostí a nechtějí odejít. Rozchází se až po rázné domluvě domorodého průvodce. Vydáváme se na prohlídku vesnice. Procházíme ulicí, která je lemována většinou dvoupatrovými domy z neomítnutých cihel. V přízemí domů jsou převážně chlívky pro domácí zvířata. V některých domech se pak nachází obchod nebo dílna. Ulice není vydlážděná, jen jejím středem prochází kamenný chodník. Podél něho vede strouha, kterou odtékají splašky. Všude se povalují odpadky, které lidé vyhazují před své domy. Na ulici pobíhá drůbež, ovce a kozy. Všude je špína a zápach. Ulice nás přivádí na malé náměstí, kde stojí veřejná kašna, která je univerzálním zdrojem vody pro celou vesnici. Pozorujeme ženy jak u kašny myjí nádobí. Jiné pak do keramických nádob čerpají vodu pro své domácnosti. Přicházíme k malé svatyni stojící v rohu náměstí. Zde nás čeká překvapení v podobě obřího modlitebního mlýnku, který má průměr asi půl metru a je vysoký zhruba jeden metr. Větší mlýnek už jsme za celou dobu pobytu v Nepálu neviděli.

Život na ulici

Pokračujeme v prohlídce vesnice. Jdeme po hlavní ulici, která jediná je vydlážděná. Cestou pozorujeme obyvatele domů při provádění každodenních činností. Nejprve vidíme vesničanku sedící na zemi, jak ve velké ošatce čistí hrách. Nedaleko zase jiná žena mlátí dřevěnou tyčí čočku, jejíž rostliny má rozloženy na pytli ležícím na ulici. Připadá nám, jakoby se zde technický pokrok zastavil před mnoha staletími. Opodál procházíme okolo ženy, která prosívá písek. Sedí vedle hromady, nabírá písek keramickou miskou a prohazuje jej přes síto stojící vedle ní. Dva muži z písku pomocí lopat míchají na zemi maltu a přizdívají k domu jakousi terasu. U jiného domu se jedna žena myje. Je přitom svlečená do půl těla a oplachuje se vodou, kterou nabírá hrnkem z vědra. Míjíme přadlenu sedící na zemi, která spřádá pomocí ručního kolovrátku bavlněné vlákno. Jedna z žen sedících před nedalekým domem, od nás žádá almužnu. Opodál myje mladá dívka nádobí. Nádoby má při tom rozložené kolem sebe na zemi. Procházíme ulicí dál a míjíme několik mužů hrajících na zemi karty. Tato partička je obklopena hloučkem dětí. Otevřenými dveřmi nahlížíme do kovotepecké dílny. Místnost nemá žádné okno, je neomítnutá a podlaha je z udusané hlíny. V dílně není žádné vybavení. Tři kovotepci tu sedí na zemi a pomocí kladívek tvarují měděné nádoby, které si přidržují nohama. Prohlížíme si krásné výrobky vystavené před domem a obdivujeme se zručnosti mladých řemeslníků. Zastavujeme se u protějšího domu, kde má dílnu řezbář. Snědý muž vyřezává dřevěné výplně do oken, které se zde hojně používají. Řezbář nemá v dílně žádné stroje, pracuje jen pomocí ručních nástrojů. Jím vytvořené ornamenty jsou tak jemné, že hotové dřevěné výplně ležící před dílnou, vypadají jako krajka. Ve vedlejším domě je krámek. V něm sedí před pytli a krabicemi s nejrůznějšími produkty obchodník a čeká na zákazníky.

Návštěva vesnického obydlí

Nepál, kuchyně ve venkovském domě

Na závěr prohlídky vesnice, přijímáme pozvání k návštěvě jedné domácnosti. Za padesát rupií, které žádá hospodyně za každou osobu, si můžeme prohlédnout celý dům. Vcházíme nízkými dveřmi do domu. V úzké chodbě je šero, že sotva vidíme. Podle pachu tušíme, že v přízemí je chlívek. Stoupáme po strmém dřevěném schodišti do prvního patra. Je zde taková tma, že musíme další schod nahmatávat rukama. Vcházíme do obytné místnosti, která zabírá celé patro. Neomítnutý prostor je velký asi dvacet čtverečných metrů a slouží jako obývací pokoj a ložnice zároveň. Jsou zde čtyři postele, malá skříň a několik polic. Nevidíme žádný stůl ani židle. Na podlaze z udusané hlíny leží ošlapaný koberec. Dvě malá okna jsou opatřena dřevěnými okenicemi, kterými do místnosti proniká sporé denní světlo. Vystupujeme do druhého patra, kde je kuchyně. Ta má hliněnou podlahu a její neomítnuté stěny jsou nabarveny zelenou barvou. Hospodyně právě připravuje oběd. V hliněném kotlíku vaří na keramické pícce čočku. V pícce topí slámou, která leží na hromádce vedle ní. Žena jednou rukou přikládá rychle hořící slámu a druhou pak míchá jídlo v kotlíku. Kamna nemají komín, kouř z nich stoupá ke stropu, rozptyluje se po kuchyni a vychází okny ven. Pícka zabírá asi čtvrtinu místnosti. Na zbývají ploše je uskladněna sláma, pytle s obilím a čočkou. Na závěr návštěvy nás hospodyně zve na oběd, což s díky odmítáme. Nasáklí kouřem odcházíme z domu, který nemá žádné sociální zařízení, ani přívod elektrického proudu. Prohlídka je u konce. Opouštíme vesnici a cestou si sdělujeme dojmy z toho co jsme viděli. Říkáme si, že to jak lidé ve vesnici žijí, se mnoho neliší od způsobu života ve středověku.

Současná karma článku: 12.03
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Nepál, venkovanka	Nepál, venkovan
Nepál, život na venkově	Nepál, život na venkově
Nepál, život na venkově	Nepál, kuchyně ve venkovském domě

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky