V ulicích Ria

Po téměř dvanácti hodinách nočního letu přistáváme v Jižní Americe. Rio de Janeiro nás vítá deštěm a teplotou jen osmnáct stupňů. Z letiště jedeme do hotelu a po krátkém odpočinku se vydáváme na procházku městem. Po několika minutách chůze se ocitáme na světoznámé pláži Copacabana. Pláž pokrytá jemným bílým pískem je široká asi dvě stě metrů a dlouhá zhruba čtyři kilometry. Podél pláže vede široká pobřežní promenáda, lemovaná na jedné straně palmami a na druhé mnohapatrovými výstavnými domy. Přes jemný písek kráčíme k moři. Na pobřeží doráží asi dvoumetrové vlny. Slunce již stačilo ohřát vzduch na dvacet jedna stupňů. Svlékáme se do plavek a zkoušíme teplotu vody. Pro nás středoevropany je dostatečně teplá, aby se v ní dalo koupat. Moře je zde rozhodně teplejší, než bývá voda ve vodních nádržích u nás v létě. Kromě nás se však nikdo nekoupe. Kolem nás chodí lidé oblečeni do zimních bund. Někteří psi, které lidé vedou na vodítku po pláži, jsou oblečeni do psího oblečku. Probíhá tady totiž kalendářní zima a pro místní lidi je na koupání příliš chladné počasí. Zimní je také atmosféra, která zde nyní vládne. Nic nenasvědčuje tomu, že se nacházíme na jedné z nejkrásnějších a nejnavštěvova­nějších pláží světa.

Rio z ptačí perspektivy

Přímo z pláže jsou vidět dva symboly Ria, hora zvaná Cukrová homole a socha Krista. Vracíme se do hotelu. Mnoho domů, které míjíme je chráněno železnou mříží, vysokou asi dva metry, stojící na chodníku před domem. Před některými domy navíc ještě hlídkuje člen ochranky. Je to opatření proti zlodějským gangům, které ve městě řádí. Před odletem do Ria jsme byli upozorňováni na vysokou kriminalitu ve městě. Na štěstí jsme se však za celou dobu našeho pobytu v Riu, se žádným projevem násilí nesetkali.

Krátce po poledni se vydáváme na cestu do Petropolis. Ulicemi Ria plnými aut přijíždíme do bývalé vládní čtvrti. Rio totiž bývalo až do šedesátých let minulého století hlavním městem Brazílie. Projíždíme po nábřeží lemovaném palmami kolem výstavných paláců, kde dříve sídlila ministerstva. Po několika kilometrech přijíždíme na okraj města. Na vyvýšenině vlevo od silnice se krčí veliká kolonie malých nevzhledných staveb. Jsou to přízemní chatrče postavené z nejrůznějšího materiálu a bez povolení. Příbytky jsou bez jakéhokoli sociálního zařízení, bez přívodu vody, bez kanalizace a bez energií. Těchto favel, jak se koloniím říká, je v Riu několik. Žijí v nich desítky tisíc chudých lidí, kteří do Ria přicházejí za prací. Při pohledu, na více než skromné příbytky, si zkoušíme představit, v jak nuzných poměrech tito lidé asi žili, když život v těchto chudinských čtvrtích je pro ně změna k lepšímu. Favely jsou ovládány organizovaným zločinem a turistům se nedoporučuje do nich vstupovat.

Císařské město

Opouštíme Rio a jedeme volnou krajinou, kterou zakrátko střídají vysoké kopce. Projíždíme nesčetnými zatáčkami a stoupáme až do výšky tisíc metrů. Okolní kopce jsou porostlé tropickou vegetací. Těsně u silnice rostou banánovníky s malými, asi sedm centimetrů velkými plody. Přijíždíme na předměstí města Petropolis. Toto město, které založili v polovině devatenáctého století bavorští kolonisté, si vybral brazilský císař jako své letní sídlo. Důvodem byly příznivé klimatické podmínky, které město díky nadmořské výšce kolem jednoho tisíce metrů, má. Na konci devatenáctého století bylo Petropolis dokonce hlavním městem Brazílie. Dnes zde žije asi sto šedesát tisíc obyvatel. Kolem krásných velikých vil vjíždíme do centra města a zastavujeme nedaleko parku, který obklopuje císařský palác. Procházíme parkem s pečlivě udržovanými záhony květin a bezvadně střiženými trávníky. Obdivujeme tropické rostliny, které zde rostou. Mnohé z nich pěstujeme u nás jako pokojové v květináčích a tady z nich vyrostou mohutné vysoké stromy. Uprostřed parku se rozkládá přízemní palácová budova. V interiéru paláce si prohlížíme bohaté sbírky starožitností, krásného nábytku z tropického dřeva a dalších uměleckých předmětů. V obrazárně nás zaujaly portréty všech členů císařské rodiny. V klenotnici obdivujeme množství zlatých šperků, zbraní a zejména císařské korunovační klenoty, mezi kterými vynikají dvě císařské koruny. Z císařského paláce se vydáváme na prohlídku katedrály.

Petropolis, Křišťálový palác

Vstupujeme do katedrály postavené z červeného pískovce. Obdivujeme její krásné okenní vitráže a bohatou vnitřní výzdobu. V parku nedaleko chrámu stojí Křišťálový palác, který nechal postavit císař Pedro II. pro svojí manželku. Vstupujeme do velkého altánu, který je smontován ze skleněných dílů vyrobených na konci devatenáctého století v Paříži. Ve skleněné stavbě, která je překvapivě zachovalá, je expozice umění. Vnitřní prostor je prosvětlen namodralým světlem, které sem proniká přes modře zbarvené skleněné stěny altánu. Když opouštíme skleněný palác, začíná se již stmívat.

Jedeme zpátky na pobřeží oceánu. Cestou se úplně setmělo. Přibližujeme se k Riu a již z dálky pozorujeme rozzářené okrajové části města. K našemu velkému překvapení září do dáli i okna mnohých příbytků ve favele a to i přes to, že do chatrčí není zaveden elektrický proud. Vysvětlení je jednoduché, mnozí obyvatelé favely se nelegálně napojují na rozvod elektřiny a odebírají proud načerno. Magistrát občas nechá nelegální přípojky odstranit, ale zakrátko svítí chatrče znovu. Tento nerovný boj bez vítěze, se tak stále opakuje.

Současná karma článku: 14.25
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Petropolis cisařský palác	Petropolis Křišťálový palác z roku 1895
Rio z ptači perspektivy	Pohled na Rio z Cukrove homole

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky