U protinožců

Muzeum Te Papa

Naše cesta kolem světa pokračuje letem ze Sydney na Nový Zéland. Ten je souostrovím tvořeným dvěma velkými ostrovy, Severním a Jižním a řadou dalších menších ostrovů. Na ploše více než třikrát větší než je rozloha České republiky, žije zhruba tři a půl milionu obyvatel. Letadlo přistává na Severním ostrově a my se ocitáme na nejvzdálenějším místě naší cesty. Nacházíme se nyní zhruba na protipólu středu Evropy, u protinožců. Autobusem se vydáváme z letiště do centra hlavního města země, do Wellingtonu. Projíždíme mezi zelenými kopci na jejichž svazích jsou roztroušeny typické dřevěné domy. Silnicí plnou ostrých zatáček se blížíme do centra města, které bylo založeno v roce osmnáct set čtyřicet a dnes v něm žije přes tři sta tisíc obyvatel. Autobus zastavuje v klidné čtvrti, před nově zrenovovaným hotelem. Vydáváme se na procházku městem. Tichými ulicemi jdeme směrem k zátoce Lambton Harbour. Přicházíme k budově muzea Te Papa, stojící přímo na břehu zálivu. Expozice muzea využívají interaktivní technologie, pomocí nichž si lze například znázornit jak vypadala zemská pevnina před rozdělením na kontinenty nebo se přenést do pravěké novozélandské krajiny. Další zajímavostí je simulovaný sopečný výbuch. Stojíme před stěnou, na kterou je promítán obraz proudu žhavé lávy valící se z vrcholu vulkánu. Simulace je tak reálná, že se bezděky rukama chráníme před magmatem. Rovněž je zde možné prožít zemětřesení. Vcházíme do dřevěného domku umístěného v jednom ze sálů. Ten se začíná otřásat. Nejprve slabě, pak se otřesy zesilují až jsou silné tak, že se sotva držíme na nohou. Na velké obrazovce na zdi domku se promítá průběh reálného zemětřesení v obytném domě, včetně zvukové kulisy. Postupně na obrazovce vidíme jak padají obrazy ze stěn, převrací se nábytek a bortí se schodiště. Z reproduktorů jsou slyšet výkřiky vyděšených obyvatel domu. Vše je tak reálné, že chceme z domku před běsnícím živlem utéct. Jedno oddělení muzea je věnováno kultuře původních obyvatel Nového Zélandu, Maorům. Po prohlídce dalších expozic muzea vycházíme na pobřežní promenádu. Míjíme dům, na kterém jsou instalovány světelné noviny. Před očima nám právě běží burzovní zprávy. Procházíme po nábřeží upraveném jako pěší zóna a vyzdobeném mnoha kamennými, dřevěnými a kovovými plastikami. Usedáme na lavičku a prohlížíme si nápadité umělecké výtvory. Již se začíná stmívat a my se vydáváme zpátky do hotelu. Jdeme po ulici Cuba Street, která je součástí pěší zóny procházející středem města. Nachází se zde četné bary, lokály a kluby. Na ulici a v barech pulsuje rušný život. Proti klidným ulicím, kterými jsme až doposud procházeli, je to veliký kontrast.

Parlamentní komplex

Nový Zéland, Wellington, parlamentní komplex

Ráno se vydáváme na další prohlídku Wellingtonu. Procházíme rušnou Victoria Street ke stanici lanovky. Nastupujeme do ní a ta nás veze na vrch Kelburn. Z horní stanice je krásný výhled na město a přístav ležící pod námi. Od stanice lanovky se vydáváme do botanické zahrady. Upravenými cestičkami procházíme zahradou a obdivujeme spoustu krásných stromů, keřů a květin. Zahrada posléze přechází v park, do kterého je citlivě včleněn starý hřbitov. Na okraji parku procházíme růžovou zahradou s fontánami, ve kterých plavou barevné rybičky. Na závěr zbývá to nejlepší. Veliký skleník Begonia House, se záplavou krásných barevných květů. Procházíme úzkými uličkami skleníku, jsme obklopeni květy a ze všech stran k nám proniká jejich intenzivní vůně. Opouštíme království květin a vydáváme se k parlamentnímu komplexu. Blížíme se k moderní kuželovité stavbě zvané Včelí úl. Tato budova má v základech zabudovány gumové bloky, které jí chrání před zemětřesením. Máme smůlu, parlament právě zasedá a tak se nemůžeme podívat dovnitř. Kolem budovy staré sněmovny přicházíme k novogotické sněmovní knihovně, jež je ozdobena spoustou věžiček. Nedaleko od parlamentního komplexu míjíme katedrálu sv. Pavla postavenou z růžového betonu. Jdeme podél staré vládní budovy z roku tisíc osm set sedmdesát šest, která je jednou z největších dřevěných staveb na světě.

Katedrála sv. Pavla

Nový Zéland, Wellington, stará dřevěná katedrála sv. Pavla

Přicházíme do parku, kde stojí stará katedrála. Tento kostel je postaven celý ze dřeva. Vcházíme dovnitř. Klenba kostela je postavena tak, že připomíná loď obrácenou dnem vzhůru. Usedáme na dřevěnou lavici a vstřebáváme poklidnou atmosféru tohoto místa. Opouštíme kostel a kolem autobusového nádraží přicházíme do Midland parku. Je právě poledne a čas pauzy na oběd. Park je zaplněn lidmi zaměstnanými v okolních administrativních budovách. Všechny lavičky jsou obsazeny, lidé sedí i na kamenných obrubách a na schodech. Všichni odpočívají a jedí jídlo z plastových talířků, zakoupené v některém z obchodů s rychlým občerstvením, kterých je v okolí několik. Vydáváme se dál po nejdůležitější obchodní ulici města Lambton Quay, která navazuje na jednu z hlavních tříd, Willis Street. Na obou ulicích vládne čilý ruch. Procházíme mezi moderními domy a prohlížíme si zboží vystavené ve výkladních skříních četných obchodů. Vracíme se zpátky do hotelu, balíme zavazadla. Vyzvedáváme si auta v půjčovně a vydáváme se na cestu do centrální části Severního ostrova.

Cesta zelenou krajinou

Projíždíme centrem města na okraj Wellingtonu. Ulice zde lemují přízemní domy ze dřeva, které jsou natřené pestrými barvami. Řady domů postupně řídnou, až mizí úplně a po obou stranách silnice je střídá zelená příroda. Během několikahodinové jízdy pozorujeme krajinu za okny auta a vidíme, že pověst o kráse novozélandské přírody nelhala. Míjíme nekonečné pastviny, na kterých se pasou početná stáda skotu a ovcí. Tráva je svěží a má zářivě zelenou barvu, která na obzoru přechází do blankytně modré oblohy. Louky, které vypadají jakoby byly učesány, jsou střídány svěže zelenými listnatými lesy. To vše je zalito odpoledním sluncem a my máme pocit, že projíždíme botanickou zahradou. Krajina je jen řídce obydlena. Městečka a osady na trase mají pro nás exotická jména, jako třeba Paraparauma, Porewa nebo Hautu Turangi. Cesta rychle ubíhá a na obzoru před námi se již začíná rýsovat silueta hor, ležících uprostřed Národního parku Tongariro, který je cílem naší cesty. Když přijíždíme do hotelu ležícího na okraji rezervace, je již noc, která halí park i hory do neproniknutelné temnoty.

Současná karma článku: 8.11
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Nový Zéland, Wellington, nábřežní promenáda	Nový Zéland, Wellington, pohled na město z vrchu Kelburn
Nový Zéland, Wellington, parlamentní komplex	Nový Zéland, Wellington, původní dřevěné domky
Nový Zéland, Wellington, stará dřevěná katedrála sv. Pavla	Nový Zéland, Wellington, Midland Park
Nový Zéland, Wellington, Waring Tailor Street	Nový Zéland, krajina v centrální části Severního ostrova

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky