U moře

Mangalia je nejjižněji položeným městem na rumunském černomořském pobřeží. Severně od města leží několik samostatných letovisek. Na konci sedmdesátých let minulého století přijíždíme do jednoho z nich, do Mangalia-Jupiter. Po krátkém hledání zastavujeme před kempem Zodiac. V recepci platíme poplatek za pobyt a začínáme hledat místo na postavení stanu. Na první pohled je celý kemp obsazen, ale po důkladném hledání nalézáme místo vystačující pro naše auto a stan. Po zabydlení se vydáváme na obhlídku letoviska. Procházíme kolem nově postavených hotelů a restaurací a v jedné z nich si dáváme večeři. Objednáváme si místní specialitu tocanu s mamaligou a láhev rumunského bílého vína. Po chvíli obsluha přináší nádobu s ledem a ukládá do něj láhev vína. Posléze číšník servíruje jídlo. Tocana je podobná našemu guláši, ale s mnohem větší dávkou cibule a mamaliga je kukuřičná kaše. Po jídle se vydáváme na procházku. Již se setmělo a celé letovisko je osvětleno spoustou světel. Míjíme četné bary, diskotéky a velkou halu s bowlingem. Vcházíme dovnitř, nacházíme si volnou dráhu a večer trávíme hrou bowlingu.

Na pláži

Druhý den dopoledne se vydáváme k moři. Pláž Mangalie je dlouhá šest kilometrů a široká několik desítek metrů. Vycházíme z kempu ležícího u velkého jezera, které jej odděluje od mořského pobřeží. Obcházíme jezero, na jehož břehu pokouší lovecké štěstí skupina turistů rybářů. Na konci jezera míjíme ženu prodávající domácí okurky rychlokvašky, které má uloženy ve velkém vědru. Nedaleko od ní sedí starší muž a nabízí vyčiněné ovčí kůže. Přicházíme na pláž, která je již hojně zaplněná turisty. Lidé polehávají na prostěradlech a dekách rozprostřených na písku a někteří se chrání před sluncem pod vlastními slunečníky. U pláže stojí kiosek, ve kterém se prodává chlazené pivo, limonády, maso připravené na grilu a zeleninové saláty. Před stánkem stojí stoly se židlemi. Nedaleko má přístřešek plavčík, který dohlíží na bezpečnost koupajících. Na pláž během dne přichází muž a nabízí pravou tureckou kávu, kterou připravuje v mosazné džezvě na propanbutanovém vařiči. Jdeme zkusit jak káva chutná. Muž odměřuje jemně mletou kávu do džezvy, pak přidává cukr a nakonec trochu vody. Je jí jen tolik, aby se vešla do malého pohárku. Pak staví džezvu na hořák a čeká až voda s kávou vzkypí. Rychle odstaví nádobu z hořáku, nechá klesnout pěnu a vše ještě dvakrát opakuje. Teprve pak kávu nalévá do pohárků. Ochutnáváme vonící nápoj a přesto, že je káva podávána v papírovém pohárku, je výborná. Den trávíme sluněním a koupáním. Voda je teplá a tak je po celý den v moři spousta lidí. Čas rychle utíká, nastal podvečer a my se vracíme do kempu. Žena již vyprodala kyselé okurky, také muž s bílými kožešinami odešel, jen rybáři dál postávají s rybářskými pruty u břehu jezera a čekají na svou rybu.

Výlet do Bulharska

Bulharsko, Albena

Kemp je plný a soudě podle poznávacích značek aut, převažují mezi hosty turisté z NDR, Československa a Polska. Našimi bezprostředními sousedy je pár Poláků, kteří sem přijeli malým Fiatem 126 Maluch. Je obdivuhodné, že toto vozítko, ještě o kus kratší než Trabant, dokázalo přepravit dva korpulentní lidi s výbavou pro kempování na takovou vzdálenost. Brzy se s polskou dvojící skamarádíme a zveme je na kávu. Na kempinkovém stolku je prostřena káva v plastových šálcích a v mističce je připraven kostkový cukr bridž, jehož kostky mají tvar karetních znaků. Poláci usedají ke stolu a sladí si kávu. Jakmile zjistí, že máme kostkový cukr, berou si každý kostku, vkládají jí do úst a cucají jí jako bonbón. Oba se přitom tváří spokojeně a my nechápeme co to má znamenat. Poláci nám vysvětlují, že u nich je nedostatek některých produktů a třeba kostkový cukr, není již delší dobu k dostání. Nabízíme našim hostům polovinu naší zásoby cukru a ti jej bez rozpaků přijímají. Během večera se domlouváme, že podnikneme společný výlet do Bulharska. Volba auta je jasná, do Malucha bychom se čtyři nevešli. Vozítko je sice prodáváno jako čtyřmístné, ale na zadních sedadlech by mohl sedět leda tak trpaslík. Na druhý dne ráno vyjíždíme naší škodovkou. Silnice vede podél pobřeží a kolem ní jsou roztroušeny ropné těžební pumpy. Zastavujeme u jedné z nich. Na ocelové konstrukci je upevněno masivní vahadlo, které svým kývavým pohybem čerpá ropu z hlubin země. Ropa je potrubím vedena do velké ocelové cisterny stojící vedle. Nevelké zařízení je obehnáno plotem. Všude kolem pumpy jsou tmavé mastné skvrny od ropy a ve vzduchu je cítit její pach. Pokračujeme v jízdě a po necelých dvaceti kilometrech jsme na hraničním přechodu Vama Veche-Durankulak. Po nezbytném orazítkování pasů vjíždíme do Bulharska. Po zhruba hodině jízdy přijíždíme do střediska Albena, ležícího v zálivu se zajímavým jménem Fiš-fiš. Zaparkujeme poblíž pláže a vydáváme se na prohlídku letoviska. Jdeme kolem velkých hotelových komplexů, restaurací a večerních podniků až k pláži. Na jemném bílém písku zde stojí řady slunečníků, pod kterými polehávají turisté. Po krátké koupeli se vydáváme do obchodního střediska. Jako suvenýr si zakupujeme ampulku růžového oleje v originálním pouzdře a opouštíme první bulharské, komplexně vystavěné přímořské středisko. Vyjíždíme směrem na sever do městečka Balčik, jemuž se pro jeho převážně bílé domy říká „Bílé město“. Zastavujeme nedaleko botanické zahrady. Vstupujeme do rozsáhlého parku, procházíme po cestičkách mezi exotickými rostlinami a kolem velkých záhonů růží. Podél cestiček jsou instalovány amfory, ve kterých jsou zasazeny květiny. Kolem kamenného vodního mlýna přicházíme k letohrádku královny Marie. Nevelká půvabná budova je umístěna ve svahu nad mořem a vedle ní stojí minaret, který je dominantou celého pobřeží. Odcházíme z letohrádku a po kamenných terasách scházíme na pláž. Cestou míjíme Nympheum s kašnou a několik kamenných křížů. Dlážděná cestička nás přivádí na pobřeží. Po koupeli a odpočinku na pláži, se vydáváme na zpáteční cestu. Opouštíme městečko s letohrádkem, který je u nás znám z několika českých filmů, jež se zde natáčely.

Constanta

Rumunsko, Constanta, delfinárium

Během našeho pobytu v Mangalii se vypravujeme na výlet do města Constanta. Od jihu přijíždíme do nejdůležitějšího námořního přístavu Rumunska. Po bulváru Marinarilor přicházíme na náměstí Nezávislosti. Procházíme kolem výstavné budovy radnice a prohlížíme si bronzovou sochu římského básníka Ovidia, který zde kdysi žil ve vyhnanství. Od sochy se vydáváme přes náměstí plného aut k mešitě. Vystupujeme na ochoz devadesát metrů vysokého minaretu, ze kterého máme panoramatický výhled na město. Před sebou vidíme jako na dlani obytné čtvrti, přístav a maják. Z mešity se přemísťujeme na druhou stranu náměstí, kde jsou k vidění vzácné římské mozaiky. Procházíme mezi velkými mozaikami pocházejícími ze čtvrtého století a obdivujeme jejich rozlehlost a barevnost. Z náměstí se dostáváme k Římskokatolickému chrámu Sv. Antona a posléze přicházíme na nábřeží. Vpravo od nás leží rozsáhlý komplex obchodního přístavu, který patří k největším v Evropě. Pozorujeme veliké nákladní lodě uvázané u mola. Posléze se vydáváme po pěší zóně vedoucí po nábřeží a přicházíme k honosné secesní budově kasina. Obdivujeme její ohromná vitrážová okna a bohatou výzdobu fasády a střechy. Od kasina pokračujeme dál po pobřeží až k Janovskému majáku. Odtud se kolem jachetního přístavu vracíme k autu. Cestou si v bistru kupujeme malé občerstvení, pro nás do té doby neznámou pizzu. Poté se přemísťujeme na severní okraj města, do delfinária. Vstupujeme do areálu a usedáme do hlediště umístěného kolem oválného bazénu. Zakrátko začíná představení. Několik cvičených delfínů předvádí různé skoky a obraty ve vodě. Poté skáčou přes tyč, umístěnou asi metr nad hladinou. Pak zase proskakují po dvojicích skrze kruh visící nad vodou. Následuje žonglování s míčem a nakonec delfíni opakovaně odpalují míč z vody do koše na košíkovou, který je připevněn na desce, umístěné na okraji bazénu. Za každý povedený kousek jsou delfíni drezérem odměněni rybou. Produkce končí, zaplněné hlediště tleská a lidé se rozcházejí. Odcházíme k autu a obohaceni o zážitek, který má pro nás suchozemce exotický nádech, se vracíme do kempu.

Fronta na benzínové poukázky

Sedíme na křesílkách vedle stanu, popíjíme kávu a pozorujeme staršího člověka jdoucího k nám. Muž přichází až k našemu stanu, česky nás zdraví a říká, že má pro nás zajímavou zprávu. Překvapeně se ptáme o co jde. Muž je rovněž ubytován s rodinou v kempu a poslouchá prý pravidelně zprávy československého rozhlasu. Dnes slyšel, že rumunská vláda vydala nařízení, podle kterého se s okamžitou platností bude v Rumunsku prodávat cizincům benzín výhradně za dolary. Zprvu si myslíme, že jde o žert nebo nedorozumění, ale muž trvá na svém. Postupně nám dochází, co to pro nás znamená. V nádrži máme skoro prázdno a cesta přes Rumunsko je dlouhá zhruba devětset kilometrů. Dolary samozřejmě nemáme a jejich nákup v bance, zde v socialistické zemi, nepřipadá v úvahu. Přemýšlíme co dělat. Napadá mě, že zajdu do místního zastoupení Čedoku, zda nebudou mít nějaké informace. Přicházím ke kanceláři umístěné v jednom z místních hotelů. Před dveřmi již stojí hlouček českých turistů, kteří debatují s pracovníkem kanceláře. Ten potvrzuje informace z rádia a dodává, že Československá vláda jedná s rumunskou stranou o řešení nastalé situace, a že zítra má obdržet další informace. Rozcházíme se s nejistotou, co přinese zítřek. Nazítří se vracím ve smluvenou hodinu do kanceláře. Spolu s dalšími turisty se dovídám, že při jednání došlo ke kompromisu. Cizinci, kteří se již nachází na území Rumunska, nemusí platit benzín v dolarech. Mohou si jej koupit omezené množství za domácí měnu lei, ale za cenu vycházející z ceny v dolarech. V přepočtu tak vychází benzín o mnoho dráž, ale díky bohu alespoň za to. Prakticky je prodej organizován následovně. Každý řidič cizinec, si může v pobočce místní cestovní kanceláře Carpati, koupit kupon na odběr čtyřiceti litrů benzínu. Kdo má obytný přívěs, pak dostane dalších deset litrů. Další den začíná prodej kuponů. Přicházím ke kanceláři, kde již stojí fronta. Po dvou hodinách čekání, když již přede mnou stojí jen několik lidí, vychází z kanceláře úředník a oznamuje nám, že pro dnešek kupony došly. Máme přijít znovu zítra, prý obdrží během večera další dávku kuponů. Další den vstávám brzy, abych byl ve frontě co nejdříve. Během dopoledne na mě přichází řada a já odcházím z kanceláře s důležitým kuponem. Během anabáze s kupony se náš pobyt u moře nachýlil a my se chystáme na odjezd. Balíme stan a vyjíždíme z kempu. U nedaleké benzínky tankuji čtyřicet litrů benzínu, dávám obsluze kupon a vydáváme se na cestu. Projíždíme rumunským vnitrozemím, nocujeme v autě a pokračujeme v jízdě. Jak se blížíme k hranicím s Maďarskem, ukazatel paliva směřuje stále blíže k nule a nám začíná být jasné, že ještě na území Rumunska nám benzín dojde. Rozmýšlíme co dál. Kupon již nemáme, ale bez benzínu auto nepojede. Nezbývá než zkusit koupit benzín za hotové. Zajíždím k nejbližšímu čerpadlu, zastavuji u stojanu, otevírám nádrž, snímám hadici s pistolí a tankuji. Přichází obsluha a žádá kupon. Říkám, že jej nemám a vyndávám z peněženky bankovky. Muž se zdráhá peníze vzít, ale pak je s mávnutím ruky přijímá. S ulehčením zavírám nádrž a sedám za volant. Řadím jedničku a odjíždíme od pumpy směrem k domovu. Nyní nám již nic nebrání v návratu.

Současná karma článku: 9.15
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Bulharsko, Albena	Rumunsko, Constanta, kasino
Rumunsko, Constanta, delfinárium

Diskuse k zápisku