Toulky Slezskem

Glucholazy

Vyjíždíme z Jeseníku směrem na severovýchod. Hory postupně ustupují a krajina je stále plošší, jen sporadicky se tu a tam objeví lesnatý kopec. Silnice kopíruje tok řeky Bělé a souběžně s ní krajinou prochází železnice, vedoucí z Jeseníku do Krnova. Tato trať má jednu zvláštnost a sice, že její část prochází přes území Polska. Cesta rychle ubíhá a nebýt tabule u silnice, ani si nevšimneme, že jsme překročili hranici do Polska. Po několika kilometrech již projíždíme ulicemi města Glucholazy, které má asi patnácttisíc obyvatel a je střediskem gminy, což je v Polsku základní územněsprávní celek. Projíždíme městem až na jeho okraj a zaparkujeme nedaleko hřbitova. Vystupujeme a vydáváme se do centra. Cestou míjíme četné pouliční prodavače dušičkového zboží, kteří svými produkty zaplňují každé volné místečko podél chodníku.

Polsko, Glucholazy, Rynek

Procházíme ulicí Sikorskiego, u nemocnice pak odbočujeme a zakrátko přicházíme na Rynek. Obdélníkové hlavní náměstí je zatravněné a udržovaný trávník je protkán cestičkami. Po jedné z nich se vydáváme napříč sluncem zalitým náměstím, které je obestavěno opravenými domy. Na konci krátké boční uličky vidíme průčelí kostela sv. Vavřince se dvěma věžičkami. Podél cestiček jsou rozmístěny lavičky, na kterých posedávají lidé. Usedáme na chvíli také na jednu z laviček a pozorujeme poklidné náměstí. Pak se ulicí Stefana Batorego vydáváme na procházku historickým centrem a po chvíli přicházíme k věži Horní brány. Tato kamenná věž z počátku patnáctého století, bývala součástí městského opevnění. Pokračujeme dál ulicí Bohaterów Warszawy, na které vládne čilý ruch. Projíždí tudy spousta aut, chodníky jsou plné lidí a je zde i řada obchodů. Procházíme kolem kostela sv. Františka se štíhlou šestibokou věží, pak kolem krásné budovy postavené z červených neomítnutých cihel, ve které sídlí škola a přicházíme do malého parku. Krátce se zde zastavujeme u zajímavé fontány a nato se vracíme do centra. Tentokrát procházíme ulicí Wojciecha Korfantego, která je přeměněna na pěší zónu. Usazujeme se zde v jedné z kavárniček a po příjemném posezení se vracíme k autu. Náš krátký výlet do Polska končí, zpátky se tentokrát vracíme po silnici 411, která nás přivádí do pohraničního městečka Zlaté Hory. Zastavujeme se zde na malou přestávku, abychom si prohlédli pěkné domy na náměstí Svobody.

Rejvíz

Rejvíz, nejvýše položená osada ve Slezsku, je naším dalším cílem. Zastavujeme na okraji osady, která má jen kolem sedmdesáti stálých obyvatel. Nejprve se vydáváme na procházku podél silnice, abychom si prohlédli dřevěné domy z devatenáctého století, z nichž mnohé jsou památkově chráněny. Postupujeme od jednoho domu ke druhému a obdivujeme práci dávných osadníků, kteří tyto roubené domy postavili. Vracíme se na parkoviště a odsud míříme po zelené značce k Velkému mechovému jezírku. Ihned za osadou přicházíme na horskou louku, která pokrývá rozlehlou náhorní planinu a před námi se objevuje malebná scenérie. Za zelenými lučinami se k obzoru zdvíhají kopce porostlé smrky a nad nimi po obloze plují mraky hnané větrem. Vcházíme do lesa a jdeme dál po lesní cestě. Jsme obklopeni vysokými smrky, mezi kterými rostou ojedinělé listnaté stromy. Zhruba po půl hodině přicházíme na rozcestí, na okraj Národní přírodní rezervace Rejvíz, ve které se nachází největší rašeliniště na Moravě a ve Slezsku. Pohyb po rezervaci je omezen jen na povalový chodník, široký asi jeden metr. Mimo tento chodník je vstup zakázán. Vydáváme se po fošnách do nitra rezervace. Po chvíli narazíme na skupinku lidí, kteří demontují ztrouchnivělé fošny z části chodníku. Kus cesty musíme tedy jít lesem. Zakrátko přicházíme ke srubu, ve kterém je pokladna a prodejna suvenýrů. Platíme poplatek za vstup a pokračujeme v cestě. Po několika stech metrech přicházíme k prameni stékajícímu dřevěným korýtkem do malého jezírka. Co chvíli míjíme vyvrácené smrky, které zůstávají ležet bez zásahu člověka v lese. Jen v místech, kde kmeny spadly přes chodník, vidíme že byly rozřezány a uloženy vedle něj. Půda kolem chodníku je stále mokřejší, až je všude kolem nás rašeliniště s jezírky plnými vody. Také smrkový porost ustupuje a stále častěji kolem sebe vidíme borovice. Přicházíme na konec chodníku, který ústí na dřevěnou terasu, vybudovanou na břehu Velkého mechového jezírka. Na informační tabuli čteme informace o této jedinečné rezervaci a pak se usazujeme na jednu z lavic, umístěných po odvodu terasy. Spolu s několika dalšími turisty, kteří se nachází na terase, pozorujeme sluncem ozářenou hladinu jezera, jehož voda má tmavěhnědou barvu. Kolem jezera rostou borovice s mechovým podrostem a jeho břeh je porostlý žloutnoucími travinami. Všude kolem nás je ticho a majestátný klid. Slunce příjemně hřeje a my se kocháme pohledem na nedotčenou přírodu, která nás obklopuje. Dřevěná plošina se začíná plnit turisty, vstáváme tedy a uvolňujeme místo dalším. Pohledem se ještě loučíme s ojedinělým přírodním výtvorem a poté opouštíme jednu z nejnavštěvova­nějších lokalit Hrubého Jeseníku.

Branná

Česko, Jesenicko, fojtství a kostel v Branné

Jihozápadně od města Jeseník leží obec Braná. Třebaže v obci žije jen kolem tříset obyvatel, nachází se zde několik významných památek, díky nimž byl střed obce prohlášen památkovou rezervací. Do Branné přijíždíme po silnici 369, která prochází okrajem obce. Na skále před sebou vidíme zbytky hradeb a věže gotického hradu Kolštějn, který je nejstarší památkou v obci. Odbočujeme směrem do obce a zastavujeme před zámkem, který je bohužel zavřený. Vydáváme se proto po cestě vedoucí kolem kamenné zdi na místo, odkud je možné nahlédnout na první nádvoří zámku. Jeho pravou stranu tvoří střední renesanční palác, který přiléhá ke hradu a na levé straně pak stojí dolní renesanční palác. Vracíme se před zámek a přicházíme ke kamennému mostu, který vede ke dvoupatrové věži. Pořizujeme foto částečně zrekonstruovaného zámku a pokračujeme v cestě dál do středu obce. Po levé ruce nyní máme další památky, renesanční budovu bývalého fojtství s věžovitou nástavbou a renesanční kostel Archanděla Michaela s věží a věžními hodinami. Míjíme kostel a sochu sv. Jana Nepomuckého a před námi se otevírá pohled na náměstí s majestátnou budovou radnice, kterou zdobí hranatá věž s jehlanovitou špicí. Přicházíme do středu náměstí, kde stojí další místní pamětihodnost, kamenná kašna s krásnou litinovou plastikou Hygie. K úplnému výčtu památek obce ještě chybí klasicistní fara a hřbitovní kaple. Nejen tyto historické objekty, ale třeba i lanová dráha, instalovaná na vysokých stromech ve svahu pod zámkem, dělají z Branné místo, kde stojí za to se zastavit.

Současná karma článku: 11.24
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Polsko, Glucholazy, Rynek	Polsko, Glucholazy, věž Horní brány
Česko, Zlaté Hory, radnice	Česko, roubená chalupa v Rejvízu
Česko, Národní přírodní rezervace Rejvíz	Česko, Velké mechové jezírko v Národní přírodní rezervaci Rejvíz
Česko, Jesenicko, fojtství a kostel v Branné	Česko, Jesenicko, kašna a radnice v Branné

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky