Tahiti, vůně exotiky

Z okénka malého letadla pozorujeme korálový rif ostrova, jehož samotné jméno voní exotikou, ostrova Tahiti. Za malou chvíli konečně přistáváme na vysněném ostrově, na mezinárodním letišti v Papeete. V letištní hale nás vítá polynéská kapela, a od delegátky místní cestovní kanceláře každý z nás dostává na uvítanou květinový věnec na krk a veliký květ za ucho. Tahiti je další zastávkou na naší cestě kolem světa. Ostrov je součástí Francouzské Polynésie, má rozlohu tisíc čtyřicet dva kilometrů čtverečních a žije na něm sto čtyřicet tisíc obyvatel, což jsou dvě třetiny z celkového počtu obyvatel Francouzské Polynésie. Tak, jako na předchozích navštívených ostrovech i zde se obyvatelé živí především rybolovem, pěstováním tropických plodin a službami pro cestovní ruch.

Marae Arahurahu

Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti, marae Arahurahu

V půjčovně nedaleko letiště si půjčujeme auto a vydáváme se na okružní jízdu kolem ostrova. Přes několik světelných křižovatek se dostáváme k hypermarketu Carefour a za krátko se již ocitáme za městem. Silnice kopíruje pobřeží, podél kterého stojí obytné domy a hotely. Tady však převažují obytné domy, hotelů je zde poskrovnu. Turistů je na ostrově málo, neboť ti se většinou jezdí rekreovat na okolní menší ostrovy. První zastávka na naší cestě je u marae Arahurahu. Cestou lemovanou vysokými palmami přicházíme na velikou louku se svěží trávou. Na jejím okraji vidíme kamennou mohylu. Mohyla je vystavěna z kamenů úhledně sestavených do řad. Stavba je asi jeden metr vysoká, široká kolem sedmi metrů a dlouhá asi třicet metrů. Uprostřed je umístěna jakási stupňovitá pyramida vysoká asi tři metry. Vidíme, že toto bývalé obřadní místo původních obyvatel ostrova, kteří byli kanibalové, je velice pečlivě udržováno. Dnes v nás toto mystické místo vyvolává spíše obdiv k jeho stavitelům, něž strach z krvavých obětních obřadů, které se zde dříve odehrávaly.

Jízda do vnitrozemí

Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti, vnitrozemí ostrova

Vlevo od silnice se zvedají hory s nejvyšším vrcholem Mount Orohena vysokým 2241 metrů. Celý střed ostrova je zarostlý tropickou vegetací. Podle mapy vede napříč ostrovem silnice. Odbočujeme tedy a míříme do vnitrozemí. Z počátku nás ještě asfaltová silnice přivádí k dalšímu marae, kde se fotíme s mohutnou kamennou sochou. Asfaltový povrch silnice se mění v nezpevněný. Silnice se zužuje, až sotva naše auto projede. Pokračujeme v jízdě. Přijíždíme k brodu přes říčku. V její chladné vodě leží několik lidí. Je to rodinka, která tady pořádá piknik. Když je míjíme všichni na nás s lahvemi piva v ruce mávají a dělají posunky směrem k našemu autu. My jedeme dál. Domorodci správně odhadli, že naše auto není pro tuto jízdu nejvhodnější. Po několika minutách jízdy auto narazí spodkem na balvan a my slyšíme, že se něco utrhlo. Prohlížíme auto a vidíme, že se uvolnil kus plastového krytu spodku motoru. Raději se otáčíme a vracíme se na pobřežní silnici. Máme obavy co nám řeknou v půjčovně. Pokračujeme v okružní jízdě. Míjíme místo, kde není pobřeží ostrova chráněno korálovou bariérou a na břeh tu proto doráží vysoké vlny. Místní kluci vlny využívají k surfování. Chvíli pozorujeme mladíky, jak jezdí na hřbetu vln. Pokračujeme v jízdě až k muzeu P. Gauguina a zastavujeme se zde na prohlídku.

Muzeum P. Gauguina

V několika pavilonech jsou shromážděny předměty, které připomínají malířův pobyt na ostrově. Vedle mnoha reprodukcí vidíme i několik mistrových originálů. Vedle obrazů nás také zaujal soubor miniaturních autorských replik velkých jako dlaň. Gauguin si tyto malé kopie pořídil od všech obrazů které namaloval. V muzeu jsou tyto repliky seřazeny podle míst, kde se v současnosti nachází originály obrazů. U tří replik je jako místo uložení obrazů uvedena Praha. Po prohlídce muzea dokončujeme okruh kolem ostrova a od východu se blížíme znovu k Papeete.

Hlavní město Francouzské Polynésie

Projíždíme ulicemi Papeete, jež je hlavním městem celého souostroví a žije v něm asi jedno sto tisíc obyvatel. Ve městě je vedle mezinárodního letiště i významný přístav, který je křižovatkou transoceánských linek. Zastavujeme na parkovišti nedaleko přístavu, ve kterém kotví kromě mnoha nákladních lodí i veliká výletní loď. Vydáváme se do centra města. Cestou míjíme cirkus, který tu právě hostuje. Je neděle podvečer a ulice jsou téměř liduprázdné. Přicházíme k tržnici. Je to veliká hala plná stánků s nejrůznějším zbožím. Procházíme halou a míjíme stánky s ovocem, upomínkovými předměty, květinami, rybami a dalšími produkty. Vracíme se zpět na nábřeží. Ulice, kterými procházíme jsou lemovány domy evropského stylu. Začíná pršet, zároveň ale i svítí slunce a nad mořem se objevuje krásná duha. Procházíme po pobřežní promenádě. Míjíme četné obchody a bary. Usedáme ve stylové pivnici a objednáváme si pivo, které tady sami vaří. Čas v příjemném prostředí pivnice rychle utíká a my se musíme vydat na letiště. Prostranství u parkoviště se zatím zaplnilo spoustou stánků s nejrůznějším občerstvením. Stánkaři se chystají na večerní příval obyvatel města, kteří se vyjdou do ulic bavit. Míjíme stánek s pizzou, grilovanými kuřaty a na velikém rožni se dokonce otáčí celé sele. Nastupujeme do auta a jedeme na letiště. Když vracíme auto, technik nad utrženým krytem jen mávne rukou. Postáváme v letištní hale a čekáme na odlet. Náš pobyt v tichomoří je u konce a naše cesta kolem světa také spěje k závěru. Loučíme se s exotickou Polynésií a vydáváme se na dlouhou cestu přes Tichý oceán do Severní Ameriky.

Současná karma článku: 9.45
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti, přivítání na letišti	Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti, pohled na korálový rif
Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti, marea Arahurahu	Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti
Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti, vnitrozemí ostrova	Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti, pobřeží ostrova
Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti, pobřeží ostrova	Francouzská Polynesie, ostrov Tahiti, přístav v Paapete

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky